V minulých dnech jsme, milí čtenáři, dostali do schránek složenku od TOP 09, vyzývající ke splacení našeho podílu na veřejném dluhu. Sousedovic 91-tiletou babičku, která celý život žila poctivě do výše svých příjmů bez dluhů, museli přes hodinu vážně přesvědčovat, že nemusí spáchat sebevraždu, když nemá na zaplacení složenky. Už za tuto babičku by nezodpovědný pan Kalousek a jeho spící předseda zasloužili dostat na holou.

Také se objevil na internetu dopis, reagující na stejnou složenku:

„Vážení politici a státní úředníci,

nepřeji si, abyste mě každý den neustále masírovali a stresovali údaji o tom, že každý novorozenec má batoh s dluhem 111 000 Kč, nebo že se Česká republika zadlužuje každou minutu jedním milionem korun. Takové zprávy jsou mi k ničemu, protože i když vypnu všechna světla, topení, netelefonuji, zamknu se v bytě a nikam nevycházím, nic s tím neudělám. Na takové zprávy mám pro všechny šéfy této země jedinou odpověď: když neumíte udržet na uzdě státní finance, když neumíte hospodařit, jděte od toho!

Ten 1 bilion 300 miliard korun, které se na mě snažíte hodit, to není dluh nás občanů -- to je VÁŠ dluh! Tento dluh jste vyrobili a rozjeli VY. Dělejte si s ním, co chcete, a neobtěžujte nás údaji, které nemůžeme nijak ovlivnit. Země se zadlužuje rekordním tempem, ale já ne. Já na dluh nežiju, naopak, snažím se mít na kontě neustále nějakou tu rezervu v násobku několika měsíčních platů. Nikdy v životě jsem nikomu nic nedlužil. To bych raději umřel hlady! A běda, dozvídám se, že ten VÁŠ nesplatitelný dluh máme teď splatit MY.

Víte, jak to v dějinách dopadlo -- v Praze letěli radní z oken radnice už třikrát a není důvod, aby neletěli po čtvrté. Možná je právě těch 888 milionů za projekt Opencard poslední kapkou, po níž přeteče pohár.

Myslete na to, vy, politici a úředníci, kteří nám vnucujete, že jsme v tomto státu na pokraji katastrofy. VY jste tento stát dovedli na pokraj té katastrofy. My výši platů, daní, penzí, odvodů zdravotních či sociálních, stejně jako stanovení výše všech podpor a příspěvků neurčujeme. Pamatujte na to, že od poslední společenské změny uplynulo právě 20 let, a to je v Čechách, jak známo, první předpoklad pro dějinnou změnu. Varuji vás, vzpamatujte se, vezměte rozum do hrsti a začněte pracovat na změně. A až budete mít situaci pod kontrolou a budete nám moci oznámit, že Česká republika snižuje své zadlužení o jeden milion korun za hodinu, pak se pochlubte. Do té doby nás neobtěžujte stresujícími zprávami o vaší kolosální neschopnosti.

S pozdravem občan Bedřich“

Dopis byl plně podepsán, dokonce i stručný životopis byl přiložen (já to zde kvůli ochraně osobních údajů nereprodukuji), to je vzácné: je to poctivý dopis od poctivého člověka. Spravedlivé rozhořčení je namístě, ale obsah dopisu přesto považuji za zcela nesprávný.

Dopis pana Bedřicha se totiž tváří, jako bychom žili v absolutistické monarchii, jakoby sféra občanů a politiků byly dvě sféry oddělené neprodyšně od sebe. To dnes – díky Bohu - není pravda: tyto dvě sféry jsou propojeny mj. volbami. Volby nejsou jen politický folklór, ale přímo ovlivňují naše životy; to jakoby dopis pana Bedřicha popíral. Pokud totiž pan Bedřich v posledních dvaceti letech volil ODS nebo ČSSD, tak je přímo spoluodpovědný mj. za stav veřejných financí. Ani my lidovci se nezříkáme spoluodpovědnosti (ve většině vlád jsme byli), ale spoluodpovědnost přijímáme jen do výše těch 7-8%, co nám voliči v posledních volbách dávali, ne víc.

Tedy znovu: není pravda, že pan Bedřich s tím nemůže nic udělat: může, volby se blíží. Pan Bedřich si vzpomene, koho volil, a pokud chce věci změnit, dá hlas někomu jinému. V naší demokracii není něco jako bezmocný dav. Je jen cca 8 milionů pánů Bedřichů (oprávněných voličů), z nichž každý může rozhodnout.