Prezidentské volby jsou v České republice diskutovány do té míry, až to vypadá, že nastanou nanejvýš příští týden. Konat se přitom mají následující kalendářní rok. Rozsáhlá, občas krapet jalová diskuze kromě jiného naznačuje, že výběr Klausova nástupce znamená pro zdejšího občana hodně.

Příčin je několik, propletených jako pomlázka. Našinec si jednak vždy (snad s výjimkou Antonína Novotného) liboval v úctě k hlavě státu. Ať už to byl císař František Josef I. alias "Starý Procházka", „tatíček“ TGM, „první dělnický prezident“ Gottwald, anebo jediný československý i český prezident v jedné osobě, Havel.

Dále je v tom něco paternalistického a maloměšťáckého, že se stále – zvláště v obtížných poměrech – projektujeme do vůdčích kroků prvního z nás. Pro žádnou partaj není tudíž k zahození, má-li na Hradě „svého“ člověka. Nyní tím spíše, jelikož půjde o populisticky stanovenou premiéru hlavy státu „všech“. Prezidenta vybraného všelidovou volbou, na niž bude jistojistě rád a často odkazovat.

Ač výzkumy veřejného mínění vyznívají, že obyvatelstvo upřednostňuje nestranického kandidáta, což nepřímo potvrzuje také rezonanci dětinské vize o nadstranickém prezidentovi, bez přičinění vlivných partají to nepůjde.

Pošramocenou pověst si chce napravit zejména ČSSD, jež vlastního uchazeče dosud neprosadila a Václav Klaus jí natropil plno škod. Přitom zdaleka ne tolik, kolik se povedlo jeho „siamskému dvojčeti“, Miloši Zemanovi; puzenému k politickému „kanibalismu“ vlastním nezvolením do téže funkce r. 2003.

Sázka Lidového domu na Jana Švejnara byla zmýlenou od začátku. Už minule, při nepřímé volbě, a to veřejnosti není příliš známo, učinil profesor ze Chicaga jistou zákulisní chybu a umožnil druhé funkční období svého soupeře. Vycouváním z druhé kandidatury dostal sociální demokraty do nechtěné minulosti.

Zbývá zatím senátor Dienstbier, který se však radikálním jednáním odcizuje vlastní partaji. Prostor pro další opakování neprofesionálních výsledků je tudíž doširoka otevřen.


Krácený text zveřejnil deník E15