„Přežil jsem svou smrt“ je název působivého československého filmu. Režisér Vojtěch Jasný v něm vykresluje až surreální zážitky vězně německého koncentračního tábora. Boxera, který se bije za svůj život v „továrně na smrt“. Zázračně přežívá a podává svědectví o tom, jak může zdegenerovat lidství v zemi vyspělé kultury.

O úpadku kultury může ale kupodivu svědčit taky to, když se někdo pokouší svoji smrt přežít. Mám na mysli politickou kulturu, politickou smrt a českého premiéra Petra Nečase. To je zcela zoufalá postava. De iure zůstává předsedou vlády, ale legitimitu už žádnou nemá. A podle všeho zřejmě ani mezi vlastními. Nikoliv jenom kvůli čerstvému skandálu, jenž se dotkl jeho nejbližšího okolí, ale už pro předchozí neprofesionalitu při vedení pravicové koaliční vlády.

Prvním ministrem zůstal zatím proto, neboť jde o slabocha. „Politicky promiskuitního“ zbabělce, jenž se opírá o podobně „kvalitní“ lidi, kterým je jasné, že konec stávající konstelace moci by jim vážně narušil „domácí rozpočty“ a nejrůznější uplatnění vůbec. Ostatně mediální výstupy paní předsedkyně Němcové mluví za vše…

Nečas, někdejší svazák, čekal ve stínu předchozích vůdců Občanské demokratické strany dosti dlouhý čas. Vlastně celou generaci, než si jako správný aparátník „vyseděl“ kýžené židle předáka partaje a kabinetu. Nyní si z toho důvodu neumí, nechce umět představit, že by se jich vzdal. Dokonce navzdory bezpříkladnému skandálu v českém polistopadovém prostředí.

Razie protimafiánského Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) se totiž dotkla jemu nejbližších. Především byla zatčena ředitelka premiérova sekretariátu Nagyová. A to „den poté“, co kvůli ní tento zbožný konzervativec oznámil rozvod od stolu a lože s manželkou a matkou svých čtyř dětí.

Páně Nečasova stávající partnerka měla tvořit významný článek v rozvětvené síti krajně pofidérních lobbistů, (ex)politiků, vysokých státních úředníků a – považte – hodnostářů vojenské tajné služby, kteří upláceli a zneužívali svých pravomocí. Například při „futrování“ nestabilní trojkoalice nebo sledování sokyně v lásce… Prostě satiricky laděný skandál kosmických rozměrů.

Pokud jsou obvinění pravdivá, Nečas musel o všem vědět. Pročež se nad ním vznáší pořádně urputný Damoklův meč. Že to není vůbec žádný „Pan Čistý“, jak ho „na růžovo“ léta barvila pravicová média, plyne již z faktu, že se spoustu hodin po (mezinárodní) policejní akci skrýval. Když pak konečně vylezl ze skrýše, tvrdě zaútočil na orgány činné v trestním řízení. Totéž následně zopakoval v parlamentu, kde jeho agresivita zoufalce dostoupila vrcholu.

Už tohle samotné ukazuje, že Nečas byl od začátku hrubou chybou zatím stále ještě největší pravicové formace Česka. Za šťastnou budoucnost ODS bych však nyní nedal ani zlámanou grešli. Je pravděpodobné, že nebývalá kauza přeskupí role v českém stranickém systému. Právem se tudíž objevilo srovnání se zásadním slovenským případem „Gorila“.

Události nesporně podpoří různá populistická uskupení, co již nějakou dobu – jako v celé dezorientované Evropě – zvedají hlavu. Pár hlasů to může nahnat i ideově zmateným lidovcům Pavla Bělobrádka, kteří se posud nevzpamatovali z toho, že od roku 2010 prvně nezasedají ve Sněmovně.

Nejvíce profitovat bude z úpadku a pádu občanských demokratů někdo jiný, jejich úhlavní nepřítel. Vladimír Mečiar měl pravdu: je to koaliční partner. TOP 09 ministrů Kalouska a Schwarzenberga. Zatímco druhý jmenovaný při premiérově parlamentní apologii standardně stařecky klímal, první se vehementně zastával svého vládního šéfa. Ovšem takhle předestřený závojíček je hodně průhledný. Svůj starý sen, stát se hegemonem pravice, má machiavelista Kalousek na dosah. Premiérovi tak do hrobu předčasných voleb určitě pomůže.



Komentář zveřejnil v krácené verzi slovenský deník Pravda