Archiv článků: říjen 2009

09. 10.

Antipodnikatelský čin roku: LČR by koupily neprodejný podnik za miliardu

Petr Havel Přečteno 5927 krát

Zastaralá a v porovnání s konkurencí nefektivní technologie pořezu dřeva, pouze několikaprocentní podíl na tuzemském trhu, návratnost investice třeba až za dvacet let, obtížná dopravní dostupnost – to je podle odůvodnění státního podniku Lesy České republiky (LČR) „strategická investice“, za kterou by byly LČR ochotny dát v dražbě téměř miliardu korun. Konkrétně jde o pilu Javořice ve Ptení, stále ještě v majetku v minulosti zřejmě nejvýznamnější lesnicko-dřevařské společnosti působící na tuzemském trhu, tedy společnosti CE WOOD. Podstatnou informací v této transakci samozřejmě je, že CE WOOD dluží LČR peníze (zhruba 185 milionů korun), a proti ČR vede arbitráž v objemu 2,5 miliardy korun. A ve hře je ještě druhá arbitráž obdobného objemu, přičemž důvodem obou je údajné poškození CE WOOD při veřejných zakázkách, které LČR v minulosti vyhlašovaly. Tolik základní informace.
Pár věcí si přitom zaslouží alespoň krátký komentář. Jednak, jak je vůbec možné, že se státní podnik hodlá pouštět do evidentně naprosto ekonomicky propadákové transakce, což potvrzují všichni, kdo o lesnictví v ČR něco vědí. Mimo jiné i v současné době neutrál, bývalý dlouholetý generální ředitel LČR Jiří Oliva, který nemá zapotřebí nahrávat té či oné zájmové skupině. Ilustrativní je jeho osobní zkušenost s uvedenou pilou. „Když jsem tam kdysi přivedl jednoho rakouského zájemce, ani nešel dovnitř. K pile vede vlaková jednokolejka dlouhá 20 kilometrů a okresní silnice, na které se pomalu ani nevyhnou kamiony. Jak se má za takových okolností na pilu přivézt a opět odvézt dostatečné množství dřeva, aby to bylo vůbec ekonomické?“ popisuje osobní zkušenost Oliva. A to ještě nezmiňuje, že náklady na pořez dřeva v uvedené pile jsou díky tamní technologii o dost vyšší než tuzemský průměr. Vhodné by bylo i připomenout, že pila je schopna – při současných podmínkách na trhu s dřevem, generovat údajně zisk ani ne 50 milionů ročně. Při investici bezmála za miliardu tak jde o více než dvacetiletou návratnost. Opravdu strategický podnikatelský počin! Slova o strategické investici přitom pocházejí přímo od LČR. Jediné, co přitom pozitivní strategií vzdáleně a dočasně zavání, je možné vytvoření pár desítek pracovních míst. To ale jen do doby, kdy pila podruhé a definitivně zkrachuje. „Nejede“ totiž ani v současnosti. Mimochodem – současné vedení LČR několikrát veřejně deklarovalo, že státní podnik zeštíhlí. Záměr expandovat do oblasti zpracování dřeva je ovšem s tímto tvrzením v naprostém rozporu.
O tom, že státní podnik skutečně o vstup na trh zpracování dřeva uvažuje, existují doložitelné doklady například z jednání jeho dozorčí rady. Pokud by se ovšem tato vize naplnila, lze konstatovat jen jediné – stát vstupem na tento trh sníží podnikatelské možnosti privátního sektoru, jinými slovy, důsledkem takového kroku by bylo další propouštění v lesnictví a dřevozpracujícím průmyslu v ČR a růst nezaměstnanosti v oboru. Je tohle skutečně činnost, kterou má stát dělat? A jak by asi vypadalo podnikání při zpracování dřeva, když na jeho počátku stojí naprosto propadáková investice?
Jestli mají mít LČR v tuzemském lesnictví nějakou roli, pak je to především zabezpečení mimoprodukčních funkcí lesa a kontrola hospodaření v lesích. Snahy o pronikání do podnikatelského prostoru jsou skrytým zestátňováním této části průmyslu. Neobstojí ani fakt, že v některých evropských zemích státní lesy skutečně podnikají. Ano, jenže jde o úplně jinou situaci. V žádné jiné zemi kromě ČR není podíl státních lesů na výměře lesních pozemků tak vysoký jako u nás, a tedy tam není tak vysoký možný jejich vliv. A o to právě jde – LČR v ČR představují prakticky monopol, a jak je vidět z řady netransparentních transakcí, nejen týkající se skutečných úmyslů s případným nákupen pily ve Ptení, jde o monopol s velkými korupčními riziky.
Na základě žádosti ministra zemědělství Jakuba Šebesty mají LČR do příštího týdne transakci s pilou ve Ptení odůvodnit. Je ale zřejmé, že je neodůvodnitelná a jediné, co ministr může udělat, je celou transakci stopnout. Tak uvidíme.

06. 10.

Recept EU na krizi s mlékem: Špatně pro všechny

Petr Havel Přečteno 3130 krát

Při pohledu na rozvášněné farmáře pálící před objektem, kde zasedali na neformální schůzce ministři zemí EU na téma řešení současné celoevropské krize s cenami a odbytem mléka by se mohlo zdát, že tito lidé nemohou mít ve svých návrzích na řešení problémů s mlékem pravdu. Skutečností ale je, že jí na rozdíl od seriózních státních úředníků tentokrát mají.
Vše, co totiž zatím EU představila, je jen dalším prohlubováním stávajících problémů, které v první fázi negativně dopadnou na evropské zemědělce z nových členských zemí, následně na evropské zemědělce ze starých členských zemí a kontinuálně na všechny zemědělce z rozvojových zemí. Skoro až drzostí se přitom zdá plán EU navýšit podporu producentům mléka z národních rozpočtů, což je plán evidentně diskriminující chudší (v zásadě nové) evropské země vůči bohatším. Postup ministra zemědělství Jakuba Šebesty, který spolu s dalšími představitele nových členských zemí takové řešení kategoricky odmítá, je tak jedině možný a správný. Soutěž rozpočtů, kterou by tento plán Bruselu přinesl, je mimochodem zcela v rozporu s ideou evropské solidarity a ve svém podstatě je především dalším argumentem pro odpůrce evropské integrace, která, jak vidno, nestojí skutečně vždy na rovných podmínkách. Bohužel nalévání dalších a dalších peněz do evropského trhu s mlékem jen prodlužuje agónii všech, neboť za tohoto stavu není strategické dotovaný systém opouštět. A že jej někteří producenti mléka opustit musí, si již uvědomují i samotní zemědělci. Nikdo z nich přitom nechce mít v ruce onoho černého Petra, proto požadují plošné zkrácení mléčných kvót o pět procent pro všechny. Není to, pravda, zrovna tržní, na druhou stranu v netržním systému regulovaném kvótami již trh dávno přítomen není. Pro EU je nicméně v současné době nejdůležitější snížit celkovou produkci mléka – a to by důsledkem návrhů zemědělců skutečně bylo.
Řešením přitom není ani prodlužování a navyšování dotovaných exportů mléka a mlékárenských produktů nebo zvýšení intervenčních nákupů mléka za vyšší než současnou cenu. Tyto kroky samozřejmě ke snížení produkce mléka v EU nepovedou a opět budou zemědělce motivovat k nárůstu či alespoň nesnižování výroby. Výsledkem může být jen další kolotoč exportních dotací a státních pomocí, třeba až do roku 2015, kdy má systém výrobních kvót na mléko v EU padnout. Miliardy eur vynaložených na tyto účely budou přitom vhozeny do černé díry, neboť po pádu kvót stejně bude nevyhnutelně následovat pád části evropských producentů mléka, do té doby ovšem na trhu udržovaných dotacemi.
Co je ale podstatné – dotované mlékárenské výrobky vyvážené mimo území EU, například do rozvojového světa, likvidují tamní zemědělskou produkci a prohlubují ekonomický rozdíl mezi vyspělými a rozvojovými státy. Výsledkem je další zhoršování potravinové bezpečnosti rozvojového světa. Je tomu tak proto, že dotované výrobky jsou tak levné, že se v rozvojovém zemědělství nevyplatí vyrábět vlastní produkty. Jenže v rozvojových zemích je to právě zemědělství, které by mělo tvořit páteř tamních ekonomik, a jehož potenciál je nesmyslně utlumen akcemi typu dotace na export mléka z EU. Prohlubující se problémy nakonec nemohou skončit jinak, než eskalací napětí a následnými většími či menšími válečnými konflikty – zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Schematicky řečeno – díky přebytku mléka v EU a neschopnosti bruselských úředníků řešit tento problém jinak než chlácholivými exportními dotacemi na jeho vývoz „někam jinam“, si zaděláváme na války.

03. 10.

Lynčování na ministerstvu zemědělství

Petr Havel Přečteno 8752 krát

Patří-li něco mezi skutečně typické projevy české malosti a klíčové impulsy pro růst politické a ekonomické korupce, pak je to mnohačetná výměna významných státních úředníků vždy, kdy proběhne střídání politických garnitur. ČR je patrně mezi vyspělými státy (jestli tedy vůbec na základě takového porovnání vyspělou zemí je) světovým rekordmanem v odvolávání celých skupin středních a vyšších úředníků bezprostředně poté, co se například na příslušném resortu vystřídá příslušný ministr. I díky tomu je pak kvalita státní správy taková, jaká je. Jsou-li totiž možnosti rozvoje a profesního postupu lidí na ministerstvech omezeny horizontem jednoho volebního období, je evidentní, že opravdu schopný člověk se do státní správy nepohrne. Jistota práce je v takovém případě menší než kdekoli jinde. Při vědomí dočasnosti úřednických pozic navíc vzniká, a to hned ze dvou důvodů, zcela přirozeně prostor pro korupci. V porovnání s prosperujícími firmami obvykle nepříliš dobře placení státní úředníci mají při téměř daném dočasném mandátu tendenci si nějak přivydělat. Za druhé se mohou řídit heslem „po nás potopa“. Časté střídání lidí kromě toho neumožňuje dlouhodobou systémovou práci, takže vlastně ani není divu, že například na ministerstvu zemědělství nevznikla ani 20 let po změně politického a ekonomického systému v zemi žádná smysluplná rozvojová koncepce tohoto resortu. Nově dosazovaní úředníci kromě toho často nemají potřebnou odbornou kvalifikaci a už vůbec ne povědomí o kontinuitě vývoje problémů, které mají řešit. Jediným kvalifikačním předpokladem je totiž často ideová či osobní spřízněnost s momentálně vládnoucí politickou stranou či jejím vyslancem na příslušném resortu.
Je smutnou skutečností, že tímto způsobem se chovaly a chovají všechny politické strany podílející se na výkonu moci v ČR. Ještě smutnější je, že intenzita „trafikového“ pojetí výkonu státní správy neustále roste. Příkladem jsou mimo jiné personální změny probíhající na ministerstvu zemědělství. A také jejich forma, například v případě odvolání ředitele Ústředního pozemkového úřadu ČR (ÚPÚ) Jaroslava Vítka, který musel spolu s dalšími dvěma vyššími úředníky ministerstva zemědělství opustit svůj post včera (pátek, 2. října). Oficiálním důvodem Vítkova odvolání jsou „manažerská pochybení“, což je ovšem argument, který lze použít kdykoli na kohokoli, neboť člověk není robot a každý dělá větší či menší chyby. Zajímavé ale je, jak se odvolání rodilo. Dělo se tak totiž díky udavačským dopisům a udavačským telefonátům směrovaných přímo na současného ministra zemědělství. Příslušných dokumentů je celá řada, takže jen dva příklady. „Věřím, že zvážíte další působení takového „odborníka“ ve funkci vrchního ředitele,“ píše například v dopisu z 5.7. 2009 v osobním dopisu ministrovi na adresu Vítka Ing. Vlastimil Novák z Mladé Boleslavi. Dvoustránkový dopis je od začátku do konce výčtem nekompetentních kroků dnes již bývalého ředitele ÚPÚ, a apeluje na jeho odvolání. Ilustrativní je, že uvedený pisatel neexistuje. Skutečně existující Ing. Ladislav Cápek, zastupitel obce Šardice na Hodonínsku zase vytvořil materiál „Pozemkové úpravy – tunelování“, v němž mimo jiné vyjadřuje nesouhlas s vytvořením biokoridoru, na jehož údržbu bude příslušný podnikatel pobírat „tučné desetitisícové dotace“. I tento dokument aktivně přistál na ministerstvu zemědělství. Dlužno dodat, že následné šetření prokázalo, že pozemkové úpravy v uvedené obci byly provedeny správně, kritizovaný biokoridor dokonce odvrátil riziko lokální povodně z letošních přívalových dešťů a zmiňovaný Ladislav Cápek užíval pozemky použité k vytvoření biokoridoru neoprávněně. Ale co na tom, sémě pochybností již bylo kritikou zaseto, že….
Nicméně, vraťme se k celkovým personálním změnám na ministerstvu zemědělství. Pro veřejnost, i tu (bohužel) novinářskou, jsou totiž zdánlivě neviditelné, a tak si zatím nikdo nevšiml, jak a s jakou intenzitou probíhají. Media v současné době řeší kauzu náměstka ministra vnitra Zdeňka Zajíčka, kterému ministr Martin Pecina „pouze“ změnil kompetence. To je ovšem proti personálním změnám na ministerstvu zemědělství opravdu slabý odvar. Je tedy na čase tyto změny sumarizovat. Zde je abecední seznam dosud odvolaných úředníků a těch, kteří z vlastní vůle vzhledem k prováděným přesunům rezignovali:

Petra Bláhová, vedoucí samostatného oddělení veřejných zakázek (odvolána, následně vzato odvolání zpět z důvodu zdravotní neschopnosti)
Ivo Hlaváč, první náměstek ministra zemědělství – rezignoval sám
Jakub Hodinář, tajemník ministra – rezignoval sám
Miroslava Debnárová, parlamentní agenda
Jan Dejl, ředitel odboru předsednictví
Jiří Dolejš, zástupce bezpečnostního odboru
Miroslav Duda, ředitel Povodí Moravy
Tomáš Dzik, správní ředitel Lesů České republiky
Pavel Filípek, ředitel odboru informatiky
Ilona Chalupská, ředitelka odboru komunikace
Ivana Jirásková, vrchní ředitelka sekce ministra
Libor Kudláček, poradce ministra
Petr Kušnierz, náměstek ministra pro ekonomiku
Marcela Nachtmannová, ředitelka vnitřního auditu
Stanislav Němec, předseda antibyrokratické komise – rezignoval sám
Jaroslav Pelhřimovský, zástupce ředitele odboru informačních technologií
Jan Pešout, poradce ministra
Martin Plášil, poradce ministra
Jan Rouček, ředitel kabinetu
Hana Smetanová, kabinet ministra (aktuálně ve výpovědi)
Josef Stehlík, poradce ministra
Jaroslav Vítek, vrchní ředitel Ústředního pozemkového úřadu
Vladimír Vojtíšek, ředitel vnitřní správy
Ivo Vrzal, ředitel Státní rostlinolékařské správy ČR
Vilém Žák, poradce ministra

Samozřejmě je třeba podotknout, že k výrazným personálním změnám přistoupilo po nástupu do funkce i minulé vedení ministerstva zemědělství s Petrem Gandalovičem. Také je vhodné poznamenat, že řada tehdejších personálních změn se opravdu nepovedla a současný postup ministerstva spíše než ve stylu „oko za oko, zub za zub“ připomínající lynčování politických protivníků (většina odvolávaných jsou příznivci ODS, proč to nepřiznat) je v některých případech i pochopitelný. Že by ale všichni výše jmenovaní odvolaní úředníci činili samá manažerská pochybení v době, kdy současné vedení ministerstva kudy chodí, tudy hovoří o tom, jak se ČR povedlo v oblasti zemědělství zvládnout předsednictví EU, se nechce věřit. Jestli jsou někde skutečná a velmi viditelná manažerská pochybení, tak je to vedení státního podniku Lesy České republiky (LČR) a neprůhledné a pro stát nevýhodné prodeje státního majetku. To ale naopak ve funkcích zůstává a naopak před několika dny odvolalo sedm (s již dřívější výměnou fakticky osm) z 13 krajských ředitelů LČR.

Mezi současnými personálními rošádami na ministerstvu zemědělství a rošádami po nástupu předchozího vedení je nicméně vhodné vnímat některé zásadní rozdíly. Jednak byly tehdejší změny činěny vládou vzešlou z legálních voleb a ne vládou a úředníky s omezeným dočasným mandátem. Jednak změny probíhaly dva a půl roku, zatímco výše zmíněný výčet změn je dílem pěti měsíců. A především – jako podklad pro odvolání nesloužily udavačské metody.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy