Premiér Fico hodlá prosazovat účast Slovenska v takzvaném jádru Evropské unie a spolupráci Bratislavy s Berlínem a Paříží, které zároveň označil za tandem určující tempo dalšího vývoje EU (zde). Co si z toho odnést?

Zaprvé to, že Fico přestal strkat hlavu do písku a vzal vývoj směřující k vícerychlostní Evropě na vědomí. Česko se na rozdíl od Slovenska domnívá, že stále jde tento vývoj zastavit, a vícerychlostní Evropu tedy odmítá (např. zde).

Zadruhé Slovensko pochopilo, že při zjednodušeném pohledu západní Evropy na V4 jako na jakýsi spolek "potížistů" je třeba si vybrat, kam chce každý stát patřit. Fico si uvědomuje, že být v jedné partě s ostrakizovaným Polskem a Maďarskem není pro Slovensko žádná výhra.

Navíc, i kdyby k žádné dvourychlostní Evropě nedošlo, jde o jasné přihlášení Slovenska k Západu a jeho hodnotám. To bude mít jasně pozitivní důsledky nejen zahraničně politické, ale i třeba pokud jde o důvěru investorů.

I když si to můžeme vykládat i tak, že Fico „hodil do V4 vidle“, nemusí tomu tak nutně být. Naopak může jít o léčivý postup, který navede V4 z ideologické odstředivé cesty potížistů opět na dostředivou dráhu regionální jednotky, která koordinuje své zájmy, ale v rámci jasné podpory integrace Evropy.

Dále, pokud se ke tvrdému jádru přihlásí státy typu Slovenska, vzrůstá pravděpodobnost, že tvrdé jádro může mít podobu eurozóny (pokud ovšem už není někde dohodnuto, že půjde o užší uskupení okolo zakládacích států dnešní EU a že bude jednat o uzavřený klub).

Budiž řečeno, že Slovensko je oproti Česku už o dva kroky napřed (samozřejmě pokud chceme i my být v onom tvrdém jádru). Je napřed svým vstupem do eurozóny, který mu evidentně prospívá a nyní příklonem k budoucímu integračnímu jádru EU.

Pro Česko je to výzva vzít konečně rozum do hrsti. Jsme země uprostřed kontinentu, která je do značné míry ekonomicky závislá na exportu do eurozóny. Chceme setrvat na ideologických pozicích podle nejhorších husitských tradicí ve stylu „proti všem“, které jsou však proti našim vlastním zájmům (i když jsou to snadno získané politické body)? Nebo budeme pragmaticky jednat v zájmu nás samotných, k čemuž patří nejen přijetí eura, ale i přihlášení k tvrdému jádru evropské integrace?

Třeba pan předseda Babiš nás chce mít mimo jádro evropské integrace (zde). Nechce tedy ani to, abychom měli možnost ovlivňovat evropské normy, i když je kvůli exportu budeme muset dodržovat tak jako tak. Měli bychom tedy z postoje k evropské integraci udělat jedno z kritérií, podle nichž se budeme v nadcházejících volbách rozhodovat.