Jak prezident prášil: ústavní zákon nepřebíjí směrnici o zbraních
Prezident Zeman v debatě na Primě potvrdil svoji pověst barona Prášila. Naprosto suverénně vykládal věci, o kterých musí vědět, že jsou nepravdivé.
V souvislostí s unijní směrnicí o kontrole zbraní (č. 2017/853) tvrdil, že ústavní zákon je nadřazen směrnici, takže zbaví Česko povinnosti směrnici tuto směrnici provést. To je samozřejmě nesmysl! Kdyby se každý stát mohl vymanit z nějaké povinnosti přijetím ústavního zákona, rozpadla by se unijní konstrukce jako domeček z karet. Proto také už v r. 1970 Soudní dvůr EU rozhodl, že „nemůže být dotčena platnost aktu Společenství nebo jeho účinky v členském státě, i když se tvrdí, že aktem Společenství jsou porušena základní práva zakotvená v ústavě tohoto státu anebo strukturální principy národní ústavy. Je však třeba zkoumat, zda nebyla porušena nějaká odpovídající záruka komunitárního práva, neboť respektování základních práv patří k obecným právním zásadám, jejichž respektování má zajistit Soudní dvůr“ (C-11/70 Internationale Handelsgesellschaft, body 3 a 4). To potvrdil mj. i český ústavní soud: „Pokud by … vývoj v … EU ohrožoval samotnou podstatu státní svrchovanosti ČR nebo podstatné náležitosti demokratického právního státu, bylo by třeba trvat na tom, aby se těchto pravomocí opětovně ujaly vnitrostátní orgány …,“ (nález pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 50/04, s. 34, podobně nález ÚS 66/04, bod 53). Proto platí přesný opak toho, co tvrdí prezident: náš ústavní zákon je směrnici podřízen, není jí nadřazen.
Unijních povinností nás nemůže zbavit ani žaloba podaná Českem v této věci k Soudnímu dvoru EU, protože žaloba nemá tzv. odkladný účinek. Do doby vydání rozsudku jsme tedy zbraňovou směrnicí vázáni; lhůta k jejímu provedení je září 2018, dokdy příslušný rozsudek bude jen stěží vydán.
Podobně „zasvěceně“ hovořil prezident o reformě tzv. Dublinského nařízení o mechanismech azylového řízení. Prohlásil o něm, že je to nová, dva měsíce stará věc. Evropská komise přitom příslušný návrh podala 4.5.2016, tedy před jeden a půl rokem.
Potvrzuje se tedy známá skutečnost, že většina prezidentových výroků není pravdivých (viz např. zde). Ale to jeho příznivcům nevadí, hlavně když mluví pomalu, hlubokým hlasem a přesvědčivě, ostatní je lhostejné. Blahopřeji jeho příznivcům.
V souvislostí s unijní směrnicí o kontrole zbraní (č. 2017/853) tvrdil, že ústavní zákon je nadřazen směrnici, takže zbaví Česko povinnosti směrnici tuto směrnici provést. To je samozřejmě nesmysl! Kdyby se každý stát mohl vymanit z nějaké povinnosti přijetím ústavního zákona, rozpadla by se unijní konstrukce jako domeček z karet. Proto také už v r. 1970 Soudní dvůr EU rozhodl, že „nemůže být dotčena platnost aktu Společenství nebo jeho účinky v členském státě, i když se tvrdí, že aktem Společenství jsou porušena základní práva zakotvená v ústavě tohoto státu anebo strukturální principy národní ústavy. Je však třeba zkoumat, zda nebyla porušena nějaká odpovídající záruka komunitárního práva, neboť respektování základních práv patří k obecným právním zásadám, jejichž respektování má zajistit Soudní dvůr“ (C-11/70 Internationale Handelsgesellschaft, body 3 a 4). To potvrdil mj. i český ústavní soud: „Pokud by … vývoj v … EU ohrožoval samotnou podstatu státní svrchovanosti ČR nebo podstatné náležitosti demokratického právního státu, bylo by třeba trvat na tom, aby se těchto pravomocí opětovně ujaly vnitrostátní orgány …,“ (nález pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 50/04, s. 34, podobně nález ÚS 66/04, bod 53). Proto platí přesný opak toho, co tvrdí prezident: náš ústavní zákon je směrnici podřízen, není jí nadřazen.
Unijních povinností nás nemůže zbavit ani žaloba podaná Českem v této věci k Soudnímu dvoru EU, protože žaloba nemá tzv. odkladný účinek. Do doby vydání rozsudku jsme tedy zbraňovou směrnicí vázáni; lhůta k jejímu provedení je září 2018, dokdy příslušný rozsudek bude jen stěží vydán.
Podobně „zasvěceně“ hovořil prezident o reformě tzv. Dublinského nařízení o mechanismech azylového řízení. Prohlásil o něm, že je to nová, dva měsíce stará věc. Evropská komise přitom příslušný návrh podala 4.5.2016, tedy před jeden a půl rokem.
Potvrzuje se tedy známá skutečnost, že většina prezidentových výroků není pravdivých (viz např. zde). Ale to jeho příznivcům nevadí, hlavně když mluví pomalu, hlubokým hlasem a přesvědčivě, ostatní je lhostejné. Blahopřeji jeho příznivcům.