Archiv článků: květen 2011

30. 05.

Hrušky a jablka v podání „Lesočechů“

Petr Havel Přečteno 4089 krát Přidat komentář

Svalovat vinu za vlastní chyby na někoho jiného je v ČR natolik zavedeným principem, že je zcela bez uzardění používán přímo samotným státem. Konkrétně jde o státní podnik Lesy České republiky (LČR), které viní Český statistický úřad (ČSÚ) z nezveřejnění indexu, podle kterého se mají odvíjet ceny dřeva.
Ve skutečnosti je zřejmé, že idex ČSÚ díky tomu, že se od počátku letošního roku změnila metodika výpočtu onoho indexu, zveřejnit fakticky nemohl, a LČR to musely vědět. Jde totiž o to, že nový index vychází ze zcela změněného vzorku respondentů, z jejichž cenových hlášení statistický úřad index počítá. A uvedený vzorek respondentů byl změněn právě v případě samotných LČR, když ze vzorku šetření vypadlo na 72 lesních správ LČR. Je tedy zřejmé, že pokud by ČSÚ zveřejnil index nový, šlo by o klasické srovnání „hrušek s jabkama“, protože by porovnával neporovnatelný vzorek. Fakticky se totiž změnou vzorku respondentů vytvořila od letošního roku nová časová řada, zatímco ta stará tvořená z původního vzorku touto změnou skončila.
Diskuse o změně metodiky výpočtu idexu se vedly docela intenzivně na konci loňského roku, bohužel za naprostého nezájmu médií, i proto, že jde o dost odborný problém. Od samého začátku ale bylo jasné, že jde o byznys. Předchozí index přitom nahrával LČR, neboť ze zhruba 100 subjektů, které poskytovaly podklady pro tvorbu indexu, bylo zmíněných 72 lesních správ LČR. Státní lesy tak dominantně ovlivňovaly data pro výpočet indexu a ve své podstatě šlo zřejmě také o střet zájmů, neboť LČR na jedné straně index dominantně tvořily, na straně druhé tento index používaly jako argument k požadovaným cenám dříví.
To se od počátku letošního roku změnilo, nicméně ve smlouvách s partnery LČR princip indexace zůstal. Také proto, že zákon o zadávání veřejných zakázek požaduje po zadavateli stanovení pevných cen, což je obtížné u zboží (dřevo), jehož cena se velmi flexibilně pohybuje. Otázkou tedy je, zdali je zákon o zadávání veřejných zakázek tím pravým, podle kterého mají LČR vypisovat soutěže. Ale to je na jinou debatu.
Nyní jde o to, jaká čísla pro výpočet cen dřeva, které chtějí LČR zaplatit, vlastně použít. Podle selského rozumu by se přitom měly jako výchozí použít takzvané nabídkové ceny, které zajistily současným smluvním partnerům LČR vítězství v tendrech a které samy LČR akceptovaly. To se ale v prvním letošním čtvrtletí stejně nestalo, LČR si k nabídkovým cenám přihodily ještě navýšení cen o indexy z předchozího období, kdy byl ale ještě ve hře srovnatelný vzorek respondentů pro hlášení příslušných cen. Nyní se ovšem již nemají LČR o co opřít, protože druhé čtvrtletí by již mělo vycházet z cen prvního čtvrtletí – jenže – z jiného – a tedy nesrovnatelného vzorku respondentů.
Každopádně není pravda, že by ČSÚ něco zanedbal. Naopak, statistický úřad se chová matematicky správně, protože na rozdíl od LČR ví, že srovnávat nesrovnatelné nelze.
Je otázkou, proč LČR na ČSÚ útočí, když byly u všech jednání o změnách výpočtu indexu. Logické vysvětlení je jen jedno – vysoké ceny dřeva v loňském roce v ČR letos zřejmě poklesnou, ostatně postupně klesají nebo stagnují ceny všech zemědělských komodit po celém světě, a dřevo do jisté míry zemědělská komodita je. To znamená, že LČR budou mít letos zřejmě horší hospodářský výsledek v porovnání s minulým rokem – a útokem na nezveřejnění indexu a poukazem na propad svých příjmů z toho vyplývajících si pro horší ekonomický výsledek dělají alibi.

26. 05.

Osvěta spotřebitele potravin po česku: Matoucí a nesprávné údaje

Petr Havel Přečteno 4126 krát Přidat komentář

Kdykoli se v souvislosti s problémy kvality, původu, ceny nebo bezpečnosti potravin o potravinách píše a diskutuje, jsou nedílnou součástí takových diskusí teze o potřebě osvěty spotřebitele. To je v podmínkách ČR, kde není řada lidí zvyklá aktivně se zajímat o potřebné informace a kde o svá práva spotřebitel jen velmi řídce usiluje, jistě zcela správné teze. Osvětová praxe je ale naprosto tristní, zejména proto, že se v této oblasti považuje za samozvaného odborníka každý, aniž by měl dostatek věrohodných informací ke svým často velmi zavádějícím doporučením a radám.
Vše začíná již u pro spotřebitele přirozených autorit – lékařů. Z toho, co se lze o jejich dietologických doporučeních od pacientů dozvědět, bohužel vyplývá, že drtivá většina lékařů nemá vůbec zdání o výsledcích vědy a výzkumu v oblasti účinku potravin na lidský organismus minimálně za posledních 20 let, takže svým pacientům doporučují buď to, co se učili před 40 lety při studiu, nebo to, co se dozvěděli z médií. Samozřejmě, že praktický lékař, který není nutriční specialista, nejnovější informace vědět nemusí. Pak je ale lépe nedoporučovat nic a ponechat odpovědi na požadované otázky skutečným odborníkům. Tak či tak, jde v případě nespecializovaných lékařů o ovlivnění rozhodnutí jedince, což je pouze menší část problému.
Rozhodující je totiž role médií, zejména televizních, která v současné době oplývají pořady na téma jídlo a jeho vliv na lidské zdraví. A přestože je prakticky ve všech pořadech cítit snaha o vyjádření lékařských autorit – specialistů, nelze ani v tomto případě říci, že by spotřebitel dostával objektivní informace. Největší manipulace se přitom odehrávají na poli propagace biopotravin a obecně potravin pro zdravý životní styl. Výhody biopotravin jsou obvykle výrazně nadhodnoceny, což je ale jen ta méně závažná část manipulace. Horší je, že pro zvýraznění výhod biopotravin se používají prostředky, které degradují a fakticky pomlouvají klasické „nebio“ potraviny. Spotřebitel se tak například mohl v minulosti z televize dozvědět, že hovězí „nebio“ maso může být rizikové díky možné přítomnost lepku z krmení hospodářských zvířat. Jenže i biohovězí, i kdyby bylo krmeno biopšenicí, v sobě obsahuje obdobné látky z krmiv také. Pravidelně se také dozvídáme o tom, že biokuřata nejsou krmena antibiotiky, z čehož jaksi vyplývá, že normální kuřata krmena antibiotiky jsou. Není to pravda, antibiotika jsou (kromě léčení zvířat, ale ve stanoveném období před porážkou se musí vysadit tak, aby se jejich pozůstatky v masu neobjevily) ze zákona zakázána.
Jiná z televizních gastronomických hvězd zase před časem prezentovala na příkladu polštáře z peří, kolik peří sní spotřebitel konzumující uzeniny, k jejichž výrobě byl použit drůbeží separát. Problém je, že peří součástí separátu není, protože drůbež je oškubána ještě předtím, než je surovina pro výrobu separátu zpracovávána. Kdo nevěří, ať se jde do drůbežáren podívat.
Jsou ale i závažnější sdělení. Například, že špenát a obecně zelenina obsahující nitráty jsou dobrým „mazadlem“ pro svaly, a proto bychom měly tyto produkty co nejvíce konzumovat. Ve skutečnosti se nitráty v těle postupně mění až na oxid dusnatý, který se váže na hemoglobin a způsobuje omezený přenos kyslíku v krvi, což může v případě kojenců způsobit i smrt. Nejvíce dusíkatých látek má díky hnojení a přítomnosti dusíku v půdě právě listová zelenina.
Pojďme dále. Tento týden se mohli zvědaví spotřebitelé během jediné hodiny například dozvědět, že „některá Éčka jsou nebezpečná“. Kdyby tomu tak bylo, tak by byla příslušná Éčka zakázána, což je mimochodem trend, který razí někteří extrémní zastánci zdravé stravy. Je ale třeba říci, že bez Éček bychom jedli neslaná jídla jako v pohádce „sůl nad zlato“, všechny potraviny by se v řádu hodin zkazily, a kromě toho bychom nezavařili například jedinou znojemskou okurku nebo jakoukoli zeleninu či ovoce, neboť příslušný konzervant – kyselina citronová, je také Éčko. Dále se mohli spotřebitelé dozvědět, že „jasné složení potravin je jen u biopotravin“ (není to pravda, závazné složení má ze zákona celá řada potravin, například i máslo, v ČR je navíc v platnosti „špekáčková vyhláška“ stanovující závazný podíl surovin u zhruba 40 základních druhů uzenin), že z potravin vyráběných v ČR jsou na zahraničních trzích konkurenceschopné maximálně tak některé mlékárenské výrobky, například sýry (není to pravda, samotné sýry jsou na tom navíc ze všech mlékárenských produktů nejbídněji), že česká kuchyně je nezdravá (to je jen částečná pravda, naše omáčková gastronomie je rozhodně lepším řešením než produkty rychlého stravování), že u sladidla aspartam je jasně prokázaná škodlivost (i to je polopravda, toto umělé sladidlo bez kalorií je vhodné pro obézní jedince, škodí jen lidem s vrozenou poruchou mozku – fenylketonurií), že křehčením masa se prodejci snaží přiblížit chuti jihoamerických steaků (ve skutečnosti jde o technologii vpravování soli a dalších zvýrazňovačů chuti rozpuštěných ve vodě do masa, které tak obsahuje mnohem větší podíl vody), nebo že vejce mohou a nemusí být zdravá (pozitivní účinky vajec na lidský organismus prokázaly nesčetné výzkumy, jejich konzumace snižuje hladinu cholesterolu).
Seriál příkladů matoucích či manipulujících spotřebitele by byl prakticky nekonečný, otázkou je, jak takovému stavu zamezit. Jediným řešením je přitom orientovat se na skutečné autority, které mají potřebné vzdělání a schopnost předávat skutečně věrohodné informace laické veřejnosti. Takových lidí u nás existuje celá řada, mnozí z nich pracují na VŠCHT v Praze, mnozí spolupracují s Technologickou platformou Potravinářské komory ČR, která vydává řadu osvětových brožurek, které však nikdo nečte. Řada skutečných dietologů je roztroušena po zdravotních zařízeních, někteří jsou sdruženi v organizacích typu Fórum zdravé výživy. Odborníci tedy jsou. Co není, je dostatečný prostor pro takové lidi v médiích.

08. 05.

Proč bychom neměli jíst maso z krokodýlů?

Petr Havel Přečteno 6055 krát Přidat komentář

V zemi zvyklé na chov a porážky skotu, prasat nebo drůbeže se může zdát legislativa týkající se chovu a porážek krokodýlů, kteří zde normálně nežijí, jako totální pitomost. Jenže krokodýli u nás jsou, a to nejen v zoologických zahradách, ale i jako zvířata v faremním chovu, a tedy jako zvířata využitelná ke komerčním a gastronomickým účelům.

K tomu, aby se tak stalo, je ale nutné odchované krokodýly nějakým způsobem šetrně usmrtit. Což je problém u zvířete, které je součástí mezinárodní úmluvy o obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin CITES. Chov ani porážky takových druhů neřeší jednotně ani evropská legislativa, přestože tuzemská krokodýlí farma není v EU jediná a obdobné faremní chovy jsou v rámci Evropy například v Itálii.
Což mimo jiné znamená, že i krokodýly chovat i usmrcovat lze. Kardinální problém ale je, jaké krokodýly. Skutečností je, že jako chráněný druh jsou všichni krokodýlí jedinci přímo odchycení v přírodě chráněni a využívat je ke komerčním účelům (pokud do nich nebudeme počítat roli krokodýlů jako turistické atrakce) není možné. To ale neplatí pro druhou a další generaci jedinců odchovaných již v zajetí ve faremních chovech, což je právě případ, který v současné době řeší příslušná tuzemská vyhláška k veterinárnímu zákonu.
Ve své podstatě je faremní chov krokodýlů sice dosti exotickou, přesto však plně srovnatelnou alternativou k farmovým chovům pštrosů nebo jelenovitých. I v tomto případě umožňuje legislativa jejich šetrné usmrcení a využití masa a dalších surovin z poraženého zvířete ke komerčním účelům. Pokud tedy konzumujeme třeba srnčí na víně, můžeme si dát klidně i krokodýla.
Je samozřejmě otázkou, zdali je kulinářské využití produktů z chráněných živočichů filosoficky správné. Na druhou stranu mohou úspěšné faremní chovy přispět paradoxně k jejich ochraně za situace, kdy se ohrožený druh v zajetí dokáže dobře množit.
Neděsme se tedy porážek krokodýlů ani konzumace jejich masa. Ve světle současných metod usmrcování velryb nebo žraloků kvůli polévce ze žraločích ploutví a obecně většiny rybolovných metod je smrt odchovaného krokodýla elektrickým prodem, jak to vyhláška předpokládá, celkem humánní.
A pokud se týká našich jídelníčků, s postupující globalizací a migrací kohokoli kamkoli lze do budoucna předpokládat mnohé další exotické pokrmy, jejichž výrobní cyklus bude nutné z hlediska bezpečnosti spotřebitele i animal welfare (pohody zvířat) nějak legislativně řešit. Zatím jediný (ale kdo ví, zda tomu tak bude časem) faremní chov krokodýlů v ČR budiž toho pilotním testem.

06. 05.

Potřebujeme strategické zásoby potravin?

Petr Havel Přečteno 5722 krát Přidat komentář

Relikt studené války z minulého století – to by byla zřejmě nejvýstižnější charakteristika polotajemné státní instituce, která, kdyby byla alespoň z desetiny pod takovou mediální palbou, jako „profláknuté“ Lesy České republiky, nemohla by již dávno ve své současné podobě existovat. Správa státních hmotných rezerv (SSHR).
Je opravdu překvapivé, jak se této instituci léta vyhýbají úvahy o tom, kde státu utíkají peníze, jak její případnou další existenci zefektivnit a zdali má například vůbec smysl za nemalé peníze daňových poplatníků nakupovat, obměňovat a skladovat zemědělské suroviny k výrobě potravin, které vzhledem k objemu těchto zásob rozhodně národ před hladem nespasí. A už vůbec nepochopitelné je skladování komodit jako je kaučuk nebo bavlna.
Skutečnost, že „státu vybuchla bavlna za půl miliardy korun“, jak napsal tento týden týdeník Ekonom, je přitom podle všeho jen vrcholem ledovce, aniž by se kompetentní potápěči spustili pod hladinu zjiš´tovat, jak velký takový ledovec vlastně je. Z řady i známých ekonomických ukazatelů (rozpočet SSHR, prodeje majetku, náklady na skladování, parametrů pro obměňování atd.) lze ale usoudit, že prostřednictvím SSHR již uteklo státu opravdu hodně miliard. Nikoho to, zdá se, nezajímá.
A to i přesto, že existují dokumenty o podivných „rotačních smlouvách“, které umožňují smluvním partnerům SSHR v privátních obchodech nekonečně „otáčet“ státní strategické suroviny, samozřejmě se ziskem ve prospěch oněch partnerů a tedy fakticky na úkor státu. Jistě, rotační smlouvy jako takové nejsou porušením platných zákonů – jiná věc je ale skutečná realizace prostřednictvím celé série smluvních dodatků, které fakticky mění doby smluvních vztahů, ceny komodit, a bůh ví, co ještě. Na celém systému SSHR je přitom podstatných několik věcí.
SSHR na řadu zakázek nevypisuje výběrové řízení, protože ze zákona nemusí
SSHR navenek prakticky vůbec nekomunikuje
Pokud SSHR komunikuje, pak jen ve formě vysvětlování podezřelých informací (například neznámé vlastnické struktury strategického skladovatele pohonných hmot Viktoriagruppe – dodnes nevysvětleno), přičemž prakticky nikdy nepodá vysvětlení, které se žádá
Na informace poukazující na netransparentní a nevýhodné finanční transakce reaguje SSHR výhrůžkami, arogancí a předkládáním vysvětlení, která - stručně řečeno - obsahují pouze odkazy na to, že existují zákony, podle nichž SSHR funguje. Jenže jde o to, jak.
To vše jsou relikty minulosti, stejně jako teze o potřebě strategicky skladovat potravinářské komodity. V praxi by se v podmínkách ČR možná někdy hodilo pár konzerv či kartonů pitné vody pro občany, které mohou na nějaký čas odstřihnout od dostupnosti k jídlu povodně. Obvykle to ale stejně funguje tak, že nejnutnější potraviny v takových případech zdaleka neposkytuje jen SSHR, ale – což možná leckoho překvapí, třeba i zlé ošklivé nadnárodní maloobchodní řetězce.
Faktem je, že ČR je součástí EU, a jestli by se vůbec v potravinami přehlcené Unii měly vytvářet, udržovat a obměňovat nějaké zásoby jídla, tak možná na celoevropské úrovni. Ale i to je hloupost. Kdyby totiž hrozily nějaké válečné konflikty, pak by prostředkem boje bylo sotva vyhladovění protivníka jako ve středověku. A pokud by šlo o obdobu „krabičky poslední záchrany“ v případě požárů, povodní, tajfunů a dalších klimatických animozit, je velmi pravděpodobné, že nepříznivé počasí širšího rozsahu by zasáhlo a pravděpodobně zničilo i ony nedoknutelné zásoby, které by měly občany ČR nebo EU zachránit.
Vše tak nasvědčuje tomu, že existence strategických zásob potravin není strategickou spásou pro občany této země, ale dobrým byznysem pro pár vyvolených za peníze daňových poplatníků. Těch ale není nazbyt a i kvůli potřebě důchodové reformy nebude ani v budoucnosti.
Právě v těchto dnech se živě diskutuje o tom, kde vzít 4,5 miliardy na podporu stavebního spoření. Nemohl by být alespoň tohle impulz pro politiky, aby se blíže podívali například na chod SSHR? Kdyby se dívali dříve, tak jsme možná tu částku mohli v rezervách státu bez problémů mít....

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy