Zatímco výsledek referenda je nejistý, několik věcí je jistých: mladí Britové chtějí zůstat v EU, Skotsko a Severní Irsko chce zůstat v EU, volný pohyb kapitálu alias svoboda investování živí londýnskou City a brexitáři lžou. Z těchto skutečností vyplývají v případě brexitu značná rizika.

Mladí chtějí zůstat v EU. Z průzkumů jednoznačně vyplývá, že až 75 % mladých ve věku 18 – 24 let chtějí zůstat. Mladí poznali Evropu, díky programu Erasmus studují v jiných evropských zemích. Čím starší, tím menší ochota zůstat. To se dá vykládat různě. Dá se říci, že starší ročníky nostalgicky vzpomínají, jak krásně bylo v UK, když jako hospodářsky kolabující země vstupovalo do tehdejšího Společenství; šéf sekretariátu „mého“ výboru JURI, sám Brit, vzpomíná, jak před vstupem UK do dnešní EU mohl vyjet do zahraničí jen s 50 librami v kapse a při studiu v Itálii si nemohl přivydělávat, protože permesso di lavoro, pracovní povolení nemohl jako Brit – nečlen Společenství dostat. Ale o těch číslech se dá mluvit i tvrdě: staří chtějí ukrást budoucnost mladým.

Skotsko a Severní Irsko chtějí zůstat v EU. Skotský parlament nedávno odhlasoval rezoluci pro setrvání UK v EU, a to poměrem 106:8:3, všech pět parlamentních stran je pro setrvání, sami Skoti jsou pro setrvání 2:1. Člověk nemusí mít věštecké nadání, aby si představil, že důsledkem případného brexitu bude druhé skotské referendum o samostatnosti a následný scoxit. Cameron tedy ze Spojeného království udělá království rozpojené. V Severním Irsku je dokonce poměr pro setrvání 3:1. Důsledkem brexitu by tak mohlo překvapivě být zvýšení počtu členských států EU z 28 na 29: UK out, Skotsko a Severní Irsko in.

Volný pohyb kapitálu alias svoboda investování živí londýnskou City. Bez volného pohybu kapitálu, jedné ze čtyř svobod vnitřního trhu EU bude mnoho kancelářských prostor v londýnské City – významném zdroji britského HDP – k dispozici za velmi příznivé ceny, protože, jak známo, kapitál je plachý. Již probíhající diskuse o brexitu poškozuje britskou ekonomiku. Jistě, existuje možnost à la Švýcarsko užívat i jako nečlenský stát svobod vnitřního trhu, ale jen za cenu dodržování unijních předpisů bez možnosti o nich spolurozhodovat. Ale kvůli takovému scénáři přece Britové nechtějí odejít z EU, to by byli padlí na hlavu.

Brexitáři používají lži: lžou, když v poslední době tvrdí, že Turecko se stane členem EU, protože mj. bez souhlasu UK to nejde, každý členský stát má právo veta, takže kvůli tomu není třeba vystupovat z EU. Lžou, když tvrdí, že pracovníci z nových členských států více z britského sociálního systému berou, než do něj vkládají; i seriózní euroskeptici uznávají, že opak je pravdou. Řada euroskeptiků právě kvůli míře lží brexitářů přešla v posledních týdnech do tábora setrvalců – ale bude to stačit?

Politika je bohužel spíše o emocích a v těch brexitáři vynikají. Podobně je na tom evropská myšlenka (a racionální politika vůbec) i jinde – politici neumějí anebo nechtějí přínosy evropské spolupráce prodávat.

Bohužel, jak zpívá Nohavica: jistěže ve světě nakonec zvítězí pravda, ale až dokáže to, co dokáže lež.