Ve středu 30.5.2012 projednala vláda změnu právního režimu listinných akcií na majitele, akcií, při jejichž používání se jejich držitel nemusí identifikovat; proto se jim pro lepší pochopení říká akcie anonymní či akcie na doručitele. Vláda rozhodla o jejich zachování, jakkoliv ví, že mohou být prostředkem umožňujícím nízkonákladové a v podstatě neodhalitelné provádění korupčních jednání.

Společností s těmito akciemi je dnes cca 14.000 a získávají podle odhadů až 80 % veřejných zakázek. Jistě je část poctivých vlastníků takovýchto akcií. Primárně jde ale o nástroj korupce: úředník vlastnící anonymní akcie firmy nemůže být odhalen, když jí přihrává zakázky. Anonymní akcie lze použít ke korupci i tak, že je někomu jen půjčíte: když se to načasuje na dobu, kdy příslušná společnost vyplácí dividendy, jde o čistou korupci beze stop – držitel akcií si jen vyzvedne peníze, aniž by se musel identifikovat. Existence anonymních akcií umožňuje také anonymně hlasovat na valných hromadách, kde se rozhoduje o transferech majetku, odměnách apod.

Vládní návrh stanoví povinnost zaknihování těchto akcií u centrálního depozitáře, anebo povinnost jejich fyzického uložení u banky, čímž orgány činné v trestním řízení či další dozorové a správní orgány či zadavatelé veřejných zakázek, poskytovatelé dotací a grantů budou mít možnost majitele akcií identifikovat. Sankcí za nesplnění těchto povinností má být nemožnost vykonávat vlastnická práva - hlasovat na valné hromadě, vybírat dividendy apod.

Asi se ptáte, proč tedy anonymní akcie nebyly rovnou zrušeny. Údajně tomu brání čl. 4 a 11 Listiny základních práv jakožto součást našeho ústavního pořádku: při omezování základních práv je třeba šetřit jejich podstatu. Vyvlastnit anonymní akcie prý není přiměřené tomu, že někdo tohoto kapitálového nástroje zneužívá. Pro mě je to málo přesvědčivý argument: pokud je pravda, že společností s anonymními akciemi dnes vyhrávají cca 80 % veřejných zakázek, pak nejde o výjimku, ale spíše o pravidlo – jsme ve válce s držiteli anonymních akcií.

I když ani tato nová úprava neodpovídá plně standardům příslušných směrnic EU, i když vládní návrh počítá s účinností až v r. 2014, tj. v době, kdy se podle současných volebních preferencí strany současné vládní koalice budou volbami odstaveny od penězovodů (jichž jsou anonymní nástroje podstatným nástrojem), přesto se zdá, že jde o krok správným směrem.

Ďábel ale bývá ukryt v detailech. Rozpačitost proto nebudí ani tak návrh sám, jako jeho neprovázanost na další předpisy, především na zákon o zadávání veřejných zakázek: co platno, že vítěz výběrového řízení bude mít řádně zaknihované akcie, když jeho subdodavatelé bude mít akcie anonymní. Navíc tím nezabráníme „přeprodávání“ zakázek se ziskem (tady by pomohl zákaz proplácet faktury takovýmto subdodavatelům), nevytěsníme zakrývání identity kmotrů přes „bílé koně“ – nastrčené nýmandy, oficiálně zastupující společnost, či přes advokáty, jednající na základě mandátní smlouvy.

Osobně se kloním k názoru, že anonymní akcie je třeba jednoduše zakázat. I tak ale nebudou problémy okolo veřejných zakázek vyřešeny. Jde totiž o to, zda každý z nás chce, abychom přestali být banánovou republikou. Dovolím si parafrázovat to, co r. 2008 řekl v Radě Evropy bývalý francouzský ministr zahraničí, lékař a zakladatel hnutí Lékaři bez hranic Bernard Kouchner: demokracie, to je především každodenní zápas sám se sebou.