V sobotních novinách jsem se dočetl, že Pavla Béma zradil jeho největší dosavadní spojenec Petr Bendl. Je aktem zrady realistické zhodnocení současné situace, o které se každý den diskutuje na všech fórech a každodenně píše v novinách? Suchá čísla z nominačních klání dokladují, že šance Pavla Béma na zvolení jsou v tuto chvíli skutečně nižší než Mirka Topolánka. A dodávám...
Bezprostředně po prohraných volbách jsem říkal, že ODS potřebuje změnu (opakuji – ne jen personální!). To říkám i dnes. V průběhu posledních týdnů se bohužel ukázalo, že spor mezi dvěma nejvážnějšími kandidáty na předsedu ODS eskaloval natolik, že hrozí, že se prosincový kongres promění v takřka bratrovražedný souboj jen (a jen!) o post předsedy ODS a na věcnou diskusi o změnách uvnitř strany nezbude čas. Vítězství jednoho pak může znamenat popření všeho, s čím je spojován ten druhý. Tomu je nutné předejít a zvážit i jiná možná řešení.
Podle mého hlubokého přesvědčení se musí ODS skutečně pustit do vážné proměny. Pokud by vítězství Mirka Topolánka znamenalo, že se odtroubí všem nezbytným změnám a nad všemi kritickými hlasy se mávne rukou, byl by to výsledek pro ODS zoufale špatný. Stejně bezvýchodná by mohla být situace, pokud by ve vyhroceném finále zvítězil Pavel Bém. Členská základna (tak, jak napovídají její reakce z posledních týdnů) se v takovém případě obává, že by značné rozpory mezi vládou a vedením ODS mohlo vést k pádu vlády se všemi negativními dopady nejen pro ODS, ale pro celou zemi. Není dokonce zcela vyloučeno, že by za takové situace mohlo dojít i k faktickému rozštěpení strany. Nelze přitom pominout, že se po letech daří v mnoha oblastech dělat rozumné věci a že se současná správa země dívá odpovědně do příštích let.
A jaký je pohled Petra Bendla – ani topolánkovský, ani bémovský. Jako nutnou vidím především změnu stylu politiky a komunikace. Změna stylu politiky znamená vést ve straně mnohem větší debatu, ptát se na odezvu lidí nejen v různých regionech, ale i v různých vrstvách společnosti. Přizpůsobit chystané změny tomu, co jsou lidé ještě schopni akceptovat. A také tyto kroky odideologizovat. Míru ochoty veřejnosti přijmout i nepopulární opatření přitom zásadním způsobem ovlivňuje komunikace politiků s ní. Představitelům ODS se často vyčítá, že jsou arogantní. Obávám se, že veřejnost s tímto slovem do určité míry spojuje celou stranu. Tohle musíme změnit na prvním místě. Je potřeba lidem vstřícně a trpělivě vysvětlovat, jaké důvody nás vedou ke každému vážnému vládnímu rozhodnutí. Jedině pak totiž bude zřejmé, že všechny plánované změny jsou ve skutečnosti přesně tím, co opozice před krajskými volbami jen na prázdno slibovala – totiž skutečnou politikou pro lidi a navíc ještě pro jejich budoucnost.
Spekuluje se o tom, že se chci stát ministrem dopravy a že jsem zhodnocení reálné podpory Pavla Béma vyměnil za příslib vládní funkce. Se vší vážností říkám, že je to nesmysl. Mým primárním zájmem je oslovit na kongresu členskou základnu svou představou o pokračování politiky ODS. Pokud nedostanu důvěru delegátů, nemůže být o mém působení ve vládě ani řeč. Politika totiž není zápasem o umístění na stupních vítězů nebo o co nejvyšší funkci. Prvotním zájmem politiky a politiků má být zlepšování podmínek pro lidi ve státě, v kraji či v obci. Proto jsem odhodlaný usilovat o to, aby ODS po prosincovém kongresu změnila poctivě mnoho věcí ve svém přístupu a také v informování veřejnosti. Za to budu bojovat se vším nasazením, ať už to bude interpretováno jako „příklon k“, nebo „zrada vůči“ Mirkovi, Pavlovi, Alešovi, Václavovi, Vlastovi nebo třeba Alexandrovi.

MF Dnes, 25.11.2008