Prezident Zeman při jmenování premiéra Rusnoka a jeho vlády ignoroval výsledky parlamentních voleb, základ demokracie, a jedná, jakoby byl voleným monarchou. To přitáhlo pozornost Evropského parlamentu podobně jako nová Orbánova maďarská ústava či před časem vstup strany nacionalisty Jörga Haidera do rakouské vlády. Zatímco někteří představitelé naší tzv. pravice vyjádřili přesvědčení, že český parlament najde sílu vyjasnit meze prezidentovy pravomoci (na to jsem tedy zvědav), jiný nacionalista – exprezident Klaus se opřel do EU, ať nám do toho nemluví.

Od Václava Klause by člověk nic jiného ani nečekal. Jsme ale členy EU a demokracie patří nejen k jejím hodnotám, které jsme se zavázali dodržovat, ale i k podmínkám, za nichž jsme do EU byli přijati. Je proto logické, že Evropský parlament se o stav demokracie v členských státech zajímá. Pro stát, který je opakovaně kritizován pro vysokou míru korupce od Transparency International i pro světové prvenství v pití alkoholu, spotřebě drog, tabáku a hazardu (podle agentury Bloomberg), jde o další signál, že jako společnost nejdeme ideální cestou.

Kdyby se snad mělo ukázat, že skutečně jsou v některém členském státě EU porušovány zásady demokracie, má EU pro tyto případy sankční mechanismus, který ale doposud nikdy nepoužila: pozastavení členských práv. Tento mechanismus ale není v rukou ani Evropského parlamentu, ani Evropské komise, nýbrž v rukou členských států, jejichž ministři by o tom rozhodovali v Radě EU, resp. premiéři v Evropské radě.

Členské státy se navzájem za porušování práva EU ale nerady trestají (na to doplatilo euro), a proto pravděpodobnost, že české jmenování vlády by vedlo k sankcím, je mizivá. Všechno je ale jednou poprvé a Česko má u EU nevyřízené dluhy (sabotování ratifikace Lisabonské smlouvy, machinace s evropskými penězi apod.), takže – kdo ví? Možná pak náš pan prezident pochopí, co jsou to „ústavní zvyklosti“ vyspělé Evropy.

Váš Pavel Svoboda