„Mluviti stříbro, mlčeti zlato,“ říkávali naši předkové. A k tomu měli ještě jedno přísloví: „Vyřčené slovo ani párem volů nevezmeš zpátky.“ Věděli, že o všem se mluvit nesmí, že je někdy důležité mlčet. A že kdo plácá, co ho napadne, může způsobit škody, které se už nedají napravit.

Ministr obrany Martin Stropnický minulý týden v médiích řekl, že existuje spojitost mezi propuštěním pěti českých občanů unesených v Libanonu a dvěma lidmi podezřelými z terorismu zadržovanými v České republice. Takové prohlášení je nepochopitelné, neomluvitelné a všem by nám z něj měly vstávat vlasy hrůzou na hlavě. K tomu se začaly objevovat informace, že český stát už před tím zaplatil okolo 150 milionů korun za propuštění dvou Češek unesených v Pákistánu. Potvrdil to i prezident Zeman, aby to vzápětí způsobem sobě vlastním vyvrátil. Je to děsivé, ale zůstaňme v tuto chvíli jen u kauzy ministra Stropnického.

Co znamená skutečnost, že ministr české vlády připustí výměnu unesených českých občanů za lidi podezřelé z terorismu, o jejichž vydání žádají Spojené státy americké? Především to ohrožuje všechny české občany, kteří někam cestují. Ministr obrany dává teroristům a kriminálníkům v ohrožených regionech jednoduchý návrh: Máte problémy s Českou republikou? Zadržuje Česká republika nebo jiná země Evropské unie nějaké vaše spolubojovníky, teroristy, zločince? Potřebujete peníze? Tak unesete nějakého českého občana, český stát s vámi začne jednat a nějak se domluvíte.

Ministr vlády není jen tak někdo. Není to role, která se hraje. Ministr obrany nemůže vyslat do světa žádný signál, že Česká republika jedná s teroristy, že někoho za něco vyměňuje, nemůže naznačovat, jak pracují naše zpravodajské služby, nemůže prozrazovat nic z utajovaných skutečností a nemůže dávat světu nebezpečné signály. Ministr Stropnický to všechno udělal a navíc vyvěsil do světa pomyslný ceník: tolik a tolik českých občanů uneste a my vám je vyměníme za teroristy, za peníze, za něco, co si budete přát. Tím nás všechny vystavil velkému nebezpečí.

Věc má ale širší rozměr. Ohrožuje kvalitu vztahů s našimi důležitými spojenci, jako jsou Spojené státy americké nebo Izrael. Znedůvěryhodňuje práci našich zpravodajských služeb a to může mít závažné důsledky pro jejich spolupráci se zpravodajskými službami jiných zemí. Přitom právě výměna zpravodajských informací je dnes v boji proti terorismu nesmírně důležitá. Musíme se proto ptát premiéra Sobotky, jak bude na tuto situaci reagovat. Co udělá pro to, aby rozptýlil pochybnosti našich spojenců o naší zahraniční, obranné a bezpečnostní politice? Co udělá pro to, aby z Bezpečnostní rady státu neutíkaly informace do médií? Co udělá pro to, aby ze strany politiků nebyla činnost zpravodajských služeb zpochybňována, ale naopak koordinována, jak to vyžaduje zákon?

Už před dvěma a půl tisíci lety Mistr Sun ve své slavné knize o strategii boje Umění války napsal: „Kdo není nad jiné moudrý, nedokáže užívat vyzvědačů, kdo není lidský a spravedlivý, nedokáže řídit vyzvědače, kdo nemá nejjemnější prozíravosti, nedokáže od vyzvědače získat skutečný obraz věcí.“ Pravidla Mistra Suna jsou dodnes považována za platná. Jak máme ale chránit naši bezpečnost a využívat dobře naše zpravodajské služby, když je řídí lidé, kteří nejsou moudří a nemají dost „nejjemnější prozíravosti“?

Jsou věci, které překračují obvyklé spory mezi vládou a opozicí. Můžeme se hádat o to, jak vysoké mají být daně nebo kolik má stát pivo, ale základní funkce státu jsou mimo diskusi. Tou nejzákladnější je bezpečnost. Kdo ji ohrozil, musí odejít ze své funkce bez ohledu na to, z jaké je politické strany a jak je komu sympatický. Ministr Stropnický svým neuváženým výrokem, který nemohou napravit svými slovy další členové vlády, způsobil velké škody a ohrozil naši bezpečnost. Jediným možným řešením je, že ze své pozice odejde. Premiér Sobotka má ještě šanci, aby tuto situaci aspoň trochu napravil, než bude poškození bezpečnostních zájmů České republiky nevratné.


Publikováno 11. 2. 2016 na serveru iHned