Archiv článků: srpen 2007

06. 08.

Sucho, přehrady a žížaly

Petr Havel Přečteno 2302 krát Přidat komentář

Když se to tak vezme, je vlastně ten letošní vývoj počasí velmi pozitivní. Zima bez sněhu, suchý duben a horké léto konečně nastolily ve společnosti téma, které po mnoho let téměř všichni ignorovali, totiž jak to udělat, abychom měli v našich zemích v budoucnosti dostatek vody, neboť by to nemuselo být úplně automatické. Nejde přitom ani zdaleka o to, že by vláha s nebe nepadala, ale především o to, aby, když spadne, se také někde udržela. Tedy aby se udržela v krajině – v zemi, v lese, a taky pod zemí.
A hned se také diskutuje, podle domácího zvyku s argumentací "všechno nebo nic", problematika potřebnosti přehradních nádrží. Ani jeden extrém ale problém neřeší.
Například sebevíc přehrad (ale ani plošná ochrana chřástala) nemůže nahradit to, co naše krajina ztratila – a to schopnost vodu zadržet. Přehrada totiž zadrží vodu jen v tom území, kde stojí, a v jejím bezprostředním okolí. ČR ale potřebuje zvýšit retenci (schopnost zadržovat vodu) krajiny plošně. To ovšem v praxi znamená naprostou změnu v přístupu k podnikání v krajině, a to nejen (i když zejména) v zemědělství. Do půdy se musí vrátit humus, v praxi většina půdních bakterií a dalších breberek, žížaly, červi, prostě jedním slovem organismy, které půdu různým způsobem zpracovávají, „propichují“, překopávají a tím má půda schopnost vodu vsáknout a zadržet jí. Aby se tak stalo, musí se ale přestat používat nebo se musí omezit takové chemické prostředky, které tyto organismy zabíjejí. To ale nestačí. Musí se také zabránit vzdušné a vodní erozi, která půdu z polí a dalších pozemků odnáší, obnažuje matečnou horninu a důsledkem je opět neschopnost krajiny vodu zadržet. Cestou k minimalizaci erozí všeho typu je přitom členitější krajina, více travních ploch, meze, remízky, háječky, živé ploty. Většina těchto takzvaných krajinných prvků vzala ovšem v ČR za své v předlistopadovém režimu, v rámci koncepce průmyslového zemědělství, kdy základním ekonomickým i politickým aspektem bylo množství vyprodukované suroviny, a to bohužel za každou cenu. Přebytky nepřebytky, co jsme nesnědli my, snědlo se na východě.
Čest a sláva proto těm, kteří alespoň zbytky členitější krajiny uchovali a dokonce o tyto zbytky pečují. Současný systém dotací je totiž nastaven tak, že za údržbu krajinných prvků v rámci hospodářských pozemků nemá zemědělec (na rozdíl od zahraničí) nic, takže logickým podnikatelským krokem je tyto prvky odstranit, půdu rozorat a na tuto zemědělsky využitelnou půdu brát díky tomu, že má větší plochu, větší podporu. To by se naštěstí mělo změnit a napřesrok by měli mít zemědělci peníze i za údržbu remízků. Mohlo to však být už letos.
Je smutné, že současný stav, k němuž letošní sucho přidalo jen tu pověstnou třešničku na dortu (vody by bylo v krajině málo, i kdyby pršelo víc a kdyby naopak pršelo hodně, opět by voda nezůstala v krajině, ale čelili bychom dalším povodním), jsme mohli již nějakou dobu napravovat. Kdyby k tomu ovšem byla politická vůle. Již v roce 1998 vznikla ve Výzkumném ústavu zemědělské ekonomiky, jemuž tehdy šéfoval osvícený Tomáš Doucha, strategie nazývaná „Vize voda“, což nebylo nic jiného, než soubor návrhů s cílem stabilizovat v ČR vodní režim. Tuto vizi ovšem zabila produkční agrární lobby a levicové vlády, neboť její uplatnění by snižovalo možnosti produkčního zemědělství. Devět let nato jsme v situaci, kdy problém budeme muset řešit stejně – ovšem za vyšších nákladů a s menší finanční podporou z EU, která by bývala v době vstupu (i před ním) dala na „Vizi voda“ naší zemi dost peněz, protože problematika vody v ČR je zároveň problémem Unie. Na území ČR je totiž rozvodí klíčových evropských vodních toků….
Takže díky za letošní sucho - alespoň někomu dochází, že je třeba něco hodně rychle a po hodně dlouhou dobu měnit.

01. 08.

Mýty o (ne)potravinách

Petr Havel Přečteno 3607 krát Přidat komentář

Jestli je spotřebitel formou reklam o něčem opravdu intenzivně a systematicky přesvědčován, pak je to potřeba konzumace potravinových doplňků a syntetických vitamínů všeho druhu. A spotřebitel opravdu podléhá. Otázkou je, zdali tím skutečně pomáhá svému organismu, neboť postupující vědecké poznání týkající vlivu těchto „nepotravin“ dochází k úplně opačným závěrům. Skoro to vypadá, jako by se ve vědeckých kruzích vytvořila jakási protifarmaceutická lobby.
Studie o negativním vlivu reklamami tolik vychvalovaných umělých antioxidantů vycházejí přitom v nejprestižnějších světových vědeckých a populárně-vědeckých médiích, a i když člověk odhlédne od schopnosti autorů dobře mediálně prodat výsledky svého bádání, měli bychom se nad nimi alespoň vážně zamyslet. Referenční vzorek lidí, ze kterého analýzy vlivu potravinových doplňků a umělých vitamínů vycházejí, není totiž zanedbatelný a v současné době se počítá již na stovky tisíc lidí.
A k čemu že výzkumníci docházejí? Tak například že konzumace téměř božského selenu, jedné z „vlajkových lodí“ potřebných antioxidantů, nejenže nepředstavuje prevenci proti cukrovce, ale dokonce její vznik podporuje. Konzumace umělých doplňků vitamínu A, beta-karotenu či vitamínu E zvyšuje riziko úmrtí o 4 až 16 procent. A tak dále.
Podstatné přitom je, že možná negativa se týkají pouze a jen umělých vitamínů – antioxidantů. Pokud ale člověk konzumuje například ovoce a zeleninu, které představují zdroj těchto látek, v přirozené podobě, výzkumníci žádná rizika zatím neobjevili. Je tomu tak zřejmě proto, že v takovém případě se koncentrace antioxidantů v krvi pohybuje v nižších hladinách, což mimo jiné vede k tomu, že v organismu nejsou bezezbytku zlikvidovány takzvané volné radikály, které jsou symbolem závažných chorob všeho druhu, rakoviny nevyjímaje. Jak se totiž ukazuje, část volných radikálů musí být v organismu neustále přítomna.
Na finální verdikt o potřebnosti potravinových doplňků si budeme muset asi ještě nějaký ten pátek počkat a i tak nebude mít zřejmě globální platnost. Že se ale má dávat přednost přirozené stravě a necpat se různými pilulkami, je v současnosti o dost zřejmější, než se tušilo ještě před několika lety.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy