Málokoho mohla, milí čtenáři, minout informace o tom, jak to chodí na Karlovarsku. Pro osvěžení paměti připomínám „kurs objektivního losování“ při výběru pětice firem pro tendr na stavbu nové multifunkční haly, za něž město dostalo půlmilionovou pokutu. Vztah ke kultuře pak karlovarské orgány prokázaly nedávno tím, že fakticky zlikvidovaly jedno z nejstarších symfonických těles – Karlovarský symfonický orchestr – tím, že jej zredukovaly na komorní těleso.
Těší mě, že se i u nás do větších měst začínají vracet lidové obyčeje, tentokrát masopust. Dříve jsme se my ve městech dívali na takové – u nás spíše venkovské – zvyky trochu přezíravě, ale pomalu, tak jak nás začíná omrzovat komerční televize, jim začínáme přicházet na chuť. Masopust se do našich měst vrací trochu křečovitě – v komerční podobě, ale časem mu snad přijdeme na chuť a na smysl. Za hranicemi se masopust slaví nepřetržitě: karnelavy, maškarní průvody atd. až ke karnevalu v Rio de Janieru.
Možná jsme, milí čtenáři, národem blbé nálady. Známé rčení říká, že rozdíl mezi námi a Američany je v tom, že když se zeptáte Amíka, jak se má, odpoví „Just great!“ (Prostě skvěle), i když se má zle, kdežto u nás se člověku dostane odpovědi „Stojí to za …..“, i když se zrovna daří.