Socialisté a komunisté ve středočeském krajském zastupitelstvu rozvrátili rozumný způsob splácení dluhů krajských nemocnic. Ty dosud splácely 15 procent z půjček na vlastní rozvoj, které jim mimochodem vytvářejí docela slušné příjmy, zatímco 85 procent splácel kraj. Úvaha pro zavedení takového modelu byla kdysi logická. Pokud je vedení nemocnice nuceno uvažovat o tom, jak získá prostředky na splátku své části dluhu, bude s půjčenými penězi rozumně nakládat – a tím pádem bude rozumně nakládat i s větší částí půjčky, kterou bance splácí kraj.
Mimochodem právě tento přístup je důvodem, proč se podobně rozdělují třeba evropské dotace. V Bruselu dobře vědí, že nejsou schopni uhlídat úplně všechno, proto financují obvykle právě 85 procent a spoléhají na to, že alespoň kvůli 15 procentům domácího spolufinancování se budou zdejší úřady a instituce o správné nakládání s penězi starat lépe, než kdyby z Bruselu přišlo všechno. Nejspíš i oni znají naše přísloví „Z cizího krev neteče...“
Ve středních Čechách ale kraj nově převezme všechny závazky nemocnic. Jinými slovy, Rathem dosazený management už nebude ničím nucen k odpovědnému chování, k jakému byli vedeni manažeři za doby mého působení ve funkci hejtmana. A pokud by se nakonec uskutečnil plán na zřízení neziskové nemocnice, může velmi brzy nastat situace, že kraj platí sto procent dluhů nemocnic, na které nemá sebemenší vliv!
Hejtman to samozřejmě musel doprovodit nějakým – pro jeho věrné – srozumitelným vysvětlením, tak zase sáhnul k výhružkám trestním oznámením, jako vždy, když nemá argumenty. Tvrdí, že v nemocnicích byly zatajené dluhy a banka byla při sjednávání úvěrů podvedena. Realita je samozřejmě jiná – Komerční banka měla k dispozici všechna čísla z účetnictví, její lidé v nemocnicích strávili spoustu času a banka se k poskytnutí úvěru rozhodla po zralé úvaze, čímž mimo jiné potvrdila tehdejší schopnost nemocnic oněch 15 procent splácet. Jestli splácení po více než roce Rathova šafářování nejsou schopny, není třeba nic dodávat.
A na závěr krátce z trochu jiného soudku – hejtman dostal už 22. října 2009 dopis od svého přítele, ministra vnitra Peciny, že kraj proplácením regulačních poplatků za občany porušuje zákon. Jenže je druhá polovina ledna a kraj neudělal nic, aby tento stav změnil – což mě ovšem nepřekvapuje. Překvapuje mě, že nekoná ministr. Ale vlastně ani to už mě nepřekvapuje...
Poslanec za sociální demokracii Jeroným Tejc v pátek 8. ledna prezentoval názory své strany na boj proti alkoholu za volantem a mimo jiné navrhl, že by policejní prezident měl stanovit hranici, od kdy nepostihovat přítomnost alkoholu jako přestupek. Za ODS musím s takovým návrhem vyslovit nesouhlas.
Je podle mě naprosto nemyslitelné, aby se něco takového stalo bez projednání v parlamentu. A pokud by na diskusi v parlamentu vůbec došlo, předem říkám, že se prolomení dosavadní nulové tolerance obáváme. S vysokou pravděpodobností by to totiž vyvolalo další nárůst počtu nehod způsobených řidiči pod vlivem alkoholu.
Rok 2009 byl rokem nejmenšího počtu usmrcených při dopravních nehodách za posledních 20 let, a současně za týchž 20 let nejhorším rokem, pokud jde o počet obětí při nehodách s účastníky pod vlivem alkoholu. Ten se jen za pár posledních let zněkolikanásobil – z 36 v roce 2007 na 123 v roce 2009! Takové zjištění je alarmující, zvlášť když k tomuto vývoji došlo k prostředí, kde řidiči vědí, že se před jízdou nesmí pít ani trochu.
Co by se asi stalo, kdyby řidiči věděli, že jedno pivo si před cestou mohou legálně dát?
Vystavení „generálního pardonu“ policejním prezidentem by nevedlo k ničemu jinému, než ke snížení obav z požití alkoholu před jízdou, a tedy k razantnímu nárůstu počtu řidičů pod vlivem alkoholu. Dopady na další vývoj statistik jsou pak snadno předvídatelné.
Samozřejmě chápu, že s ohledem na fyziologické vlastnosti lidského organismu jsou případy, kdy člověku lze při dechové zkoušce naměřit zlomky promile i bez toho, že by předtím alkohol požil. Tyto případy je však nutné řešit ze strany Policie ČR rozumným přístupem, zejména v návaznosti na technické vlastnosti měřicích přístrojů, ale rozhodně ne všeobecnou předběžnou tolerancí.
Rozumným přístupem ale podle mého není například povinná dechová zkouška při každé silniční kontrole. Toto čerstvé policejní opatření vnímám spíš jako buzeraci – neumím si představit, co opravdu přinese, kromě zdržování řidičů a koneckonců i policistů...