Petr Havel

19. 09.

Nezbioblbněme, proboha…

Petr Havel Přečteno 12297 krát

Tak tu zase máme září a s ním Měsíc biopotravin. A spoustu propagačních akcí, osvětových článků, vítání a prognóz světlých biozítřků, to vše za podpory státních a výhledově také evropských peněz. Nic proti tomu, potraviny z vlastní produkce, ať už bio nebo nebio, nějakým způsobem propaguje každý vyspělejší stát, a je to tak správně. Jinak by totiž nemuseli vlastní výrobci potravin v konkurenci s levnými produkty ze všech možných koutů planety Země přežít. Podstatné přitom je, že se o oněch různých koutech planety Země nedodržuje celá řada procesů ve výrobě potravin, a také proto jsou často levnější. Proto ta propagace o tom, že dražší je vhodné, protože pravděpodobně bezpečnější.
Zpět ale k biopotravinám. Právě proto, že zejména v Evropě je výroba nebiopotravin sešněrována neskutečným množstvím technologických a jiných předpisů, nelze tuto dosud výrazně většinovou kategorii potravin degradovat tezemi o tom, jak je méně kvalitní. V zásadě platí, že konveční potraviny se od biopotravin liší jen málo a často jsou i kvalitnější. Platí to i naopak, rozhodně ale nelze říci, že pojídáním biopotravin nějak zásadně pomůžeme svému zdraví. Pomůžeme – ale primárně ne sobě, jako spíš ekologickým zemědělcům a výrobcům ekopotravin a tím i určité životní filosofii a životnímu stylu. A také šetrnějšímu hospodaření v krajině. Což je legitimní, jen to není vhodné přeceňovat.
Například taková dotovaná propagace biopotravin na našem trhu. Docela by mě zajímalo, zdali se pokusil někdo analyzovat, co že to budeme vlastně podporovat. Protože vzhledem k tomu, že většina biopotravin na našem trhu je zatím původem ze zahraničí, budeme vlastně u nás propagovat zahraniční konkurenci vůči té naší. To není zrovna systémové.
Nebo prognózované obrovské nárůsty prodeje biopotravin v nejbližší budoucnosti. V našich podmínkách je růst prodejů jistě možný, protože naše dosavadní srovnávací základna je prostě mizivá. I tak se ale biopotraviny prodávají především ve velkých městech, a těch v naší zemi zrovna moc není. Zeptejte se kteréhokoli výrobce biopotravin, kolik svého zboží prodal v nějaké tuzemské menší obci. Odpovědí bude mlčení. Tím chci jenom říci, že onen obrovský prognózovaný nárůst má své limity. Navíc, při současné velmi rychle stoupající globální poptávce po potravinách se mnohem více než ještě třeba před rokem či dvěma otevírají pro klasické zemědělské výrobce i výrobce konvenčních potravin možnosti odbytu poněkud „snadněji“ konvenčně vyráběných potravin. Svět prostě dostává hlad a navíc se lidé neustále množí. Biozemědělství je přitom výrazně méně produktivnější než konvenční výroba potravin a nekritická sázka na něj by v praxi znamenala, že touto formou hospodaření není možno rostoucí populaci uživit.
A pokud se týká zdravých (bio) a méně zdravých (nebio) potravin, pak je jen otázkou, jak onu „zdravost“ hodnotíme. Pravda, biozemědělci nepoužívají chemii (není to ale úplná pravda, některé přípravky šetrnější k přírodě používat smějí), to ale znamená, že zejména v rostlinách je přítomno vyšší množství přirozených toxinů (jedovatých látek), kterými se rostliny v přirozených podmínkách brání proti predátorům (býložravcům). Naopak konvenční zemědělci používají více chemie, ta ale rostliny před predátory více chrání, takže potom nemají potřebu vytvářet taková množství toxických látek na svou obranu. Velmi zhruba řečeno, volba mezi biopotravinami a konvenčními potravinami je v zásadě o tom, zdali budeme v nějakém více či méně neškodném množství konzumovat spíše jedy umělé nebo přirozené.
Jistěže produkce biopotravin smysl má. Jako doplněk, jako technologie držící na uzdě současné trendy produkce „umělých potravin“ všeho typu a především jako typ hospodaření v krajině, který například nezvyšuje negativní dopady klimatických rizik. Není to ale žádné všespasitelské řešení na výživu lidí – ledaže že by většina lidských jedinců na planetě vymřela.

02. 09.

Výrazné zdražení potravin je fikce

Petr Havel Přečteno 4524 krát

Pětadvaceti či ještě víceprocentní zdražení potravin v ČR v příštím roce, které avizoval v nedělním diskusním pořadu Václava Moravce prezident Agrární komory Jan Veleba je všechno možné, jen ne racionální odhad situace. Nereálná je jak výše, tak načasování, tak plošnost růstu potravinářských cen.
Ne že by důvody ke zdražování potravin neexistovaly – potenciál k růstu jejich cen evidentně je, přičemž mezi důvody skutečně patří nárůst poptávky po potravinách v asijských zemích, vyšší poptávka po zemědělských surovinách kvůli biopalivům, aktuální vysoké ceny obilí i předpokládaný novoroční nárůst DPH. Jenže ani všechny tyto důvody dohromady nepovedou k tak vysokému nárůstu cen, jak si to představuje Agrární komora.
V žádném případě například nepůjde o plošné zdražení potravin, respektive vývoj v jednotlivých potravinářských oborech bude různý. Největší potenciál k růstu cen skýtá pekárenské zboží, neboť jednak neexistuje levnější zahraniční konkurence, ceny obilí se do výrobků promítají přímo a navíc je pekařina celkem energeticky náročná. V této oblasti, jako jediné, by u jednotlivých druhů zboží mohlo snad dojít až k nárůstu cen o zmiňovaných 25 procent, avšak podle všeho se na takový rozdíl ceny oproti současnému stavu stejně nedostanou. Poměrně vysoký potenciál k nárůstu cen je také u mlékárenských výrobků, ale opět, jen u některých, a to především v oblasti jogurtů a sýrů – v této oblasti by se zdražení mohlo pohybovat kolem 10 procent, možná o něco víc. Zdražení přes deset procent nelze ani náhodou očekávat například v segmentu masných výrobků, především díky značné konkurenci na tuzemském trhu a na rozdíl od předchozích potravinářských segmentů také proto, že produkty masného průmyslu by bylo možné dovézt levněji ze zahraničí. U ostatních druhů potravin je možné očekávat zhruba inflační, tedy několikaprocentní zdražení, zájem o suroviny na biopaliva může o něco více zvýšit ceny snad jen výrobků tukového průmyslu.
To vše se ale odehraje do konce letošního roku, a ostatně, již se tak postupně děje. Počátkem nového roku by naopak k žádnému nárůstu cen dojít nemělo, zejména novoroční doprodeje a dočasný výrazný pokles spotřebitelské poptávky (lidé mají zásoby potravin ještě z Vánoc a Silvestra) táhne každoročně ceny potravin dolů. Zavedení DPH se s novým rokem podle všeho příliš neprojeví, protože šikovní výrobci již budou s tímto administrativním krokem počítat dopředu. Jediným možným projevem tak může být místo lednového poklesu stabilizace potravinářských cen.
V příštím roce je nicméně potřeba s postupným růstem cen potravin počítat. Rozhodně ale ne skokovým, rozhodně ne na počátku roku a rozhodně ne u všech výrobků. Jak to ale bude napřesrok doopravdy, nemůže dnes pravdivě říci nikdo. Vše bude hlavně záležet na tom, zdali Asie a možná i částečně Afrika bude v současném nárůstu poptávky pokračovat. A také, jak moc zelená bude díky biopalivům EU.

02. 09.

Strpěti beton…..

Petr Havel Přečteno 2871 krát

Jakkoli je zcela zřejmé, že při ubývajících zdrojích vody a přetrvávající neschopnosti naší krajiny vodu zadržet se ČR nevyhne v budoucnosti nějakému tomu betonu v krajině navíc oproti současnému stavu, nelze si pro tyto záměry připravovat půdu „měkkým vyvlastňováním“ tak, jak to navrhl ministr zemědělství Petr Gandalovič.
Na první pohled chvályhodný záměr urychlit výstavbu protipovodňových zařízení v krajině přináší na druhý pohled celou řadu rizik a především prolamuje ústavní princip (byť v ČR dost bídně dodržovaný) nedotknutelnosti vlastnictví. To je zvlášť podivné u ministra, který by měl takovou základní konzervativní zásadu hájit.
Za předloženým „měkkým vyvlastněním“ v novele vodního zákona nazývaným „institutem strpění“ je v navrhované podobě cítit především tlak zemědělské vodohospodářské a betonářské lobby. Především proto, že novela vodního zákona není jediným instrumentem, který vodohospodářským betonářům nepokrytě nahrává. Stranou jakékoli pozornosti, prakticky tajně, totiž odbor vodního hospodářství ministerstva zemědělství nedávno připravil metodický pokyn k čerpání peněz na protipovodňová opatření, který pasuje polostátní podniky, jako jsou Zemědělská vodohospodářská správa, státní podniky Povodí a Lesy ČR na jediné realizátory staveb, přičemž podmínky jsou stanoveny naprosto nevýhodně pro obce či různé typy samosprávných celků, které mohou protipovodňová opatření navrhovat. V zásadě se v podmínkách nařizuje!!! (ne navrhuje), že obce musí financovat veškeré vícenáklady, které v souvislosti se stavbami vzniknou, aniž by mohly nějak mluvit do výběru těch, kteří budou jejich peníze utrácet. Stejný odbor vodního hospodářství kromě toho již několik let blokuje veškeré aktivity, v nichž nefigurují státní podniky Povodí, které by mohly vést ke zlepšení čistoty našich vod a například z nich v létě vymýtit nebezpečné sinice.
Je dobře, že vláda zatím socialistický návrh bohužel příliš často populisticky a socialisticky myslícího ministra zemědělství odmítla. To samozřejmě neznamená, že by institut strpění neměl vůbec existovat. Aby však mohl být brán vážně, musely by se změnit především dvě věci: Strpění by se nemělo týkat jen a pouze vodohospodářských děl a bylo by zapotřebí taxativně definovat případy, kdy je jej možné použít. Tedy definovat onen dosud mlhavý pojem „veřejný zájem“, na který si zatím nikdo netroufl. Možná proto, že kdyby bylo jasně stanoveno, co veřejným zájmem je, nemohlo by se za tento pojem schovávat vše, na co je možné ze státní a evropské kasy vyrazit peníze.

Archiv článků: září 2007

Nezbioblbněme, proboha…

Výrazné zdražení potravin je fikce

Strpěti beton…..

Blogeři abecedně