Petr Bendl

31. 05.

K mému blogování a k diskusi čtenářů

Petr Bendl Přečteno 3178 krát

Dokud jsem byl na ministerstvu dopravy, neměl jsem dostatek času, abych se kromě sepsání příspěvku mohl věnovat i následné diskusi. Proto jsem si slíbil, že aspoň po posledním „ministerském blogu“, než se naplno zapojím do volební kampaně, se k poznatkům a připomínkám čtenářů vrátím.

Samozřejmě mě potěšily pozitivní ohlasy, lhal bych, kdyby tvrdil, že ne. Např. „Musím říci, že alespoň podle dostupných informací, jste, v rámci časem daných možností, pracoval dobře a efektivně. Doufám, že to nebylo naposledy, co jsem vás viděl v podobné funkci.“ od nicku Xury anebo vzkaz od nicku vlk, který si sice nejdříve neuměl vzpomenout, co jsem úřadu za 100 dní zvládnul, ale pak si na dvě věci vzpomněl a doplnil potěšující poznámku: „V každém případě jste ale psal, po dobu ministrování velmi slušné blogy. Věcné, neideologické. Prostě paráda.“ Děkuji.

Poznámky negativní, např. „„Já už jen doufám, že se na tomto postu v budoucnu neobjevíte!“ od nicku LEVAK mě samozřejmě nepotěšily, ale chápu je, to je názor, který nemohu nikomu upírat. Ani připomínka nicku Targus o tom, že „svojí činností na MD jste bohužel nijak nevybočil ze série tragikomických figurek, které se tam střídají, aniž by sebeméně rozuměly alespoň části dopravní problematiky“ mě samozřejmě nepotěšila, hlavně proto, že není tak úplně spravedlivá, protože jsem autorem volebního programu ODS v dopravě pro předchozí volby do poslanecké sněmovny, který byl z velké části základem dopravní části programového prohlášení vlády.

Nejzajímavější jsou ale věty těch, kdo diskutují o tématech, aniž by hodnotili své očekávání týkající se mé další existence.
Tak například nick jirka uvedl několik poznámek k vyklízení pozic v železniční dopravě, zdražování služeb a nedostatečná uživatelská přívětivost železnice. Musím naprosto souhlasit – ale popis stavu nestačí. Všechny popsané jevy jsou důsledkem dominantního postavení Českých drah. Tím nechci nikoho urážet – dominantní postavení je nezpochybnitelný fakt, a že dominantní firmy mají problém chovat se tak, jak od nich jejich okolí může očekávat, je také pravdou. A k poznámce nicku Posunovač u dráhy, že trh problémy na železnici nevyřeší, chci pouze dodat, že není možné současně řešit problémy a usilovat o zakonzervování Českých drah ve stávající dominantní podobě. Obojí prostě nejde.

Vděčným tématem jsou kvůli populistickému přístupu Jiřího Paroubka platy manažerů státních firem. Nickovi student, který se ptá, v jaké soukromé firmě se nabízí půlmilionový měsíční plat, protože by se tam chtěl přihlásit, bych rád řekl, že jako student jistě umí pracovat s internetem a tedy by pro něj neměl být problém najít si příslušné pasáže výročních zpráv velkých soukromých průmyslových firem nebo třeba bank, kde je přinejmenším souhrnně napsáno, jakými částkami jsou členové nejvyššího vedení honorováni. A ještě je třeba dodat, že je-li tento uživatel skutečně studentem a chce jednou mít pohádkově vysoký plat, měl by především studovat a studovat a studovat. A pokud možno začít v nějaké takové firmě ještě během studia pracovat.

Již zmíněný Nick Targus mi vytýká: „Jestliže jste vy údajně zasáhl proti nemravné výši platů manažérů v ČD, nechápu, proč jste na hodinu vyhodil náměstka, který tuto poměrně nechutnou práci dělal místo vás, lhostejno zda za vašeho vědomí, či nikoli.“ To ale není pravda. To téma jsem jako první zvedl ze stolu já a dovedl jsem management ke skutečnému snížení platů o 15 procent přinutili. Důvody pro odvolání pana náměstka Žáka nebyly primárně v jeho tlaku na platy managementu, ale v jeho s nikým nekonzultované snaze o personální změny v ČD. Jestli se někdo diví, že moloch jako ČD nelze změnit za rok, ani když patříte mezi nejlépe honorované manažery v zemi, tak tomu já se skutečně nedivím. Jsem přesvědčený, že kroky současného vedení jdou dobrým směrem a pro změnu v tuto chvíli není důvod. Volá-li někdo (např. také nick Targus) po tom, aby se do ČD již nelily další peníze, měl by si uvědomit, že má-li být zachován provoz, musí být škrtání sice co nejrychlejší, ale zároveň ohleduplné, aby neohrozilo základní funkce, bezpečnost provozu atd. Před několika dny jsem zaslechl, že se Ferrari bouří proti vynucenému zavedení stropu na rozpočet týmů formule 1 – redaktor měl mnoho pochopení proto, že z rozpočtu 300 milionů eur či dolarů se nedá z roku na rok klesnout na rozpočet 40 milionů. Proč tomu u formule 1 rozumí i novináři a proč by to u ČD mělo být jinak?

Na závěr jsem si nechal doporučení nicků vlk a Ikena, abych nadále rozumný, umírněný, s konstruktivním přístupem. Do velké míry souhlasím, že umírněný přístup by měl mít v politice své místo. Byl bych rád, kdyby tomu tak bylo a za sebe mohu slíbit, že o to budu i nadále usilovat. Ale svět není černobílý – stačí se podívat na počet čtenářů mého minulého, neideologického, ale odborného blogu, a srovnat ho s počty čtenářů blogů přece jen kontroverzních, ať už některých mých vlastních z dřívějška, anebo současných z pera představitelů sociální demokracie.

07. 05.

Inventura na kolejích

Petr Bendl Přečteno 3360 krát

Když jsem si 23. ledna poprvé sedl do křesla v pracovně ministra dopravy, bylo jasné, že před sebe nemohu položit sérii strategických cílů, protože bych je za zhruba třetinu volebního období mohl jen těžko splnit. A to jsem ještě nevěděl, že místo nějakých šestnácti či sedmnácti měsíců mi bude dopřáno jen tři a půl! Přesto si myslím, že zejména na železnici se několika logicky navazujícími kroky podařilo významných změn dosáhnout.

První posun vyvolalo už úvodní prohlášení po převzetí funkce, kdy jsem mezi své priority zařadil co nejrychlejší vytvoření konkurenčního prostředí na železnici. Jen tato věta znamenala jasnou motivaci dovnitř Českých drah. Pro management ČD byla jasnou informací, která mu umožnila začít ve vší vážnosti pracovat na budoucí konkurenceschopnosti podniku. Jsem rád, že vedení firmy moje slova přijalo nejen jako strašáka a nůž na krku, ale také jako šanci. Jako pochopení, že když nebudou racionální kroky dovnitř firmy, nečeká ji žádná zářná budoucnost.

Druhý krok nezbytný pro konkurenci je dokončení dlouholetého oddělování dopravních služeb a správy dráhy. Pokud donedávna obojí dělaly ČD a měly současně umožňovat jiným dopravcům, aby na dráze i oni mohli poskytovat dopravní služby, nebyla to zrovna situace pro konkurenční prostředí příznivá. Můj předchůdce z ČD už v loňském vyčlenil takzvanou mrtvou dopravní cestu, tedy majetek potřebný pro provoz dráhy a s ním související pracovníky, do státní organizace Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). Dalším úkolem, který zbyl na mne, pak bylo vyčlenění i živé dopravní cesty, tedy především techniky a zaměstnanců odpovídajících za železniční provoz a jeho řízení. I oni přejdou z ČD, kde působili dosud, do SŽDC. Že to není organizačně, právně ani technicky jednoduchý proces je jasné, že se neobešel bez vyjednávání s odboráři je samozřejmé. Jsem rád, že se všechna potřebná jednání blíží k závěru a vláda bude moci v květnu o vyčlenění živé dopravní cesty rozhodnout, takže k převodu lidí i vybavení by mohlo dojít v druhé polovině letošního roku.

Třetí související krok je také splněn, existuje návrh zákona, který oproti dnešku jasně vymezí pravidla spolupráce mezi všemi objednateli veřejné dopravy, tedy státem, kraji i městy či obcemi. Za čtvrté platí, že se připravuje první výběrové řízení na dálkové spoje na železnici, tedy na rychlíky. To je jasná šance pro vstup konkurence.
Páté a poslední z klíčových železničních témat, kterým jsem se stihl věnovat, se týká platů managementu ČD. Otevřel jsem tuto problematiku nejen vyhlášením, že by se měly v souvislosti s ekonomickou krizí snížit platy o 10 až 15 procent, ale také snahou, aby napříště o svých odměnách nerozhodovalo samo vedení, ale aby to bylo kompetencí dozorčí rady. Slýchávám, že to je málo, že snížení platů by mělo být razantnější. Ale já to, co v posledních týdnech předvádí sociální demokracie, a zdaleka ne jen okolo ČD, považuji za populismus a za vyvolávání vášní založených na lidské závisti. Není možné se tvářit, že pro státní podnik nebo jiný typ státem ovládavé firmy lze sehnat kvalitní manažery za zlomky toho, co jim nabízejí soukromé firmy stejné velikosti, v případě ČD i firmy mnohem menší, protože soukromých kolosů velikosti ČD u nás mnoho není. A lidí s dostatkem zkušenosti, znalostí a dovedností pro jejich řízení také ne. Nelze ČD svěřit komukoli, kdo se spokojí s manažersky podprůměrným platem, protože dopady destabilizace ČD by měly vážné dopady do všech ostatních oblastní života v naší zemi.

Tolik shrnutí mých pěti hlavních kroků na železnici. Kroků realistických, konstruktivních, věcných a užitečných pro perspektivu ČD a celé železniční dopravy u nás. Za několik hodin se z křesla ministra dopravy zvednu naposledy. Pro ty, kteří mě nemusí a doufají, že tím skončí tento blog, ale mám špatnou zprávu – o dopravě a jistě i o dalších tématech se sem chystám psát i nadále. Ona je to ovšem pro ně možná dobrá zpráva, však mi v diskusi rádi vzkazují svá vlídná slova a museli by si pro ten účel vybrat nějaký jiný cíl...

Díky za dosavadní pozornost!

Archiv článků: květen 2009

K mému blogování a k diskusi čtenářů

Inventura na kolejích

Blogeři abecedně