Nevstoupíš podruhé do stejné řeky. Ačkoliv se současná podoba uzavření české ekonomiky liší od té jarní jen v detailech, společnost reaguje jinak. Také ekonomické důsledky budou odlišné.

Z hlediska vývoje poptávky odpadl prvotní šok, který na jaře přesměroval ekonomiku z trajektorie růstu na trajektorii dvojciferného meziročního poklesu. Taková změna kupříkladu nutila ekonomické subjekty během krátké doby k dramatickému snížení stavu zásob. Podzimní lockdown ekonomiky obnoví dvojciferný propad HDP, začal ale s meziroční dynamikou -6% či -7%, která znamená menší intenzitu brzdění. Podniky v poslední době také postupovaly ohledně držení zásob s maximální opatrností.

Zavření části ekonomiky nejvíc odnášejí, stejně jako na jaře, podniky a podnikatelé ve službách. V gastronomii ale řada z nich obdivuhodně rychle oprášila infrastrukturu výdejních okének a také poptávka se zdá být vyšší než během váhavého jarního začátku. Víc než sedmdesátiprocentní meziroční propad tržeb ve stravování, jaký jsme viděli v dubnu, tedy nemusí nastat.

Specifickou okolností jarního lockdownu byla odstávka v automobilkách, která podle našich odhadů eliminovala tuzemským montážním linkám 17% roční kapacity. Již tehdy jsme si kladli otázku, zda bude takové omezení dostatečné vzhledem k propadu letošních prodejů nových aut v Evropě, odhadovanému na 20%-25%. Automobilky během podzimu zatím neavizují problémy, rizikem ovšem zůstává oslabení poptávky ve velkých zemích, které s Covid-19 podobně jako Česko čím dál urputněji bojují. Nevylučuji tedy v autoprůmyslu předčasné vánoční prázdniny.

Oproti jarní epizodě výraznějším problémem pro ekonomiku je nemocnost. Počet otevřených neschopenek momentálně dosahuje 360 tisíc, což zahrnuje přes 7% celkové pracovní síly. Takto vysoká nemocnost nikdy během jara nenastala. Její vrchol lze přitom teprve očekávat. Dopad na pracovní trh dosud částečně tlumila proti jaru nižší absence rodičů s dětmi ve školním věku, ta ale s odkládaným otevřením škol zřejmě od listopadu skokově vzroste.

Mnohé subjekty tak řeší, jak minimalizovat dopady nedostatku pracovních sil na jejich podnikání. Jiná skupina podniků se naopak potýká s větším výpadkem zakázek a nižší potřebou pracovních sil. Na jaře jsem čekal, že masivnější propouštění začne v posledních měsících roku nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na pracovním trhu odbourávat. K tomu z více důvodů nedochází. Jedním z nich je prodloužení vládního programu Antivirus. Obecněji ovšem současná situace omezuje tlak podniků na efektivitu nákladů. Rozšířená práce z domova znamená nižší produktivitu (podle některých odhadů až o 30%) a její obtížnější monitorování. Personální audity se s krizovým řízením v podnicích moc neslučují.

Už za letošní druhý kvartál klesly v celé ekonomice náhrady zaměstnancům meziročně o pouhých 2,5% při (nominálním) propadu HDP o 7,2%. Třetí čtvrtletí rozevřené nůžky mezi oběma indikátory možná mírně přivřelo, pro současný kvartál ale očekávám jejich opětné rozevření. Dva mizerné kvartály během jednoho roku vyústí v dramatický celoroční propad ziskovosti firem, což znamená omezené zdroje pro investice a ztížení rozjezdu ekonomiky v době, kdy začne oživovat poptávka. Poměr náhrad zaměstnancům k HDP se posune k hranici 50%, kde historicky v české ekonomice nikdy nebyl. Po takovém náhradovém poměru dlouhodobě volají odbory. Skoková změna, jaká nastává, ovšem pošle některé podniky do kolen.

Největším problémem tedy není lockdown 2.0 jako takový, nýbrž kumulace dvou uzavírek během krátkého období. Důsledky současné situace nevyhnutelně pocítíme i během příštího roku. Skutečnost, že lockdown 2.0 zasáhl poslední kvartál roku, znamená nutnost přehodnocení výhledu do roku 2021 v mnohem větší míře než letošního. To i v případě, že bychom se již obešli bez lockdownu 3.0.