Vláda premiéra Sobotky mění zahraniční politiku České republiky. Neříká nám proč ani kterým směrem. Vybrala si tu nejméně vhodnou chvíli.

Mezinárodní situace se zhoršila, nejde jen o Ukrajinu, ale zřetelnou hrozbou je např. organizace Islámský stát a celá situace na Blízkém východě. Nejsme v bezpečí, týká se to každého z nás. Bezpečnost ČR není samozřejmá, musíme o ni stále usilovat a zajistit ji předvídatelnou a důvěryhodnou zahraniční politikou.

Věřili byste tomu, že 25 let po listopadu 1989 neprojde v Poslanecké sněmovně usnesení, v němž parlament "vyzývá vládu České republiky, aby ve shodě se západními demokraciemi důsledně hájila bezpečnostní zájmy České republiky"? Já donedávna ne.

V úterý 16. září se to stalo. Premiér Sobotka se při hlasování zdržel a dal tak pokyn svým poslancům, jak spolu s komunisty a částí hnutí ANO postupovat.

Myslím, že si všichni – a tady přece nejde o stranickou příslušnost – musíme položit otázku, co toto neodpovědné politické jednání znamená.

Připočtěme k tomu váhavost premiéra na mezinárodní scéně, posuny v rétorice ministerstva zahraničí nebo podivný postoj ČR při červencovém hlasování v OSN o Izraeli. Z podivné české zahraniční politiky jde strach. Nemají ho ale jiné země, obávat se jí musejí občané České republiky.

Žádná vláda u nás dlouho nevydrží. Za posledních dvacet let jsou u nás vlády u moci v průměru 21,5 měsíce. Tedy ani ne dva roky. Zahraniční politika se nedá tvořit na dva roky, ale ani na čtyři, kdyby náhodou Sobotkova vláda přežila sama sebe.

Zahraniční politika musí být kontinuální, důvěryhodná, pokud se má měnit, tak na základě širší politické shody a s nějakou dlouhodobou vizí. Nezdá se, že by vláda takovou vizi měla. Pokud ano, pak o ní veřejnost neinformuje a nehledá pro ni širší podporu.

Dosavadní česká zahraniční politika nebyla jistě dokonalá, ale pokud jde o naše bezpečnostní zájmy, měla jasný směr. Byli jsme spolehlivou součástí demokratického Západu a aktivně jsme podporovali spojenectví Evropy a Spojených států. Ne kvůli nějaké ideologii. Racionálně, v zájmu naší země. Žádná lepší alternativa pro zajištění bezpečnosti ČR není. Říká nám to i naše historická zkušenost.

V důsledku špatného vyjednávání v EU jsme nezískali dobré portfolio pro naši kandidátku do Evropské komise. To nás oslabuje, ale není to žádná tragédie. Tou by bylo, kdybychom kvůli nespolehlivé, váhavé a nedůvěryhodné zahraniční politice nedokázali chránit svoje národní zájmy a bezpečnost českých občanů.

Socialisté v čele s premiérem ale ve Sněmovně názor, že mají ve shodě s našimi spojenci hájit bezpečnostní zájmy ČR, nepodpořili. Měli by nám tedy říci, kam se chystají naši zemi svou zahraniční politikou vést. Už proto, abychom jim v tom mohli zabránit dříve, než bude pozdě.

Vyšlo v deníku Právo 23. 9. 2014