Rozhovor s Janou Korábovou o její zkušenosti asistentky pedagoga ve Velké Británii.Jana Korábová vystudovala PedF a FF Univerzity Karlovy a ve Velké Británii působila rok jako asistentka pedagoga. Teď pracuje ve vzdělávacím programu Varianty společnosti Člověk v tísni.

S prací asistenta pedagoga máš zkušenost z Velké Británie. V čem vidíš největší rozdíly v jejich práci ve srovnání s Českou republikou?

Ve Walesu, kde jsem působila, mají školy běžně více asistentů. Na obou školách, kde jsem působila, jich několik pracovalo na pozicích „bilingvního asistenta“, kteří pomáhali dětem s jazykovou bariérou. Kromě toho tam působili asistenti s jiným zaměřením. Největším rozdílem tedy je, že institut asistenta je ve státních školách velmi běžný a asistenti se mohou díky svému počtu specializovat. Např. do Albany Primary School, kde jsem působila, docházeli asistenti k dětem s poruchami chování a již zmínění bilingvní asistenti. Kromě asistentů měly školy další zaměstnané externisty, kteří s žáky pracovali individuálně. Na základní škole takto probíhalo čtení, na střední konzultovali s žáky psychologové jejich rodinné zázemí nebo budoucí plány. A to se všemi žáky: s nadanými i s těmi s překážkami v učení.

Jaká je role asistenta ve Velké Británii?

Role asistenta pedagoga je ve Velké Británii přesně vymezená. Asistentská pozice má několik úrovní (asistent na úrovni 1 nesmí zůstat se třídou sám, neplánuje výuku, nevyučuje) a každé odpovídá adekvátní vzdělání (úroveň 1 odpovídá několikahodinovému kurzu a je lehce přístupná například lidem bez humanitního vzdělání, imigrantům apod.). Každý asistent má ve škole jasně definované kompetence, což přináší příjemné pracovní prostředí: učitelé vědí, co mohou od asistentů na různých úrovních očekávat a asistenti tak mají velmi konkrétní cíle dle své úrovně. Dobré fungování tohoto modelu jistě vděčí mnoha letům praxe a hledání dobré cesty.
Role asistenta tedy může být různá. Já jsem se do Walesu dostala přes projekt Comenius a působila jsem na základní škole jako bilingvní asistent (to by odpovídalo úrovni 1), kdy jsem sama nepřipravovala výuku, ale dopředu jsem konzultovala s učitelem plán dne a následně asistovala českým a slovenským dětem jednotlivě, nebo při práci ve skupinkách.

Jak konkrétně tedy vypadal Tvůj den?

Na Albany Primary School jsem asistovala ve 2. ročníku (u šestiletých dětí), ve kterém bylo hodně českých a slovenských žáků. Škola začíná v 8:30, již v 8:00 jsme se sešli s učitelem a dalšími asistenty, abychom se domluvili, na jakých cílech budeme pracovat. Některé dny jsem byla ve třídě a pomáhala slabším žákům s porozuměním zadání i plněním úkolů. Jiné dny jsem pracovala s žáky individuálně. Odpoledne, když mají děti zejména pohybové hry a tvůrčí či umělecké činnosti, jsme se dětmi často věnovali čtení. Škola končí v 16:30, kdy si děti vyzvedávají rodiče. Dalším mým úkolem bylo tlumočit rodičům důležité zprávy ze školy, někdy jsem jim také pomáhala při shánění práce nebo se zápisem na jazykový kurz.

Na Cathays High School jsem se věnovala výuce francouzštiny a dále angličtiny pro české a slovenské žáky, kteří do Walesu zrovna přijeli. Zajímavou zkušeností byla příprava několika českých žáků na GCSE (závěrečnou zkoušku), kterou si mohli splnit z českého jazyka. Protože to byly děti, které v Čechách absolvovaly několik tříd školní docházky, pracovali jsme zejména na porozumění textu. Bylo skvělé vidět, jak jsou žáci motivovaní rozvíjet svůj mateřský jazyk.

Jaké mají asistenti v Británii možnosti dalšího vzdělávání?

Zvyšování asistentské úrovně je velmi běžné díky dobrému systému dalšího vzdělávání, kurzů a specializovaných oborů. Mnoho asistentů, se kterými jsem spolupracovala, aspirovalo na učitelskou kariéru. Na obou školách, kde jsem působila, měli asistenti pravidelné schůzky s vedoucím asistentem, jejichž náplní byla zejména reflexe jejich práce a supervize. Na Cathays High School měli učitelé i asistenti možnost chodit na semináře pořádané školou. Buď škola pozvala odborníky, nebo seminář vedl učitel, který se sám poučil o zajímavé problematice a nabyl nějakou praxi.

Jsou ve Velké Británii jasné podmínky přidělování asistenta žákům? Má asistenta každý žák, který ho potřebuje?

Nevím přesně, jak funguje proces přidělování asistenta jednotlivým žákům, ovšem škola disponuje několika asistenty, kteří jsou ve škole pro všechny žáky nebo pro žáky s určitým typem znevýhodnění (např. bilingvní asistenti). Kromě toho škola spolupracuje na získávání asistentů se specializovanými pracovišti. Běžné je, že někteří experti (jakým může být třeba asistent k žákům s poruchou autistického spektra) dochází do školy jen v některé dny ke konkrétnímu žákovi.

Co vidíš ve srovnání s Británií jako největší problém v Česku?

Jedním z učitelů, kterému jsem asistovala, byl mladý muž, který odešel z banky, aby se věnoval práci, která ho baví a naplňuje. Nevím přesně, jaké zastával místo v předchozím zaměstnání, ale vím jistě, že tato změna pro něj nepředstavovala žádnou společenskou potupu či hmotnou tíži. Největším problémem v Česku ale není malé zastoupení mužů ve školství, je to málo peněz, které do vzdělání investujeme. Nedostatek mužů je pak jen jedním z dopadů. Nejde jen o platy učitelů, jsou to i finance na pomůcky, množství asistentů a pedagogického personálu nebo svačiny a obědy zdarma (což je ve Walesu indikátor sociálního znevýhodnění).

Co bys na základě britské zkušenosti doporučila zavést v Česku?

ČR nemá s asistenty ve třídách tak dlouhou zkušenost jako Wales, čeští učitelé, kteří pracují ve třídě s asistentem, si teprve zvykají na novou organizaci výuky. Co v Česku zatím chybělo, je přesné vymezení kompetencí asistentů, což by přineslo bezpečné a tvůrčí klima pro učitele i asistenty. V Česku by změnu mohl přinést právě vznikající Standard práce asistenta pedagoga, který Člověk v tísni připravil ve spolupráci s Univerzitou Palackého v projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání. Nový dokument vymezuje roli asistentů v rámci pedagogického týmu, jaké jsou základní předpoklady pro práci na pozici asistenta a doporučuje také jak asistenty hodnotit a metodicky vést. Teď bude standard testován v praxi, v konečné podobě ho dostanou na stůl příští rok úředníci Ministerstva školství. Doufejme, že se pak stane součástí legislativy.

Více o projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání zde.