Jak je to tedy s těmi profesory

14. 05. 2015 | 17:19
Přečteno 9781 krát
Před dvěma lety mi prezident Zeman jakožto ministru školství sdělil, že nebude jmenovat Martina Putnu profesorem, protože nesouhlasí s jeho názory a způsobem, jakým je vyjadřuje. Bylo to pro mne nepřijatelné. S mnohými Martinovými názory sice nesouhlasím ještě více než prezident, ale to vůbec není důležité. Jednak o tom, kdo má být profesorem, nemá rozhodovat prezident nebo ministr, i když je náhodou sám profesorem. A především, kritéria pro to, kdo si zaslouží být profesorem, nespočívají v tom, zda se mi líbí jeho názory či životopis, ale pouze v tom, zda naplnil podmínky pro profesorskou funkci. O tom rozhoduje vědecká rada vysoké školy v tak složitém a dlouhém řízení, že už důkladnější nelze ani vymyslet.

Martin Putna se musel stát profesorem. Protože splnil podmínky, protože de facto byl profesorem, když ho profesorem chtěla Univerzita Karlova. A taky proto, aby nevznikl precedent, že prezident profesora jmenovat nemusí. Podle toho jsem jako ministr jednal. (Jedná nyní nějak ministr Chládek? A jak? A jak to, že se ho na to novináři neptají?) Prezidenta jsem přesvědčil (nepopírám, že v náročném vyjednávacím procesu, s Milošem Zemanem to není lehké…). Profesoru Putnovi jsem dekret předal. Tak má podle mne jednat ministr. Vyřešit problém a dosáhnout správného a spravedlivého výsledku.

Bylo mi ale jasné, že prezident Zeman to dříve či později zopakuje, bude-li se mu to hodit. Proto jsem připravil návrh novely vysokoškolského zákona, kdy by jmenování podepisoval ministr. Ministr školství není hlava státu, nemůže si dovolit nepodepsat, když má. Z mé strany to ani nebyl kompromis. Nemyslím si totiž, že profesory má jmenovat prezident. Mají je ustanovovat vysoké školy samy. Byl by to krok správným směrem. Nedošlo k tomu, protože padla naše vláda. Ale vlastně to jen málokdo chtěl.

Což o to, profesor zní dobře. V naší zemi, která miluje tituly a kde už skoro každý nějaký má, je to nejvíce, čeho lze dosáhnout. Však ho taky uděluje sám prezident! Posvěcen nejvyšší státní mocí získává profesor celostátně platný status strážce a rozmnožovatele vědění. Protože je nadán určitými akademickými právy, může garantovat obory, dotvářet komise, zaštiťovat projekty a je tak i cenným zbožím na akademickém trhu. Na profesory jmenované prezidentem si pro to všechno nenecháme sáhnout, zní od většiny akademické obce. Důstojnost profesora posvěcujeme důstojností hlavy státu a tak to má být napořád. Nemá, tvrdím dlouhá léta já, bez ohledu na to, co zrovna dělá Miloš Zeman. Říkal jsem to už v době, kdy se procházel po Vysočině jako podle svých slov spokojený důchodce.

Český způsob ustanovování profesorů je neobvyklý, vlastně ho kromě Slovenska nikde nenajdete. Ve světě se to chápe tak, že profesor je funkce, kterou vykonáváte na konkrétní instituci. Proto se jím zpravidla stanete na základě výběrového řízení. Vysoká škola potřebuje profesora, vypíše místo, přihlásí se různí uchazeči, kteří ještě profesory nebyli nebo už někde jsou a chtějí jinam, někoho komise vybere a on získá místo profesora. Někde ho jmenuje rektor, někde třeba i ministr, pokud místa na univerzitě spoluurčuje stát (např. spolkové země v Německu), ale to není důležité. Podstatné je to, že profesorem jste na konkrétní vysoké škole a že ta škola rozhoduje o kritériích i výběru. Má to logiku. Špičková výzkumná univerzita potřebuje jiný typ profesora než na praxi orientovaná profesní vysoká škola. Prestiž profesora je daná jen a pouze jeho vědeckými a pedagogickými kvalitami a prestiží školy, na níž působí.

V normálním akademickém světě jste dobrý prostě proto, že píšete dobré texty a je za vámi „škola“ vašich absolventů. Nikdy ne proto, že vám nějaký papaláš podepíše papír, že jste profesor. Nechápu, proč si u nás myslíme něco jiného.
Stejně podléháme iluzi a živíme mýty. Jmenování prezidentem žádnou kvalitu nezaručuje a stát nic nehlídá. Rozhodují vědecké rady vysokých škol, které ale nevybírají profesory na konkrétní místa, ale podle svých kritérií (na každé vysoké škole je ovšem mají vědecké rady trochu jiná) schvalují jakési univerzální profesory, což je samo o sobě divné.

Jmenovaní hlavou státu je monarchistický přežitek, který by mohl mít smysl např. tehdy, pokud by profesor byl státní zaměstnanec. A to není. Dokonce není ani placen jen ze státních peněz. Na našich dobrých univerzitách se mzda profesora skládá z řady položek, něco přichází od státu, něco získává v různých projektových soutěžích, něco jsou třeba peníze z hospodářské činnosti univerzity. Český stát, na rozdíl od jiných, nerozhoduje ani o počtu akademických míst na vysokých školách, ani negarantuje profesorům žádný příjem. To vše je věcí jednotlivých vysokých škol, které mají velkou míru autonomie. A to je dobře.

Dobře není jen to, že profesor není konkrétní místo na konkrétní vysoké škole, ale jakýsi titul přidělovaný hlavou státu. (Mimochodem, přísně vzato, on to ani titul podle zákona není. Je to zvyk, stejně jako je zvyk v některých jiných zemích, že když někdo vyhraje konkurz na místo profesora, tak se mu pak do smrti říká profesor.)

Tradice se mají ctít, ale toto žádná důstojná tradice není. Podívejte se do naší vysokoškolské historie.

Nejsem pro účelové změny zákona, když někdo nedělá, co má. Ale současnou krizi využijme ke změně. Profesor nemá být titul na vizitku do důchodu, ale funkce, kterou akademičtí pracovníci vykonávají na vrcholu svých sil ve prospěch instituce, na níž jsou profesory na základě výběrového řízení ustanoveni. Jmenovat ho má vysoká škola, kde bude skutečně profesorem.

Tolik můj postoj, který jsem zastával jako profesor, jako děkan, jako rektor, jako předseda České konference rektorů, jako ministr a zastávám ho i dnes. Poctivě přiznávám, že ačkoli se mi řadu jiných myšlenek podařilo v akademickém prostředí prosadit, zde jsem byl dlouhodobě neúspěšný. Nepodařilo se mi ani přesvědčit kolegy z akademické obce. Nepochybně i dnes jsem ve výrazné menšině. To ale neznamená, že nemám pravdu. Jsem dokonce přesvědčen, že pokud způsob ustanovování profesorů výrazně nezměníme směrem k funkčním místům, neposuneme se ve zlepšování kvality našeho univerzitního prostředí příliš dopředu. Univerzity nejsou izolovaný svět, ale od středověku jsou propojeny mezinárodně. Podívejme se do zahraničí a nepěstujme si zatvrzele něco, co nemá žádný význam.

Miloš Zeman nám svým nepřijatelným jednáním může pomoci v jediné věci: znovu vést uvnitř akademické obce a ve veřejnosti seriózní debatu o tom, co znamená být profesorem a jaké profesory pro rozvoj našeho akademického života vlastně potřebujeme. Nikdo to za nás neudělá. Jako profesor v politice dodávám: neměli by to za nás dělat ani sami politici.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy