Jak je to tedy s těmi profesory

14. 05. 2015 | 17:19
Přečteno 8901 krát
Před dvěma lety mi prezident Zeman jakožto ministru školství sdělil, že nebude jmenovat Martina Putnu profesorem, protože nesouhlasí s jeho názory a způsobem, jakým je vyjadřuje. Bylo to pro mne nepřijatelné. S mnohými Martinovými názory sice nesouhlasím ještě více než prezident, ale to vůbec není důležité. Jednak o tom, kdo má být profesorem, nemá rozhodovat prezident nebo ministr, i když je náhodou sám profesorem. A především, kritéria pro to, kdo si zaslouží být profesorem, nespočívají v tom, zda se mi líbí jeho názory či životopis, ale pouze v tom, zda naplnil podmínky pro profesorskou funkci. O tom rozhoduje vědecká rada vysoké školy v tak složitém a dlouhém řízení, že už důkladnější nelze ani vymyslet.

Martin Putna se musel stát profesorem. Protože splnil podmínky, protože de facto byl profesorem, když ho profesorem chtěla Univerzita Karlova. A taky proto, aby nevznikl precedent, že prezident profesora jmenovat nemusí. Podle toho jsem jako ministr jednal. (Jedná nyní nějak ministr Chládek? A jak? A jak to, že se ho na to novináři neptají?) Prezidenta jsem přesvědčil (nepopírám, že v náročném vyjednávacím procesu, s Milošem Zemanem to není lehké…). Profesoru Putnovi jsem dekret předal. Tak má podle mne jednat ministr. Vyřešit problém a dosáhnout správného a spravedlivého výsledku.

Bylo mi ale jasné, že prezident Zeman to dříve či později zopakuje, bude-li se mu to hodit. Proto jsem připravil návrh novely vysokoškolského zákona, kdy by jmenování podepisoval ministr. Ministr školství není hlava státu, nemůže si dovolit nepodepsat, když má. Z mé strany to ani nebyl kompromis. Nemyslím si totiž, že profesory má jmenovat prezident. Mají je ustanovovat vysoké školy samy. Byl by to krok správným směrem. Nedošlo k tomu, protože padla naše vláda. Ale vlastně to jen málokdo chtěl.

Což o to, profesor zní dobře. V naší zemi, která miluje tituly a kde už skoro každý nějaký má, je to nejvíce, čeho lze dosáhnout. Však ho taky uděluje sám prezident! Posvěcen nejvyšší státní mocí získává profesor celostátně platný status strážce a rozmnožovatele vědění. Protože je nadán určitými akademickými právy, může garantovat obory, dotvářet komise, zaštiťovat projekty a je tak i cenným zbožím na akademickém trhu. Na profesory jmenované prezidentem si pro to všechno nenecháme sáhnout, zní od většiny akademické obce. Důstojnost profesora posvěcujeme důstojností hlavy státu a tak to má být napořád. Nemá, tvrdím dlouhá léta já, bez ohledu na to, co zrovna dělá Miloš Zeman. Říkal jsem to už v době, kdy se procházel po Vysočině jako podle svých slov spokojený důchodce.

Český způsob ustanovování profesorů je neobvyklý, vlastně ho kromě Slovenska nikde nenajdete. Ve světě se to chápe tak, že profesor je funkce, kterou vykonáváte na konkrétní instituci. Proto se jím zpravidla stanete na základě výběrového řízení. Vysoká škola potřebuje profesora, vypíše místo, přihlásí se různí uchazeči, kteří ještě profesory nebyli nebo už někde jsou a chtějí jinam, někoho komise vybere a on získá místo profesora. Někde ho jmenuje rektor, někde třeba i ministr, pokud místa na univerzitě spoluurčuje stát (např. spolkové země v Německu), ale to není důležité. Podstatné je to, že profesorem jste na konkrétní vysoké škole a že ta škola rozhoduje o kritériích i výběru. Má to logiku. Špičková výzkumná univerzita potřebuje jiný typ profesora než na praxi orientovaná profesní vysoká škola. Prestiž profesora je daná jen a pouze jeho vědeckými a pedagogickými kvalitami a prestiží školy, na níž působí.

V normálním akademickém světě jste dobrý prostě proto, že píšete dobré texty a je za vámi „škola“ vašich absolventů. Nikdy ne proto, že vám nějaký papaláš podepíše papír, že jste profesor. Nechápu, proč si u nás myslíme něco jiného.
Stejně podléháme iluzi a živíme mýty. Jmenování prezidentem žádnou kvalitu nezaručuje a stát nic nehlídá. Rozhodují vědecké rady vysokých škol, které ale nevybírají profesory na konkrétní místa, ale podle svých kritérií (na každé vysoké škole je ovšem mají vědecké rady trochu jiná) schvalují jakési univerzální profesory, což je samo o sobě divné.

Jmenovaní hlavou státu je monarchistický přežitek, který by mohl mít smysl např. tehdy, pokud by profesor byl státní zaměstnanec. A to není. Dokonce není ani placen jen ze státních peněz. Na našich dobrých univerzitách se mzda profesora skládá z řady položek, něco přichází od státu, něco získává v různých projektových soutěžích, něco jsou třeba peníze z hospodářské činnosti univerzity. Český stát, na rozdíl od jiných, nerozhoduje ani o počtu akademických míst na vysokých školách, ani negarantuje profesorům žádný příjem. To vše je věcí jednotlivých vysokých škol, které mají velkou míru autonomie. A to je dobře.

Dobře není jen to, že profesor není konkrétní místo na konkrétní vysoké škole, ale jakýsi titul přidělovaný hlavou státu. (Mimochodem, přísně vzato, on to ani titul podle zákona není. Je to zvyk, stejně jako je zvyk v některých jiných zemích, že když někdo vyhraje konkurz na místo profesora, tak se mu pak do smrti říká profesor.)

Tradice se mají ctít, ale toto žádná důstojná tradice není. Podívejte se do naší vysokoškolské historie.

Nejsem pro účelové změny zákona, když někdo nedělá, co má. Ale současnou krizi využijme ke změně. Profesor nemá být titul na vizitku do důchodu, ale funkce, kterou akademičtí pracovníci vykonávají na vrcholu svých sil ve prospěch instituce, na níž jsou profesory na základě výběrového řízení ustanoveni. Jmenovat ho má vysoká škola, kde bude skutečně profesorem.

Tolik můj postoj, který jsem zastával jako profesor, jako děkan, jako rektor, jako předseda České konference rektorů, jako ministr a zastávám ho i dnes. Poctivě přiznávám, že ačkoli se mi řadu jiných myšlenek podařilo v akademickém prostředí prosadit, zde jsem byl dlouhodobě neúspěšný. Nepodařilo se mi ani přesvědčit kolegy z akademické obce. Nepochybně i dnes jsem ve výrazné menšině. To ale neznamená, že nemám pravdu. Jsem dokonce přesvědčen, že pokud způsob ustanovování profesorů výrazně nezměníme směrem k funkčním místům, neposuneme se ve zlepšování kvality našeho univerzitního prostředí příliš dopředu. Univerzity nejsou izolovaný svět, ale od středověku jsou propojeny mezinárodně. Podívejme se do zahraničí a nepěstujme si zatvrzele něco, co nemá žádný význam.

Miloš Zeman nám svým nepřijatelným jednáním může pomoci v jediné věci: znovu vést uvnitř akademické obce a ve veřejnosti seriózní debatu o tom, co znamená být profesorem a jaké profesory pro rozvoj našeho akademického života vlastně potřebujeme. Nikdo to za nás neudělá. Jako profesor v politice dodávám: neměli by to za nás dělat ani sami politici.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy