Miloš Zeman má dost přesnou představu, co většina obyvatel chce. Ční proto nad stranami, jejich partikulárními zájmy, politikařením a „konečně dělá pořádek“. Nasazuje jakousi velice původní, originální verzi „nepolitické politiky“. Pod vedením Jiřího Rusnoka, který kdysi neváhal přiznat, že vhodil hlas Václavu Klausovi, vzniká nová Zemanova vláda. Toť podobný triumf, jako když stávajícího prezidenta přivítaly ovace delegátů na sjezdu ČSSD. Byl zase tak trochu jejím předsedou.

Hlava země nesporně jedná proti ústavním zvyklostem, ale jednak není prvním polistopadovým prezidentem, jenž si pohrává s výkladem Ústavy (což jisté kritiky poněkud znevažuje), za druhé se ve svém lehce dobrodružném jednání opírá o něco mohutnějšího.

Jeho politická konstrukce stojí na přinejmenším dvou masivních pilířích a ty jsou propojeny v jeden celek. „První občan“ Zeman je výlučný tím, že ho přímo zvolily masy. Veškerý lid, což při každé vhodné i nevhodné příležitosti nezapomene zmínit, a tento lid je pořádně rozezlen na poměry. Výraznou většinou (právem) nevěřil kvalitě vlády Petra Nečase, načež si po jejím pádu žádá logické řešení – předčasné volby.

O těch však Miroslav Kalousek nechce zatím ani slyšet. Má zřejmě jisté mimopolitické obavy z konce funkčního období Sněmovny, a tak zuřivě brání demokracii. Má nepřeberné zkušenosti, zvláště šlo-li o jeho vlastní postavení. To se pak před řádnými sněmovními volbami vytasil například se sloganem o „předstírané demokracií“, již však blíže neobjasnil. Pár dnů nazpátek zase vyrukoval se skutečným „blocbusterem“: budováním putinovského režimu. Opustil tak o málo starší nápad „dát si panáka s panem prezidentem“ a podprahově volá na pomoc putnovsky laděné odpůrce Hradu…

Spolu s ním mává 101 horkou jehlou shromážděnými podpisy také ódéesácká složka koalice. Zhrzená tím, že nebyla inaugurována Miroslava Němcová (to snad ani nikdo soudný nemohl čekat), která již dala jasně najevo, jak by naložila s orgány činnými v trestním řízení. I tady už existuje hezký precedens čunkiády; skutečná myšlenková vyprázdněnost ODS.

Současně s tím vysvítá relativita „nepřekročitelných hodnot“ v české politice, kde bývaly stojedničkové koalice pravicí vysmívány. S postupujícím procesem „balkanizace“ původní převahy 118 hlasů nastala ovšem situace jiná. Vývojem vygradovala až k tanci kolem zlatého telete. Nebývale křepčí zvláště Karolína Peakeová, a to rovnou dvěma nejspíš dobře zúročenými veletoči vzápětí po sobě. Její další mediální výstupy pak dále naznačují, že není všem dnům konec.

Miloš Zeman se tomu všemu nejspíše směje. Předčasné volby nepotřebuje a sám sobě dělá prostor v řadě ohledů. Mediálně dominuje, s ústavní žalobou si starosti dělat nemusí, své věrné odměňuje (ministerstva, velvyslanectví apod.) a v neposlední řadě tahá za nos Sobotkovo křídlo sociáldemokracie, když lavíruje a dělá předvolební kampaň SPOZu. Straně, kterou si zprvu stvořil jen proto, aby zjistil, jestli zůstal populární.


Psáno pro Parlamentní listy