Volby hlavy českého státu jsou blizoučko, podupávají za vraty Pražského hradu. Ačkoli výsledek nadcházejícího víkendového měření sil valnou část obyvatel povýtce přespříliš nezajímá. U mnohých se to (pokud vůbec) změní až s následným výběrem z nejúspěšnějšího dua.

Dílem je tomu tak proto, ježto kampaň nevyzněla příliš nápaditě nebo úderně, takže občan některé z devíti uchazečů dohromady ani nezná. Vítěze prvního kola nadto dávno tuší a mezi jeho konkurenty žádnou srovnatelnou postavu nepostřehl. Pokud rovnou nezaznamenal, že o místo na slunci se hojně hlásí (politicky) obskurní figury. Mimořádně interesantní je v řečeném smyslu hitmaker a hudební producent Petr Hannig (strana Rozumní); hotový kandidátský nezmar, jenž tiskovým mluvčím ustanovil činovníka odsouzeného za antisemitismus. A autor si ještě nemůže odpustit postřeh k návratové aktivitě bývalého premiéra Mirka Topolánka. Postřeh, jenž přímo tryská z příslušného pořadí tohoto kandidáta č. 1. Ví se, že bývalý pravicový předseda vlády nechvalně proslul řečmi o „noci dlouhých nožů", potlachy s krajní pravicí nebo chasnickou vulgaritou, do níž spadal také v parlamentu vztyčený prostředník. Posléze vysvětlovaný jako vzkaz: „Jsi jednička"...

Největší sumu hlasů po kole prvním stoprocentně obdrží dosavadní hlava státu. S ní se posléze nejspíše utká expředseda AV ČR Drahoš, na něhož jinak usilovně dotahuje úspěšný textař a zbohatlý sázkař Horáček. Pokud se naplní (občas nevěrohodné, ba cinknuté) předvolební průzkumy, bude muset profesor chemie namíchat elixír voličské lásky mimořádně silný. Tak, aby významně zaujal příznivce vyautovaných konkurentů, případně nerozhodnuté občany. Jinak značný prezidentův předstih neskolí.

Voličského materiálu nebude málo, tudíž jej začnou svolávat hodně ostrým bubnováním. Což nebude jednoduché zvláště pro soka charizmatického „hradního pána". Vždyť kráčí o typického vyššího úředníka; víceméně bez názoru, tvaru a chuti. Amorfního, až to bolí. A přes výcvik od okolitých šíbrů o politika mediálně stále poněkud nejistého. Byť právě korektní amébovitost vysokoškolského kantora může proti jadrnému Zemanovi pomoci. Pod jeho prapory by se mohla zkusit formovat jakási „Národní fronta". Do houfu všichni, kdo mají výhrady k prvnímu občanu a které stačí neurazit, aby se rozhodli klidně i poněkud zkratkovitě.

Drahošovým odpůrcem však vskutku nebude – vzdor životu naplněnému pohledy na dno sklenky – žádná muší váha. Rozsáhlé zkušenosti, inteligenci, mazanost a bezohlednost Zeman totálně podřídil svému extrémnímu egoismu. Jde mu o vrchol kariéry, novou šanci nezíská. Stejně jako jeho krajně podivná, majetkově výjimečná kamarila. Kromobyčejně umně si prozatím šetřil pošramocené zdraví, co hodlá případně vypnout do krajnosti až na základě poměrů před druhou volbou. Nasadí vše, to si buďme jisti! Neboť pokud uchvátí definitivní vítězství, stane se vůbec prvním dvakráte všelidově zvoleným prezidentem u nás. Všem by tím dokázal, že to dokáže. Překonal by mimo jiné Václava Klause, jenž jej kdysi ve funkci předběhl, a to zejména kvůli patologickému antizemanovství Vladimíra Špidly nebo třeba kariérismu dalších spolustraníků.

Těch her o trůny nicméně nadchází víc, což hraje do karet opět především obhájci nejvyšší ústavní funkce. Mimořádně ho v ní, zvláště po Zemanově mazaném požadavku 101 podpisů, potřebuje předseda vlády bez důvěry a majitel mediálního impéria v jedné osobě. Zajisté nenáhodná je rovněž aktivizace „zemanovců" ve svářící se sociální demokracii. Atd., atd.

Je to jasné. Páně Zemanův triumf, nebo prohra rozhodnou mnohé...


Text vychází z článku, který byl v překladu publikován ve slovenském deníku Pravda