Hrozba detence či vysoké pokuty pro občany EU, kteří zapomenou vyřídit jeden papír. Neudělení pobytu cizinci, za něhož jeho zaměstnavatel nezaplatil zdravotní pojištění. Čistý měsíční příjem ve výši 28 600 korun pro čtyřčlennou rodinu, nereálný i pro většinu Čechů. Další komplikace pro smíšené páry. Pokud máte za manželku Američanku a jste Čech, připravte se na návštěvy pánů z cizinecké policie v kteroukoli denní a noční dobu. Nejen cizinci, ale i Češi, kteří snad kdy měli s nějakým cizincem něco do činění, by se měli připravit na častou přítomnost nejenom policie, ale i zpravodajských služeb ve svém životě. Policejní a úřednické peklo, ve kterém jsme zásluhou úředníků Odboru migrační a azylové politiky Ministerstva vnitra málem všichni skončili. Protože takhle nějak si na ministerstvu představují obsah nové cizinecké legislativy, jejíž návrh byl v květnu předložen a následně odložen po bouři připomínek a protestů ze všech stran. Co ale bude dál?

Platný zákon o pobytu cizinců z roku 1999 je úpravou původního zákona z roku 1992. Není pochyb o tom, že situace se významně změnila, Česká republika se mezitím stala nejen členským státem EU, změnila se z tranzitní země na imigrační a zákon tedy není aktuální a je potřeba vytvořit novou legislativu. Letos v květnu úřednici MV po letech práce předložili text, který má údajně „vytvořit jednodušší, kompaktnější a uživatelsky přehlednější právní normu v oblasti vstupu a pobytu cizinců na území České republiky“. Platný zákon má 190 paragrafů a 161 stran, zatímco nový návrh má 417 paragrafů a 213 stran. Tolik k přehlednosti a uživatelské vstřícnosti. Aktuální návrh ale především obsahuje tolik nesmyslně restriktivních opatření a nařízení, která nelze vyložit jinak než jako buzeraci českých i cizích státních občanů, že neprošel ani připomínkovým řízením.

Mohutné protesty neziskových organizací, odborníků, aktivistů nebo například ombudsmana jej smetly ze stolu. Logicky by tedy měla následovat nová diskuze, otevřená pro všechny zúčastněné subjekty, která by vedla k vytvoření skutečně současného, na aktuální situaci reagujícího zákona, jež nebude vzbuzovat žádné pochybnosti, zda je v souladu jak s evropským právem, tak s obyčejným selským rozumem. Jenže zkušenost nás naučila očekávat odlišný scénář – chvíli bude ticho po pěšině, úředníci a legislativní experti na Odboru migrační a azylové politiky budou vyčkávat a promýšlet možné výsledky nadcházejících volebních soubojů. Proběhnou volby. Bude nový ministr vnitra. Ministerstvo „otevře diskuzi“ – rozuměj rozešle lidem z neziskovek pozvánku na diskuzi, kde jim nabídne chlebíčky a rozdá hezky graficky zpracované brožurky na křídovém papíře, které budou „stručně a přehledně“ shrnovat obsah připravované legislativy. Zděšené reakce přítomným odbyde mlčením či otřepanou formulací o nutnosti chránit náš pracovní trh a demokratické hodnoty. A pak vypustí další návrh cizinecké legislativy, který bude úplně stejně absurdní, nesmyslný, xenofobní, komplikovaný a restriktivní jako je ten současný. Fronty na cizinecké policii se budou dále prodlužovat, počet migrantů zoufale se snažících získat pracovní povolení či si přivést rodinu se bude dále zvyšovat a kanceláře právníků z neziskovek budou svědkem dalších a dalších příběhů o boji jednotlivce s byrokratickou šikanou.

Volební vítězství té či oné strany možná může dávat naději ve více či méně otevřenou diskuzi a schopnost akceptovat připomínky, ale základní problém zůstává – neschopnost připustit, že žijeme ve 21. století, že migrace byla, je a bude a je zcela přirozená a že člověk není lepší či horší kvůli tomu, kde a komu se narodil. Říká se tomu xenofobie. Cizinci zkrátka nejsou „našinci“, takže budeme vymýšlet nesmyslné rádoby ekonomické argumenty o ochraně pracovního trhu, případně vzletné formulace o ochraně demokracie, protože někde hluboko v nás je stále zakořeněný strach z jinakosti. V rámci ochrany demokratických hodnot naší společnosti budeme vytvářet policejní stát, kde zpravodajská služba vede nepřístupné záznamy o našich soukromých životech a kde základní lidská práva platí jenom pro ty se správnou barvou pleti a cestovního pasu. Je to tak trochu podobné latentnímu rasismu, který právě teď vybublává na mnoha místech naší republiky. Otřepaná formulace „nejsem rasista, ale cikáni kradou“ je podobně zakořeněnou lidovou pravdou jako „já nejsem žádnej xenofob, ale není práce pro Čechy, tak tu nemůžeme mít Ukrajince“. Jenže zatímco rasová segregace už naštěstí nemá žádnou legislativní oporu, xenofobii se nám Ministerstvo vnitra několik let snaží uzákonit. Naštěstí to zase nevyšlo – ale byl to těsný souboj a rozhodně to neznamená, že máme vyhráno.

Komentář reaguje na taktické stáhnutí návrhu cizinecké legislativy Minsterstvem vnitra ČR. Program migrace upozorňuje na dlouhodobé úsilí ministerstva "chladit si žáhu" na cizincích.

Komentář dostupný také zde: migration4media.net