Minulý týden jsme poslouchali inaugurační řeč prezidenta Zemana. Lidé měli pocit znechucení, jiní smutku, byli vyděšeni nebo nevěřili vlastním uším, popř. se u nich všechny tyto dojmy střídaly a prolínaly. Neměli bychom ale jen podlehnout negativním emocím. Zemanův projev vyvolává některé podstatné otázky. Nejen o prezidentovi, ale i politice v naší zemi jako takové.

Základní otázky spojené s prezidentovým projevem zní: Proč se vlastně tento muž snažil získat znovu prezidentský úřad? A sledoval alespoň nějaký významný společensko-politický cíl, když už se rozhodl znevážit Vladislavský sál takovým zahanbujícím způsobem, jakým to v moderních dějinách naší demokracie ještě nikdo neudělal? Třeba v duchu hesla „účel světí prostředky“? Našli jste v inaugurační řeči, která bývá zpravidla ideou nadcházejícího prezidentství, něco takového, co pomůže lidem v naší zemi nebo síle a potenciálu České republiky? Něco, co inspiruje? Povzbudí? Nebo alespoň nějaký záměr, se kterým bychom třeba mohli polemizovat a nesouhlasit – ale vypadalo by to jako nějaký plán či vize?

Nic takového Zemanův projev neobsahoval. A myslím, že ani Zemanovy politické strany a jeho politici – mám na mysli především KSČM, SPD, některé sociální demokraty a ovšemže představitele hnutí ANO – nic takového v jeho vystoupení nedokázali najít. Tento kdysi výjimečný řečník s vynikající pamětí byl ve čtvrtek už jen nudný ve všech částech svého projevu, v nichž nikoho neurážel a neshazoval. Zdůrazňuji, že zde nejde o odlišné politické názory, a dokonce ani o otázku rozdílného politické vkusu. Fakta jsou totiž jasná: Prezident Zeman začal vykonávat svůj druhý mandát bez jediného veřejně formulovaného politického cíle. Bez jediného zveřejněného záměru. Bez jediné myšlenky hodné stého výročí naší moderní státnosti.

Jiný, ale podobný a související příběh se odehrává kolem vlády. V pátek jsme v poslanecké sněmovně iniciovali mimořádnou schůzi, abychom nabádali vládu v demisi k zdrženlivosti v její personální politice. Samozřejmě jsme dobře věděli, že parlamentní koalice ANO-KSČM-SPD ani tentokrát nepřipustí řádné projednání. Koalice Andreje Babiše s Okamurovým SPD a komunisty byla ustavena bezprostředně po volbách, bez fanfár a oficiálních oznámení, ale od té doby spolehlivě funguje a fungovat bude. Můžeme si být jisti, že Andrej Babiš ji nerozpustí, i když mu nová garnitura v čele ČSSD bude dělat ve vládě ten pověstný „fíkový list“.

Ale vzdát se nesmíme. Podrobně jsem ve sněmovně vysvětlil, proč nelze tuto vládu srovnávat s žádnou jinou vládou od roku 1989. Současná vláda Andreje Babiše, premiéra v demisi, není běžná vláda v demisi. Není to vláda, která by se snažila získat většinovou podporu, ale nedosáhla jí o několik hlasů. Ani taková, která by na nějakém realistickém politickém půdorysu usilovala o získání důvěry sněmovny. Není to ani vláda v demisi, která má převést zemi přes několik měsíců k volbám. Nic takového. Toto je vláda, která vznikla ze svévole prezidenta, parlament jí velkou většinou nevyslovil důvěru, když nezískala podporu ani jednoho jediného poslance mimo hnutí ANO (ve skutečnosti o to ani neusilovala). A je to vláda politického subjektu, který nezískal ve volbách ani třetinu hlasů voličů. Za této situace se tvářit jako normální vláda je politicky nelegitimní, ústavně svévolné a nechutně opovážlivé (rozuměj: drzé).

Při této příležitosti jsem si však uvědomil i jinou věc. ANO chtělo vládnout, chtělo mít premiéra – a má to. Zkuste si ale vzpomenout, zda jste od doby, kdy prezident Zeman splnil Andreji Babišovi jeho premiérský sen o jednobarevné vládě, slyšeli o nějakém projektu, reformě nebo již konkretizovaném záměru v některé opravdu klíčové oblasti? Já tedy ne. O ničem. Předstírají jednání o vládě. Dělají personální změny. Celé to směřuje k dalšímu posílení vlivu na média a na bezpečnostní složky … ale to je dohromady všechno.

Pamatuji si volební kampaň, v níž předseda ANO snil. Pozorně jsem si také přečetl programové prohlášení jeho vlády. Obsahuje skoro samé nekonkrétní záměry, které byly očividně sepsány pouze z formální povinnosti. Jinak nic.

Pět měsíců z nového volebního období je už za námi. A neslyšeli jsme od premiéra o jediném důležitém větším záměru ve prospěch lidí, který by měl konkrétní kontury. Jak snížit daně a zvýšit mzdy. Jak odstranit byrokracii. Nic o tom, co by pomohlo živnostníkům a menším a středním podnikatelům. Nezaznamenali jsme žádný významný posun ve prospěch veřejných investic. Slovní spojení „kvalitní vzdělání“ ministerský předseda snad ani jednou od voleb nevyslovil.

V poslední době se dokonce zdá, jako by premiér v demisi celkově zapomněl mluvit alespoň o některých klíčových prioritách. Abych byl spravedlivý, chystá se zvýšení penzí. To je sám o sobě dobrý krok, ale chybí sdělení, jak to bude dál. Jak zajistí vláda dobré důchody do budoucna, jak změní důchodový systém, kde ve státní správě ušetří potřebné peníze. Také zde nezazněla žádná politická představa, žádný záměr, který by měl konkrétní obrysy.

Co z těchto dvou zkušeností vyplývá? Myslím, že můžeme říci, že se u nás k exekutivní moci dostali politici, kteří vidí smysl politiky v uchvácení osobní moci a neumějí používat moc ve prospěch občanů. Umějí kritizovat minulost, vyřizovat si osobní účty a malicherné spory a malovat marketingové sny o budoucnosti. Ale pro přítomnost a její problémy nemají žádné řešení. Chybí jim představa, realizovatelná vize, prostě nějaký plán. Viděli jsme to minulý týden při inauguraci prezidenta. A vidíme to na programové impotenci vlády, která se drží u moci bez důvěry, bez programu a bez srozumitelných cílů. Možná zatím stačí mluvit stále dokola o tom, že „nekecají, ale makají“. Budu však lidi přesvědčovat, že mají žádat více – a že politici mají více nabízet.


Publikováno na webu Forum24.cz dne 12. 3. 2018