…DP ho prodal k umoření svých dluhů. Vlastně to ale tolik nevadí. Stejně byl starý, neměl klimatizaci a jezdil jen jednou za hodinu. Holt MHD!

Možná by ale stav naší veřejné dopravy nemusel být tak žalostně neutěšený, jak si dnes všichni svorně stěžují. Vlastně by stačila jedna úplně prostá věc: aby všichni cestující řádně platili jízdné. Černí pasažéři totiž dluží dopravním podnikům po celé České republice pěkných pár stovek milionů korun. To ale zřejmě na rozdíl od starých autobusů nikomu nevadí. Naopak. Místo vztyčeného ukazováčku nad neplatiči zvedáme ochrannou ruku, aby náhodou neutrpěli přílišnou újmu, až po nich jízdné i s pokutou bude dopravní podnik chtít. Ten dopravní podnik, jehož zřizovatelem je obec, a ta jeho provoz platí ze svého, resp. i z vašeho rozpočtu.

Po přečtení řady internetových diskuzí se mi zdá, že někteří lidé považují neplacení jízdného za český národní sport. Navzájem si svěřují své tipy a triky, jak obelstít revizora a vyhnout se pokutě. Vesměs se shodují na tom, že být černým pasažérem je hra, která se vyplatí. Opravdu? Ale komu? Černému pasažérovi, kterému kvůli nezaplacené jízdence za pár korun hrozí exekuce? Nebo se to vyplatí nám, kteří kvůli nim musíme platit dražší jízdné nebo čekat na zastávce o půl hodiny déle, protože dopravní podnik nemá prostředky na to, aby autobus jezdil častěji?

Nedávno jsem četl zajímavý rozhovor s šéfem Dopravního podniku České Budějovice. Podle jeho slov v Budějovicích dosahuje dluh na jízdném takové výše, že by stačilo přidat dva miliony korun a děti do 15 let by měly MHD zdarma. V Brně si zase nedávno posteskli, že kdyby všichni cestující platili, mohlo by se po městě prohánět hned několik nových nízkopodlažních autobusů, které by zejména maminkám s kočárky a hůře pohyblivým občanům tolik usnadnily jinak obtížné cestování. Zdá se ale, že Češi jsou vůči příslibu vyšší úrovně veřejné dopravy imunní. Na jízdu „tou příšernou sockou“ budou sice dál vesele nadávat, zároveň ale nezapomenou poplácat po rameni ty odvážnější spoluobčany, kteří za její využívání pro jistotu vůbec neplatí.

Zajímavé je, že pohled na neplatiče dnes nesouvisí ani tak s obecnými morálními principy, ale spíš s tím, jak viditelně jejich jednání zasahuje do naší vlastní kapsy. Tento problém se totiž samozřejmě netýká jen MHD. „Černé pasažéry“ najdete třeba i mezi svými sousedy. Řada bytových družstev a bytových společenství se dnes potýká s chronickými neplatiči bytových poplatků, kteří moc dobře vědí, že jim voda z kohoutků stejně téct nepřestane, protože pak by přestala téct celému domu. V tomto případě bohužel ostatním nezbývá nic jiného, než v duchu Dumasova románu Tři mušketýři platit poplatky jeden za všechny a všichni za jednoho. I solidarita ale má své hranice.