Česko má po eurovolbách naději na změnu. ANO utrpělo ne-vítězství, už mu nefunguje ani drzost

29. 05. 2019 | 18:30
Přečteno 2917 krát
Od podzimu 2017 máme za sebou již čtvrté volby a páté hlasování (do Poslanecké sněmovny, komunální, dvě kola senátorských voleb, volby do Evropského parlamentu). Některé výsledky už dohromady ukazují tendenci. Cesta, kterou za ten čas prošla česká politika z hlediska toho, jak voliči stranám rozdávají zelenou, červenou, nebo oranžovou kartu, byla časově krátká, ale obsahově bohatá a intenzivní.

Vzpomeňme si na atmosféru debat před rokem a půl: obdiv k marketingovému zázraku, mnoho opovržení vůči schopnostem opozice a předpovědi o dlouhodobé dominanci jednoho člověka a jednoho politického projektu.

K tomu několik poznámek:

1. Porážka vlády. Před rokem a půl získalo hnutí ANO o třetinu více hlasů než dvě nejsilnější opoziční strany (ODS a Piráti) dohromady. Ve volbách minulý víkend tytéž dvě opoziční strany získaly dohromady o třetinu více hlasů než ANO. A současná parlamentní demokratická opozice přečíslila vládu a její podporovatele. ODS ztrojnásobila z hlediska hlasů svůj volební zisk, jaký měla před 5 lety. Potvrdili jsme svou pozici lídra politické a programové alternativy. Jenže nejde zdaleka jen o „volební matematiku“. Voliči své hlasy rozložili tak, že v těchto volbách by poslali hnutí ANO do opozice.

2. Naděje na programovou změnu. Hnutí ANO sice zvítězilo, ale dosáhlo výsledku, pro který se u nás vžilo pojmenování ne-vítězství. V programové a personální konstelaci, v níž se nachází, by ANO nesestavilo vládu. Ve výsledcích těchto voleb můžeme spatřit většinu, která by přinesla zemi politickou, programovou a mocenskou změnu. Ve výsledku těchto voleb lze vidět možný předobraz vlády, která by se dokázala dohodnout na základních obrysech reformy státu, zvláště na jeho debyrokratizaci, rozpočtové odpovědnosti a odpovědném přístupu k nezbytným reformám, které například zajistí důchody pro dnešních čtyřicátníky a mladší. Která by pouze nemluvila o rozvoji infrastruktury a podpoře vědy a výzkumu a prioritě vzdělání. Která by sice zřejmě svedla některé spory, například o daňovou reformu. Ale která by ukončila současnou etapu bezobsažné politiky. Projídání ekonomického růstu bez jediného rozumného politického cíle, bez nějaké srozumitelné a důležité politické priority. Silná pozice ODS by garantovala pevnost prozápadního kurzu, politickou i věcnou kompetenci v otázkách bezpečnosti. Proto jsem hned po zveřejnění výsledků těchto voleb řekl, že v nich vidím naději na změnu. A ideologické rozpory? Ano, to taky, jenže před Českou republikou a jejím okolím jsou výzvy, vedle nichž jsou některé ideologické rozpory politiků a jejich voličů překonatelné.

3. Únava marketingu. Procentem účasti se volby do Evropského parlamentu v tomto roce již více přiblížily k volbám první kategorie. Každopádně hnutí ANO mělo plnoformátovou extrémně nákladnou kampaň, sáhlo na dno svých kreativních sil, vykradli dokonce amerického prezidenta i domácí opozici, dělali všechno, co uměli – a dosáhli výsledku těsně nad 20 %. Dokonce ani drzost už nezafungovala: když se producent potravin, z nichž jsou mnohé z hlediska kvality druhořadé, snaží profitovat na tématu dvojí kvality potravin, tak to nemá efekt. Zdá se, že mýtus o marketingové genialitě už udržují více jednotlivci v médiích než v nějakém masovějším měřítku voliči. Celý tento mýtus je stále více postaven už jen na síle peněz, spřízněných médií a samozřejmě dnes i mocensko-politické pozici premiéra. Zápasit s tím, vysvětlovat a bourat tento druh mýtu není ale v silách politiků. Protože v demokratické společnosti máme každý svou roli. Proto jsme se po těchto posledních volbách dozvěděli něco nového: kdo v neděli v noci a v pondělí ráno šířil řeči o nepřekonatelné marketingové genialitě a suverénní dominanci hnutí ANO, ten dával na odiv svůj politický aktivismus a věrnost, nikoli poctivý žurnalistický nadhled nebo politickou expertízu.

4. Ukončit debaty o mýtech! Čtvrté volby a páté hlasování od podzimu 2017 by mohly ukončit i některé další mýty, které poškozují veřejný prostor a brání poctivé diskusi o tom nejdůležitějším: jaká politika může vrátit republiku na to místo, kam ji přivedli zakladatelé naší moderní státnosti. Není například důvod šířit mýty, že opozice nechodí mezi lidi. Mohu mluvit samozřejmě jen za sebe: jen v této poslední kampani jsem procestoval za voliči více kilometrů a navštívil více měst a obcí, než se to podaří redakci středně velkého média za několik let. Není tedy důvod tvrdit, že někdo „poslouchá“ jen Prahu, a někdo jiný všechny. Děkuji pražským voličům ODS, ale faktem je, že dnes znovu dosahujeme silné výsledky napříč republikou. Není důvod šířit také například mýtus o tom, že opozice nemá program. Je naopak důvod povzbuzovat veřejnou diskusi, která nasměruje pozornost k důvodům reformní stagnace ve všech podstatných oblastech: od státní byrokracie, přes komplikované a vysoké daňové zatížení, neefektivní veřejnou správu apod. ODS k takové diskusi vyzývá a vedeme ji v poslanecké sněmovně, na veřejných fórech… Ve skutečnosti právě to přineslo návrat k programové politice, která vrátila ODS na pozici lídra politické alternativy.

5. Dobrá cestovní mapa pro normální lidi. Radikální křik fascinuje některá média, udržuje v bojové pohotovosti sociální bubliny, některé virtuální jsou opravdu velké. Ale v České republice stále vládne živý fyzický lid, a ne nějaká virtuální realita. I to ukázal volební výsledek před několika dny. Bědování nad potřebou nových stran je umělé. Je zde jasná a silná politická mapa kolem tří stran – ANO, ODS a Pirátů –, které svedou souboj o směřování republiky v příštích dvou letech. Je také zřejmé, politicky i aritmeticky, že Andreje Babiše dnes drží a i v budoucnosti může udržet u moci jen radikální extrém (mohli bychom ho nazvat nacionálně levicovým protizápadním izolacionistickým panslavistickým proudem české politiky), který je však ve skutečnosti malý a zajímavý opravdu jen tím, že ho může premiér Babiš používat pro své mocenské potřeby.

Souboj o budoucnost Česka může být těsný, ale eurovolby – a ve skutečnosti velmi krátký čas od podzimu 2017 – ukázaly cestu i naději na změnu. Není důvod propadat beznaději, ani bědovat. A ani nepotřebujeme k ​​porážce bezobsažné politiky současné vlády zázrak, trik, nebo nějakou lacinou cestu. Už se nám to začíná dařit naší poctivou politikou. A to je určitě dobrá zpráva.


Publikováno na webu Forum24 dne 29. května 2019.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy