Stačí selský rozum: jsou-li dva názory zastoupeny přibližně napůl, je třeba zvolit zlatou střední cestu. Zatím jsme volili jen mezi jablky nezralými a shnilými, jablkům zralým jsme od Listopadu 1989 ani jednou nedali ve volbách většinovou šanci. Pokud to nezměníme, česká blbá nálada bude ještě blbější.

O rozpolcenosti naší společnosti snad nikdo nepochybuje: výsledky voleb to dlouhodobě ukazují a ohlášená témata předčasných voleb to potvrzují: pravice bude být na poplach proti prezidentu Zemanovi a na obranu parlamentní demokracie, ačkoliv sama připustila hlasováním v parlamentu přímou volbu prezidenta - tedy zbavila parlament této pravomoci - a arogantně ignorovala varovné hlasy (např. Petr Pithart) před tímto krokem a zároveň svojí vládní politikou pro horních deset tisíc nepřímo vyzvala české občany k Zemanovu zvolení. Levice pohodlně využije sociálních problémů k oslovení lidí závislých na sociálních dávkách, jejichž zástup za poslední tři rokyasociálního vládnutí tzv. pravice narostl, a navíc přihodí církevní restituce, čímž opět o něco poníží úctu k právu, jakoby nestačila zemanovská interpretace ústavy.

Dvacet tři let od listopadové revoluce nás média a někteří politici přesvědčují, že existuje jen levice a pravice a cokoliv mezi tím je nečitelný oportunismus, "kam vítr, tam plášť". Dvacet tři let provozujeme politickou přetahovanou mezi levicí a pravicí. Výsledkem je, že vláda levice po pravici (a naopak) vykoření všechny resortní strategie, udělá politickou čistku na úřadech, prostě chce zvítězit 10:0, zašlapat soupeře do země a odplivnout si nad ním. Média tomu tleskají, mají senzaci a lépe se prodávají. Tak ale vzniká jen rozdělení, ne pokrok.

Výsledek přetahované mezi levicí a pravicí není totéž jako výsledek středové politiky. Jak sami na sobě můžeme vidět, ta přetahovaná vede ke stagnaci a rozpolcenosti, zato středová politika vede k prosperitě německého typu (a je vlastně štěstí, že naše ekonomika je do značné míry závislá na ekonomice německé). Dvacet tři let je dlouhá doba, za kterou poražené Německo v letech 1945-68 se dobralo prosperity? Proč jsme za stejnou dobu neudělali srovnatelný pokrok my, proč stagnujeme? Protože v Německu dlouhodobě vítězí středový program sociálně-tržního hospodářství v režii CDU-CSU. Naše snaha o vymýšlení zvláštní české cesty je cesta do pekel, jak to současný stav naší společnosti i ekonomiky dokazuje. Ať se to někomu líbí nebo ne, platí toto: chceme-li se mít jako v Německu, musíme volit jako v Německu.

Středová politika má léčebný účinek na rozpolcenost společnosti nejen jako kompromis mezi levicí a pravicí, ale i sama o sobě, protože má přidanou hodnotu hodnot: je to středová politika, které vytváří střední třídu (nebo střední stav, chcete-li). Není to horních deset tisíc, ani závisláci na sociálních dávkách, ale střední stav, který je nositelem tradic, dobře vychovaných dětí, stav lidí, kteří chodí za opravdovou kulturou, čtou knihy a vytvářejí neziskový sektor. Je to střední stav, který vytváří ekonomické bohatství národa. Proto si západní prosperující státy hýčkají středostavové drobné podnikatele a malé podniky: ty jim neutečou s daněmi do daňových rájů, ty vytvářejí 80% HDP.

Dvacet tři let jsme nedali šanci středové politice, a proto jsme tam, kde jsme. Nestěžujme si na politiky, ti jsou jen odrazem voličů: stěžujme si proto sami na sebe a na vlastní nepoužívání selského rozumu.