Archiv článků: únor 2014

24. 02.

Problémem Státního pozemkového úřadu není jen Rittig a restituce

Petr Havel Přečteno 3887 krát Přidat komentář

Služebně jeden z nejmladších úřadů v gesci ministerstva zemědělství – Státní pozemkový úřad (SPÚ), který vznikl 1. ledna 2013, čelí v podstatě poprvé veřejné kritice svého vedení. Reportérce televize Nova se totiž podařilo získat fotografie, na kterých šéf SPÚ Petr Šťovíček předává dnes již obviněnému Ivo Rittigovi na jeho narozeninách obraz boha Dia s tváří tohoto lobisty s pověstí významného zákulisního hráče v politickém dění. Kontakty Šťovíčka s Rittigem následně odsoudila celá řada politiků či nevládních organizací. Uvedená akce s podtóny korupce ale zdaleka není jediným a už vůbec ne základním problémem SPÚ.
Instituce bdící nad správou, nájmem a nakládáním se státními pozemku, kterou byl až do vzniku SPÚ Pozemkový fond ČR (PF), je od počátku své existence obestřena mlžným oparem, do kterého není snadné proniknout. Je to dáno i historicky – kompletní zestátnění půdy v ČR v předlistopadovém režimu výrazně narušilo evidenci vlastnických a nájemních vztahů, která není ani čtvrt století po změně režimu plnohodnotně dokončena, což mimo jiné znesnadňuje výdej církevního majetku a zakládá značný potenciál pro emotivní souboje o více či méně lukrativní pozemky. Významnější mediální průnik do spletitých pavučin pozemkových vztahů kontrolovaných fondem se konal vlastně jen jednou – a hned to stálo místo někdejšího ministra zemědělství Petra Zgarbu.
Tak či tak je dlouhodobě největším problémem současného SPÚ transparentnost nakládání se státními pozemky. Dlužno přitom zopakovat, že jde o problém dlouhodobý, který se nicméně za současného vedení SPÚ nijak neposunul. Dalším zásadním problémem je, že stávající SPÚ nesplňuje předpoklady, k nimž byl ustanoven. Jde především o přetrvávající pojetí SPÚ jakožto instituce, která měla spojit činnosti někdejšího PF s činnostmi regionálních pozemkových úřadů, s tím, že dominantní činností SPÚ budou pozemkové úpravy a akcent na plnohodnotnou evidenci pozemků, jejich vlastníků a nájemců. Ve skutečnosti je ale stále převažující činnost SPÚ pokračování činnosti někdejšího pozemkového fondu, což je mimochodem i zcela zřetelné opticky, neboť SPÚ se i nadále prezentuje na webové adrese www.pfcr.cz, která identifikuje původní fond. I to je jistým lakmusovým papírkem, ze kterého lze odvíjet nepříliš velký zájem SPÚ o svou viditelnost a viditelnost své činnosti.
Jsme-li u církevních restitucí, pak je třeba říci, že SPÚ, ať si to nazývá a odůvodňuje kdo chce, jak chce, rozhodně k procesu urychlení výdeje majetku nepřispívá. To jistě může značná část ateistické veřejnosti v ČR vnímat pozitivně, problém ale je, že pasivita SPÚ působí komplikace třeba i hospodařícím zemědělcům. Ti musí dokládat v případě, že hospodaří na pronajatých pozemcích, smlouvy s jejich majiteli, což je podmínkou pro čerpání rozličných dotací. SPÚ se ale v případě potenciálně vydávaného církevního majetku k vlastnictví již nehlásí a nový majitel pozemky vydané nemá. Což je právně neřešitelná situace.
Zpět ale k činnosti SPÚ. Právě proto, že v ČR není v řadě lokalit zřejmé, komu které pozemky patří, přičemž drtivá většina z nich ještě navíc není logickým způsobem zcelena například prostřednictvím komplexních pozemkových úprav (KPÚ), je nanejvýš žádoucí posílit ve SPÚ činnost pozemkových úřadů a jejich prostřednictvím urychlit KPÚ. Současný stav je jednak vysoce náročný na jakoukoli administrativu, komplikuje ale i sousedské dohody o využívání půdy a především, jak již bylo řečeno, zakládá obrovský potenciál pro zpochybnění vlastnictví pozemků na celém území ČR. Proti tomu je obraz boha Dia doslova kapkou v moři, respektive v tomto případě hrudkou v zemi.

05. 02.

Akcent na budování dálnic mohou brzdit spory o potřebné pozemky

Petr Havel Přečteno 2514 krát Přidat komentář

Optimistické vize předpokládaného růstu naší ekonomiky, který hodlá naše nová politická reprezentace podpořit urychlením výstavby silnic, dálnic, dopravních koridorů a vlastně veškeré výstavby jako takové, nemusí být reálně tak velké, jak se dnes na každém kroku prezentuje. Nejde totiž pouze o to vyčlenit na podporu takových staveb více peněz. Vzhledem k tomu, že komunikace ani domy nevisí ve vzduchu, je klíčovou podmínkou výstavby čehokoli vyřešit vlastnictví pozemků, na které budou plánované stavby stát.
O roli vlastníků nebo nějakém systémovém přístupu k řešení často nepřehledných a složitých vlastnických vztahů ovšem nepadá z úst politiků ani slovo. A když už, tak se hovoří o pojmu vyvlastnění ve veřejném zájmu, aniž by ovšem kdokoli specifikoval, jaký veřejný zájem má na mysli. Filosoficky stojí veřejný zájem, kterým může být kromě ochrany majetku většího rozsahu, jako jsou například protipovodňové stavby, ale třeba i zajištění dopravní obslužnosti venkova, zcela nepochybně nad zájmem soukromým – privátním. Z tohoto pohledu se tak zdá vyvlastňování ve veřejném zájmu odůvodnitelné a logické. Na straně druhé ale stojí nedotknutelnost vlastnictví jakožto jeden z pilířů Listiny základních práv a svobod. Právo svobodně nakládat se svým majetkem je ovšem něco, co v našich zemích není příliš zažité, a proto se jeho výklad účelově posunuje do zcela extrémních poloh.
Tou první je právě neochota vzdát se svého majetku za každou cenu doprovázená potěšením nad stavem, kdy příslušný jedinec zvyšuje svůj význam v příslušné komunitě. Potřeba značné části společnosti dokazovat si veřejně vlastní význam je velmi častá, a je mimo jiné dobře odhalitelná na množství anonymních, často velmi hulvátsky pojatých příspěvků v diskusích pod různými články a blogy na internetu. Je to bohužel odraz stavu společnosti, jehož jedním z projevů je i záměrné blokování využití privátních pozemků k veřejně prospěšným projektům.
Druhým extrémem, který byl a stále ještě je v řadě případů nepochybně spouštěcím mechanismem zatvrzelosti privátních vlastníků vzdát se svých pozemků, je naprosto přezíravý přístup státu a jeho úředníků při jednání s vlastníky o odkupu jejich majetku. Úředníci jednak téměř vždy jednají z pozice síly, navíc v poslední době je na jejich straně možnost potřebné pozemky vyvlastnit, a to ještě předtím, než se začnou plánované stavby stavět. Klíčová je přitom cena, kterou stavitelé za pozemky soukromým vlastníků nabízejí. Samozřejmě, existují i výjimky, kdy nabízená cena v zásadě odpovídá společenskému významu pozemku. Ve většině případů se ale majitelům pozemků nabízejí za pozemky víceméně úřední ceny, vycházející z hodnoty stanovené prostřednictvím takzvaných bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ). K tomu je nutné podotknout, že BPEJ je v praxi zemědělské ocenění půdy, které nezhodnocuje a svým způsobem ani nemůže zhodnotit strategický význam pozemků. Například cena deset korun za čtvereční metr (i takové ceny se za výkup pozemků nabízejí) v zásadě odpovídá mírně vyššímu průměru při prodeji hektaru zemědělské půdy v ČR – 100 000 korunám (průměrná cena hektaru zemědělské půdy se pohybuje mezi 70 000 až 150 000 korunami za hektar). Je přitom zřejmé, že například protipovodňový význam pozemků je vyšší, než je jejich význam pro využití k zemědělským účelům.
Jestli se tedy má v budoucnosti urychlit proces výstavby různých zařízení k veřejným účelům (nejde zdaleka jen o protipovodňové stavby), musí se v prvé řadě změnit přístup úředníků a metodika výpočtu cen, které stát nebo organizace vykupující potřebné pozemky k veřejným účelům vlastníkům nabízí. Jen pro ilustraci – pakliže by se například vykupoval hektar pozemku, který si lze představit třeba jako pruh široký deset metrů a dlouhý jeden kilometr za deset korun za metr čtvereční, jde v případě budování dálnice o náklad vyjádřitelný v setinách procenta z celkových nákladů na kilometr dálnice (zhruba 350 milionů korun). To samé se týká protipovodňových staveb, jejichž náklady se pohybují v desítkách nebo stovkách milionů korun, podle jejich rozsahu.
To vše v praxi znamená, že stát nebo stavební společnosti by měly vykupovat privátní pozemky k veřejným účelům za výrazně vyšší ceny než v současné době, a tím minimalizovat riziko blokace pozemků stávajícími soukromými vlastníky. Náklady na odkládání staveb jsou totiž obvykle mnohem vyšší, než kdyby kupující zaplatil za potřebné pozemky více, než je obvykle ochoten. I při prodeji pozemků jde přitom stejně jako v jiných případech „o peníze až v první řadě“, takže vstřícnější přístup prodávajících lze při vyšších cenách nabídnutých za odkup půdy celkem logicky očekávat.
Zatím to ale vypadá, že dosavadní přístup k primárním vlastníkům z pozice síly potrvá dál. To ovšem zakládá rizika následných soudních sporů, které mohou, třeba i za řadu let, skončit v extrémních případech třeba i odstraněním stavby, pokud původní vlastníci prokáží, že odkup pozemků neproběhl korektně. Nebylo by proto od věci, kdyby si politici startující naše hospodářství tato rizika uvědomili. Vzpomeňme jen na příklad farmářky Havránkové, který je velmi poučný. Je totiž zřejmé, že by zcela jistě netrval tak dlouho, a stát by nemusel zaplatit tak mnoho, kdyby se od samého začátku jednalo s majitelkou pozemků potřebných pro veřejný zájem korektně, jako s partnerem.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy