Česká levice je na lopatkách. Jestli o tom ještě někdo pochyboval, po posledních dvojvolbách a následných vnitrostranických reakcích to vidí každý. Sociální demokraté i komunisté zažili debakl, jenž je pro obě levicové strany vpravdě historickým. KSČM, připomínám, ztratila zastoupení v Senátu či úplně poprvé nepronikla do zastupitelstva Prahy. ČSSD zase pozbyla mnohých starostů nebo primátorů, přičemž asi v polovině listopadu nádavkem ztratí předsedu horní komory, druhou nejvyšší ústavní funkci. Přijde o křeslo, na němž bývalý odborářský boss Milan Štěch, ukázkový kariérista a odpůrce ustavení odborů v Senátu (!), setrval nejdéle ze všech – letos osmý rok.

Nynější úpadek levice není nic jiného než projev dlouhodobého trendu. Směřování na smetiště dějin, což komunisté odjakživa slibovali svým soupeřům. Příčiny jsou nabíledni. Babišovo ANO 2011 nabídlo svůdnou, navíc podstatně šikovněji podanou, alternativu k neschopným (nebo všehoschopným) stranickým nabobům, jimž se zalíbilo v „politice přeskakující desky“. Tj. v pohodlném opakování bezmyšlenkovitých frází, nevalně skrývané úplatnosti a iracionálních svárech o moc.

Trestuhodné ignorování výstražných signálů přineslo hořké plody. Hlavně sociálním demokratům. Nemají mnoho skalních voličů, nota bene léta neinvestovali do partajního výzkumu, takže jako Damoklův meč nad nimi visí nezodpovězená leninská otázka: „Co dělat?“ Pokud se totiž ani po posledních volebních urnách neobjeví v jejich řadách nějaká „URNA“, útvar rychlého nasazení, můžou reálně skončit mimo dolní komoru. V jevištním propadlišti. Prozatím jsou „toliko“ vládní rohožkou…

Jenže zvyk je „přátelům“ v zadluženém Lidovém domě železnou košilí. Místo, aby hleděli sebrat všechny síly k přežití, vyřizují si postsobotkovci s haškovci staré účty. Známý vtip, že rozdíl mezi ODS a ČSSD jsou čtyři roky, neplatí. Doba úpadku kdysi mocných „státostran“ sice sedí, leč stran pudu sebezáchovy patrně ne. To nese jeden podstatný zádrhel. Čeká-li skutečně na stávající levici urna politického hřbitova, dále se oslabí tradiční stranický systém. A s ním samozřejmě už takhle pošramocená republika, která slaví (nekontinuální) stovku let. Snadná kořist predátorů.


Obdobnou glosu publikovaly Literárky.cz