Vytvoření řecké vládní koalice mezi krajní levicí a krajní pravicí dává smysl – shodly se na nacionalismu, plýtvání a putinofilii.

Vítězství řeckého extrémně levicového hnutí Syriza nepřekvapilo, preference byly známy dlouho před volbami. Ale co to znamená, když Syriza zvítězí, na to se mnozí podívali až teď (zde). V tomto zde nalinkovaném politickém programu se píše, že Řecko nebude splácet dluh. Nicméně zde nestálo, že se Řecko postaví na stranu Ruska, např. v otázce sankcí. Přišlo to hned po volbách. Kdo v tomto kroku hledá pravoslavné spojenectví, mýlí se: podle politického programu budou řečtí pravoslavní zbaveni nemovitého majetku ve prospěch bezdomovců.

Nové rusko-řecké bratrství není zas takovým překvapením , uvážíme li zájem Rusů o řeckého souseda - Kypr. Zdejší banky fungují již léta jako fíkový list daňového ráje, který sloužil jako pračka peněz ruských oligarchů pro jejich investice v Evropě. Kromě toho je v pobřežních vodách Kypru zemní plyn – z hlediska ruských diplomatů dobrý důvod takřka k čemukoliv.

Řecko možná nemá plyn, ale má něco, co již v menší míře ukázala kyperská krize: potenciál vydírat a rozkládat unijní spolupráci. Tato oblast je Rusku geograficky i politicky blízká, dobře se jim sem létá a Rusové nejsou v oblasti nováčky. Jak naznačila nositelka Pulitzerovy ceny Anne Applebaum, Rusové zde investují mnohonásobně víc úsilí a peněz, než se jim může obchodně vrátit.

Ruský vliv však nikdy nebyl přepočítáván na peníze. Moc je víc než zisk, tak zní heslo dne. Tlačení unie ke zdi tak může začít nabývat nepěkně na síle. Z východu svírají Rusové EU přes extrémní levici – zatímco na Západě jejich zájmy nadšeně prosazuje extrémní pravice.

Dobré vztahy Hannse Christiana Stracheho, šéfa rakouských Svobodných s Moskvou, jsou na domácí scéně dobře známy. Marine Le Pen/ová dostává půjčky z ruských bank. Nigel Farage je v ruské oficiální televizi hostem snad častěji než sám Putin – jeho názory ostatně hlásá dokonale.

Zaniknout by nemělo ani řecké vystoupení z NATO, zrušení vojenských základen cizích států na řeckém území a opuštění zahraničních vojenských misí. Tak z tohoto se musí radovat nejen Putin, ale i mnohý džihádista.

V Rusku vládne tvrdý oligarchický kapitalismus, což ovšem řecké komunisty naprosto neruší. Jedno bych rád věděl a nikdy se to asi nedozvím: kolik ten řecký obrat stál Rusko peněz a kam putují. To, že Rusko platit řecké dluhy nebude, je zjevné. Stačí se zajímat o současné ekonomické poměry na Krymu. Sliby obyčejným Rusům a Řekům jsou přece od toho, aby se neplnily.