Matka rodí. Otec platí.
Táta u porodu přece není jen návštěvník špitálu, který kamarádovi po operaci slepáku přinesl pomeranče. Nejenže je většinou velkou oporou pro svou ženu ve zrovna ne úplně jednoduché (byť krásné) chvíli, nejenže je přítomen jedinečnému okamžiku narození vlastního potomka (je-li teda jeho), ale taky nejednou supluje personál, který se tak třeba může věnovat jiným pacientům. A tohle přece nelze podmiňovat úhradou výdajů na provoz nemocnice. Platí snad běžně rodinní příslušníci před návštěvou svého příbuzného ležícího na JIPce hygienický oděv, dezinfekční prostředky, roušku či návleky na boty? Ne, ty přece musí být zajištěny hromadně pro všechny, kdo se ve zdravotnickém zařízení nacházejí, ať již jde o personál, údržbáře nebo kohokoliv jiného.
Ústavní soud uzavřel, že platby spojené s účastí jiné osoby u porodu (a vůbec nemusí jít jenom o otce dítěte) lze vybírat výhradně za plnění poskytovaná nad rámec povinností podle zákona, což není tento případ. Navíc je třeba se u těchto služeb dotčené osoby předem dotázat, zda o ně má vůbec zájem. A pokud taková osoba nezaplatí platbu předem, nesmí to mít vliv na vlastní výkon práva účastnit se porodu.
Určitě není nic protiústavního na nějaké přiměřené paušalizaci plateb. Ty ale nesmí nahrazovat nedostatek příjmů nemocnic z veřejného rozpočtu, které nejsou zejména po zrušení regulačních poplatků nijak valné. Platby také určitě nesmí odrazovat táty od přítomnosti u porodu. A je úplně jedno, že ti potom zaplatí za oslavu narození svého potomka se svými kamarády částku několikanásobně větší. To s tím totiž vůbec nesouvisí.