Ochrana versus výchova k ekonomické zodpovědnosti
Například 60 % dospělých Čechů pořád neví, co znamená pojem RPSN. Více než 70 % občanů pak nezná rozdíl mezi kreditní a debetní kartou a celých 67 % nerozumí pojmu složené úročení. Takto bychom mohli ve výčtu špatných zpráv ještě chvíli pokračovat.
Není divu, že povzdechy nad mizernou úrovní finanční gramotnosti českých občanů slýcháme dnes a denně už pěkných pár let. Dodnes si pamatuji šokující výsledky mezinárodního výzkumu pojišťovny ING z roku 2011, ve kterém Česká republika dopadla hůř než Rumunsko. Útěchou nám tehdy snad mohlo být jen to, že naši slovenští sousedé skončili ještě o dvě příčky níže. Jak si v porovnání s ostatními zeměmi stojíme dnes, ukážou až podzimní výsledky mezinárodního srovnání. Jsem na ně opravdu zvědav.
Pozitivní očekávání bohužel kalí skutečnost, že si čeští občané v některých otázkách posledního výzkumu vedli hůř než v roce 2010. Například znalost termínu RPSN propadla o 4 %. Vzhledem k tomu, jak často byl právě tento pojem poslední dobou ze všech stran skloňován, nad tím člověku zůstává rozum stát. Jasné ovšem je, že se osvěta v tomto bodě naprosto míjí svým účinkem.
Otázkou zůstává, proč tomu tak je. Obávám se, že odpověď spočívá v pohodlnosti značné části českých občanů a neochotě přijmout odpovědnost za vlastní jednání a rozhodnutí. Ono také proč takovou odpovědnost vlastně přijímat, když nad námi stát neustále zvedá ochrannou ruku? Jen si spočítejme legislativní úpravy z poslední doby, které směřovaly právě ke zvýšení ochrany „slabší strany“. Jenže není tato strana slabší právě i kvůli její přehnané ochraně?
Naděje nám snad svítá alespoň u mladé generace. Za významný krok považuji především nedávné zavedení povinné výuky finanční gramotnosti do osnov základních škol. Změnit uvažování dospělých lidí je a bude obtížné. Věřím ale, že právě mladou generaci se podaří nejen finančně vzdělat, ale především vychovat k opravdové ekonomické zodpovědnosti.