Výročí 21. srpna 1968 a demokratické vlastenectví: Vyvěšme vlajky a buďme hrdí na svobodu

13. 08. 2018 | 10:27
Přečteno 2678 krát
Osmičkové roky mají v sobě kus politické mystiky. Odehrávaly se v nich klíčové události spojené s našim národním sebeurčením a svobodou. Vděčně můžeme vzpomínat jen na rok 1918.

Události let 1938, 1948 a 1968 mají tragický rozměr. O to je potřebnější si je připomínat. Nejsou výsledkem žádných numerologických zákonitostí a tajemných sil, ale mají konkrétní příčiny. Jejich pochopení je podmínkou pro to, abychom je v nějaké modifikované podobě nemuseli prožít znovu.

Z dějinotvorných událostí „osmičkových roků“ mám osobní zkušenost právě jen s 21. srpnem 1968. Očima dítěte jsem viděl tanky před brněnským nádražím, rozrušené lidi v ulicích, černobílé tváře ve stále zapnuté televizi. Ničemu z toho jsem pochopitelně nerozuměl. Byly to pro mě obrazy a pocity. Vzhledem k atmosféře v rodině negativní. Moji rodiče prožívali během svého života v historicky krátkém čase už druhou okupaci. Ta první naši rodinu těžce poznamenala. Tušili, že ta druhá také nepřinese nic dobrého. Nemýlili se.

Padesáté výročí sovětské okupace (píši to záměrně, protože přesné označení okupace „vojsky pěti států Varšavské smlouvy“ do jisté míry zastírá skutečný stav věci) je příležitostí přemýšlet o podstatě a důsledcích srpna 1968.

Ukázalo se, že zlidštit a demokratizovat komunistický režim je nejen naivní, ale především nemožné. Reálnému socialismu nelze nasadit lidskou tvář. Tehdejší mocenský boj uvnitř totalitní strany je dnes málo významný. Z mnohých reformních komunistů se ostatně stali normalizátoři, jiní byli obětí stranických čistek, což nebylo v dějinách komunistické strany nic nového. Nijak to ovšem nesnižuje vinu za zničené kariéry, talenty a bez nadsázky i životy.

Mnohem podstatnější a nezpochybnitelné je svobodné a demokratické směřování společnosti ve druhé polovině šedesátých let, nad kterým komunistická strana začala ztrácet kontrolu. Přesně to je důležité. Cesta české a slovenské společnosti směrem ke svobodě a demokracii byla skutečným důvodem zásahu kremelského imperiálního centra. Z tohoto hlediska nešlo o „dělání pořádku“ uvnitř komunistického impéria, ale o okupaci samostatného státu, jehož společnost se rozhodla postupně obnovit demokratické politické zřízení. Byla to bezohledná vojenská akce, agrese, která nám sebrala poslední zbytky národní suverenity. Cizí velmocí jsme byli okradeni o svůj stát. Mimochodem s podobnou argumentací, jakou používá dnešní moskevské vedení pro vojenské a jiné zásahy Ruska vůči některým státům ve svém sousedství. I to je důležité vidět, máme-li si vzít ze srpna 1968 nějaké poučení.

Srpen 1968 usvědčuje z historického omylu všechny hlasatele demokratického komunismu, všechny, kteří v dnešních komunistech vidí normální demokratickou stranu, a především novodobé falešné rusofily, kteří ztratili orientaci v mezinárodní politice i prostý pud sebezáchovy.

Spolu se zářím 1938 nám výročí srpna 1968 jasně připomíná nesamozřejmost a křehkost naší státní suverenity. Nepatříme k národům, jejichž státnost je konstantou bez ohledu na režim a okolnosti. Stačí si jen uvědomit, kolikrát a jak významně se za pouhých sto let naší moderní státnosti měnilo území státu, jenž poskytuje prostor našemu politickému národu (od Československa zahrnujícího Podkarpatskou Rus až po dnešní Českou republiku).

Ještě důležitější je poznání, že naše samostatnost a skutečná státní suverenita je úzce spojena s demokracií. Potřebujeme demokracii vnitřní, ale pro zachování naší státnosti je podstatné, abychom měli kolem sebe demokratické státy. Aby společenství demokratických zemí garantovalo a chránilo naši státnost. Není to přání ani normativní pozice. To je jediná realistická cesta, jak naši státní suverenitu zajistit a udržet. Bez vnitřní a vnější demokracie ji lze snadno ztratit. Demokratické tedy musí být i naše vlastenectví!

Nebojme se toho slova. Vlastenectví není nic špatného. Je to pozitivní postoj, hodnota, kterou se nám už po několik let snaží ukrást různí blázni, poloblázni a extremisté. Ve vlastní zájmu jim vlastenectví nemůžeme přenechat. Před padesáti lety v srpnu 1968 nám byla ukradena naše suverenita. Nenechme si dnes sebrat vlastenectví, které rozvíjí a brání demokratický stát. Je čas, aby se k vlastenectví silněji přihlásila i současná demokratická politická reprezentace.

Míra patriotismu je u nás podle všech mezinárodních srovnání velmi slabá. Přitom důvodů, na co můžeme být hrdi, je dost. Málokterá země má takovou historicko-kulturní tradici a tak kvalitní současnost. Jenomže demokratické vlastenectví není bránění minulosti, stavění zdí a uzavírání se do vlastních představ o výjimečnosti. Je to především hrdý a sebevědomý program.

Zakladatelé našeho stát měli před sto lety ambiciózní cíle. Neusilovali o průměrnost. Vytvářeli stát, který měl být po všech stránkách na špičce světového vývoje. Od demokracie, přes úroveň hospodářství, dostupnost a kvalitu vzdělání až třeba po sociální systém. Čím na to chceme navázat? Prázdnými řečmi a bezobsažnou politikou? Je vůbec „vlastenecké“ mít nižší ambice, než měli naši předkové?

Toto je téma opravdových vlastenců. Jak kvalitní armádu a bezpečnostní složky budeme mít, jak pozvedneme naše školství, jak dokážeme do ekonomiky integrovat nové trendy, jak zajistíme udržitelnou kvalitu života pro důchodce, které reformy nás vynesou opět na špičku Evropy a světa tak, jak jsme jí byli po získání naší samostatnosti.

Vlastenectví je dnes velmi aktuální hodnota a postoj. Nebojme se projevovat naši národní hrdost a vztah k vlasti i symbolicky. Před padesáti lety skuteční vlastenci demonstrovali s národními vlajkami, na ulicích, v oknech, na autech. Obnovme i tento projev vlastenectví. Vyvěšujeme národní vlajky, když hrajeme hokej nebo fotbal. Bylo by silným gestem vlastenectví, kdybychom je dokázali vyvěsit i na památku významných dějinných událostí. Jako vyjádření občanského postoje: že si pamatujeme své dějiny, že ctíme své hrdiny, že jsme hrdí na svou vlast, na svou státnost, na svoji svobodu. Výročí 21. srpna 1968 je k tomu dobrou příležitostí.

Publikováno na webu Forum24.cz dne 13. 8. 2018

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy