Rovnost byla vedle volnosti a bratrství jednou z částí sloganu Velké francouzské revoluce. Za uplynulých více než 200 let ovšem došlo v lidské společnosti k mnohým změnám. To bratrství nám sice tak úplně nejde, ale volnosti mají moderní lidé mnoho (někdy by se chtělo říct, že v jistých ohledech až zbytečně mnoho), a spousta nerovností obvyklých na přelomu 18. a 19. století byla odstraněna. Socialisticko-komunistický experiment nám pak ukázal, že ani s rovností se to nesmí přehánět, nemluvě o tom, že právě v realitě minulého režimu vzniklo dělení lidí na rovné a rovnější. Přesto se nám „rovnost“ v různých (někdy) nepatřičných souvislostech stále vrací na stůl.
Snad nikdy jsem se tady na blogu nevyjadřoval k vnitrostranické situaci v ODS. Dnes musím učinit výjimku. V politice to tak chodí, že člověk ne vždy získá funkci (a související odpovědnost), ve kterou doufal, a že někdy naopak získá pozici, na kterou by se ani neodvážil pomýšlet. Každopádně by k výbavě každého politika mělo patřit, aby nezpychnul, když uspěje, ale aby také neztratil hlavu, když neuspěje.