Dost často se k nám dostane alarmující zpráva o tom, že nám zase něco Brusel bude zakazovat. Třeba fotografovat na veřejných prostranstvích či pořádat zabijačku. Jak postupovat, chci-li si na takovou "zaručenou zprávu" vytvořit názor? Ověřit ji, a to vyžaduje občas několik kroků.

1. Zjistit, zda takový zakazující předpis opravdu existuje. Určitě jste na internetu viděli vtip o počtu slov: Desatero: 179 slov, ústava USA se všemi 27 dodatky: 7.818 slov, vyhláška EU o prodeji zelí: 26.911 slov. Tento vtip má ovšem jednu slabinu: ta vyhláška EU totiž vůbec neexistuje. Koho by to napadlo, když se ve vtipu uvádí přesný počet slov? Ověřit existenci předpisu, pokud nestačí obyčejný vyhledavač, lze v on-line databázi Eur-lex i v češtině.

2. Zjistit, zda předpis obsahuje dotyčný zákaz. Sama existence předpisu ještě neznamená, že nám EU něco přikazuje nebo zakazuje. Existuje oblíbená disciplína domácích politiků, nazývaná pozlacování (gold-plating). Ta využívá toho, že některé unijní předpisy, nejčastěji směrnice, je třeba v národním parlamentu přetavit (transponovat) do podoby zákona. Při této příležitosti domácí politici k unijnímu obsahu přidají ještě nějaké to nepopulární opatření, což je zpravidla čísi dílčí zájem, a tvrdí, že „Brusel to po nás chce, takže o tom nemůžeme diskutovat“. Vzpomínáte na zákaz prodeje nebaleného pečiva či na bezdotykové vodovodní baterie pro školy? Tak to po nás „Brusel“ opravdu nechtěl. Zde nezbývá než srovnat český a unijní předpis. České normy, které jsou transpozicí unijního předpisu, obsahují zpravidla i odkaz na něj, takže vás nasměrují, kde hledat dotyčný unijní text. Navíc Evropská komise připravuje databázi všech domácích transpozičních předpisů k unijním normám. Jako bonus upozorňuji, že najdete-li rozdíl mezi unijním předpisem a jeho českou transpozicí, za určitých podmínek musejí české úřady a soudy dát přednost unijnímu předpisu a odhlédnout od normy české.

3. Zjistit, jak hlasoval český ministr v Radě EU. K zavedení unijního předpisu je zpravidla potřeba, aby jej odsouhlasil Evropský parlament a dále Rada EU, složená z ministrů členských států. Váš postoj k unijnímu předpisu proto může ovlivnit, jak český ministr o předpisu hlasoval. Znalce nepřekvapí, že např. tolik diskutované spořivé žárovky Česko v Radě EU podporovalo. Kdo se směje spořivým žárovkám, směje se i českému postoji. Hlasování českého ministra ke každému legislativnímu návrhu se dá zjistit on-line na www.votewatch.eu (zde).

4. Odlišit právní předpis od nezávazných textů. V médiích se občas objevují zprávy o tom, že EU chce něco přikázat či zakázat. Z článku ale zjistíte, že se jedná pouze o návrh Evropské komise (ta zásadně jen navrhuje, ale nerozhoduje) či nezávaznou rezoluci Evropského parlamentu (ten nemá právo - na rozdíl od českých poslanců, vlády či senátorů - zahájit legislativní proces). Nelze tedy vydávat tyto nezávazné projevy jednotlivých orgánů EU ani za jakési přání celé Evropské unie. „EU chce“ zpravidla jen tehdy, když se na tom shodnou Evropský parlament a Rada EU, do té doby je to jen názor jednoho z orgánů. Jistě si vzpomenete na léto 2015, kdy médiím vládla eurokachna o tom, že Unie chce zakázat fotografování na veřejných prostranstvích.

Že je to složité a nemáte na to čas? Ověřování informací je zjevně cena za demokracii a za bulvarizaci českých médií. Třeba tu eurokachnu o zákazu fotografování na veřejných prostranstvích si z mnoha desítek médií, která o tom informovala, ověřil jen jeden jediný novinář – byl jsem u toho, takže to vím zcela přesně. Pokud si ani tzv. seriózní média informace občas neověřují, pak je to jen a jen na nás. Pomoci nám ovšem mohou např. české zastoupení Evropské komise či Evropského parlamentu, unijní odbory na jednotlivých ministerstvech apod. Každopádně zejména u informací o EU není záhodno spoléhat se jen na vlastní a dojmy či na agenturu "Jednapanípovídala". Tato agentura mívá občas navíc ruský přízvuk.