Archiv článků: říjen 2015

29. 10.

Úprava kompetencí v zákonu o potravinách je přínosem pro spotřebitele i podnikatele

Petr Havel Přečteno 1458 krát Přidat komentář

Upřímně řečeno, ve světle množství fotograficky zdokumentovaných případů „dodržování“ hygieny v podnicích veřejného stravování, především provozů restaurací, by měl hlavní hygienik ČR Vladimír Valenta ohledně tématu hygieny v těchto provozech maximálně tak mlčet. Právě on je tím odpovědným za stav, který od počátku letošního roku začala cíleně monitorovat Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) a Státní veterinární správa ČR (SVS), a jehož obraz lze mimo jiné dohledat na serveru potravinynapranyri.cz.
Stávající hlavní hygienik je ve své funkci od roku 2012, takže zcela jistě nelze říci, že za stav, ve kterém našly kontrolované provozy kontrolní orgány působící v gesci ministerstva zemědělství, vlastně nemůže, protože jej zdědil. Naopak, odhalení skutečnosti, za kterou do doby platnosti poslední novy zákona o potravinách nesly výlučnou odpovědnost orgány ochrany veřejného zdraví – tedy hygienici, dalo poměrně jednoznačnou odpověď na to, jak v praxi hygienický dozor v restauracích do doby současné podoby zákona o potravinách fungoval.
Již při diskusích při formulování zmiňované poslední novely tohoto zákona obhajoval stejný hlavní hygienik tvrdošíjně zachování kompetencí hygieniků v restauracích bez účasti dalších dozorových orgánů, a tehdy stejně jako dnes varoval před ohrožením zdraví lidí, když hygienici o své výlučné postavení přijdou. Čas ale ukázal, že k ohrožení zdraví mohlo naopak dojít, a zřejmě také v praxi došlo, byť na to v příslušných souvislostech nikdo neupozornil, právě laxním přístupem minimálně některých hygieniků v minulosti. Jestliže po již prokazatelné skutečnosti v současné době hlavní hygienik opět šíří mezi spotřebiteli a zákazníky restaurací a dalších stravovacích zařízení strach a operuje zdravotními riziky, stálo by spíše za úvahu, aby některá z u nás celkem neviditelných organizací spotřebitelů podala na hlavního hygienika trestní oznámení pro podezření z šíření poplašné zprávy.
Tvrzení hlavního hygienika, podle kterého nemají pracovníci SZPI nebo SVS příslušnou odbornost na posuzování zdravotního stavu zaměstnanců stravovacích zařízení, je přitom naprosto zavádějící. Orgány působící v gesci ministerstva zemědělství samozřejmě dozorují také proces výroby potravin, kde se stejně jako v restauracích pohybují živí lidé, kteří musí dodržovat také (ale nejenom, v tom je dozor SZPI a SVS komplexnější) hygienické předpisy. Nepříliš známou skutečností je navíc to, že úroveň vzdělání pracovníků SZPI a SVS z hlediska vysokoškolského vzdělání je v průměru vyšší, než vzdělání zaměstnanců orgánů ochrany veřejného zdraví. I když titul nutně nemusí znamenat vše a zásadní vliv má také reálná praxe, je poukazování na odbornost hygieniků při kontrolách v restauracích v této souvislosti minimálně nekorektní. Navíc, není pravdou, že hygienici by v případě, že by byla přijata připravovaná další novela zákona o potravinách přijata, do podniků veřejného stravování včetně restaurací vůbec nemohli. Jejich role by ale přicházela až ve chvíli, pokud by existovalo vážné podezření na humánní infekce, jejichž nositeli by byli zaměstnanci restaurací.
Právě majitelé a provozovatelé restaurací a dotčených stravovacích zařízení by přitom měli zamýšlenou novelu přivítat – minimálně v tom, že by se tím měl snížit počet kontrol v jejich provozech. Je samozřejmě nešťastné, že by pro ně novela novely znamenala další změnu v systému, který se v praxi ještě ani neohřál, na druhou stranu by ale šlo o jednu z mála změn, která reálně naplňuje všeobecně vzývanou tezi o snížení státní byrokracie. Pokud přitom hlavní hygienik operuje tezí, podle níž nebude díky novele personál otevřených stravovacích zařízení podroben hygienické kontrole, pak není nic jednoduššího, aby tito lidé chodili na prohlídky k humánním lékařům. Pokud i to považuje za riziko, nepřímo obviňuje všechny zaměstnance restaurací z možného podvodného jednání.
Jednostranná interpretace potenciálních „rizik“ při poklesu kompetencí hygieniků v otevřených stravovacích zařízeních je každopádně ukázkou manipulace veřejností prostřednictvím s ministerstvem zdravotnictví spřízněných médií, proti které je nutné se zásadně ohradit. Také snaha hlavního hygienika využít k šíření strachu mezi veřejností i zdravotnické odbory je na pováženou. Při skutečně dobrém managementu orgánů ochrany veřejného zdraví totiž ani náhodou nehrozí, že by hygienici neměli co dělat a těm, kteří dosud chodili do hospod, hrozí ztráta zaměstnání. Naopak, v kompetencích hygieniků je stále množství činností, které díky platné legislativě ani nelze objektivně plnohodnotně stihnout.
Boj za kompetence hygieniků v restauracích tak spíše ukazuje na to, že některým jedincům hrozí spíše než ztráta zaměstnání ztráya výhod, kterých požívali za toleranci stavu v dobách, kdy byli v kontrolách restaurací jedinými vládci. Výsledky můžeme sledovat po celou dobu letošního roku, kdy do otevřených stravovacích zařízení vstoupila jejich konkurence – tak totiž hygienici pracovníky SZPI a SVS vnímají. Nemuselo to tak být, kdyby svou roli v minulosti zvládali hygienici lépe. Což ale možná i objektivně opravdu nemohli, neboť toho na nich leží opravdu hodně.

26. 10.

Připravované zákony prohloubí degradaci půdy a krajiny

Petr Havel Přečteno 6048 krát Přidat komentář

Jako výsměch právě probíhajícímu Mezinárodnímu roku půdy lze hodnotit sérii připravovaných novel zákonů a dalších opatření týkající se nakládání s půdou v České republice. Ty, sumárně řečeno, především vycházejí vstříc zájmům stavebních lobby na úkor vlastníků půdy a především na úkor naší krajiny. Budoucí generace se tak mají opravdu na co těšit.
Největší rizika přitom skýtá novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu (ZPF), který byl ve prospěch staveb na zemědělské půdě novelizován před rokem a stále to stavební, ale i obecní, lobby nestačí. Na ještě lepší podmínky tlačí právě města i obce, developeři, velké i malé stavební firmy, investoři i řada poslanců a senátorů napříč všemi politickými stranami. Zelení jsou neviditelní, ochránci přírody a zvířat raději stříkají jedovatými spreji na norky. Příroda sama nemá dar protestovat a psát komentáře. Opticky je tedy vše v pořádku, po suchém létu začalo pršet, vládou přijatá strategie prevence proti suchu a povodním je odložena, prostor pro rozpor mezi slovy a činy tak má zelenou. A začíná být naplňován.
Začíná to nenápadně – zlepšením pravidel pro výkup pozemků pro stavbu silnic, dálnic či budování infrastruktury. Také ale zlepšením podmínek pro výstavbu „veřejně prospěšných“ staveb včetně rodinných domů. Také ale změnou kompetencí při aktualizaci hodnocení kvality půdy z pohledu zemědělského hospodaření (takzvaných bonitovaných půdně-ekologických jednotek – BPEJ). A také přípravou zákona týkající se prodeje půdy s předkupním právem pro subjekty, které na půdě hospodaří, i když na ní hospodaří způsobem, který tuto půdu degraduje. Souvislosti nikdo nevidí nebo nechce vidět.
Je jistě otázkou, která z připravovaných novelizací se reálně prosadí a v jaké podobě. Právě to je zásadní, z dosavadních náznaků ale nevyplývá, že by se při tom myslelo na budoucí generace nebo na naší krajinu, třeba z pohledu již zmiňované prevence rizik sucha nebo povodní. I když je zcela zřejmé, že i nejvíce veřejně prospěšná stavba na zemědělské půdě snižuje schopnost krajiny zadržovat vodu.
Samozřejmě že přitom existují projekty, které skutečným veřejným zájmem (i když jistě menším, než nedotknutelnost kvalitní půdy schopné zadržovat vodu) jsou. Především v oblasti lokální infrastruktury, jako je zpřístupnění pozemků jejich vlastníkům, a také projekty podporující důstojný život především na venkově typu dětská hřiště a podobně. Pakliže ale nejde o hřiště s umělou trávou, přírodě to dokonce ani moc neuškodí. Pokud se ale týká rodinných domů nebo dokonce garáží, kde by se pro účely výstavby měly snižovat nebo zcela odpouštět poplatky za vyjímání ze zemědělského půdního fondu, pak to rozhodně veřejným zájmem není, nepovažujeme-li za veřejný zájem touhu starostů být opětně zvoleni v příštích volbách. Už vůbec pak není veřejným zájmem plné odpouštění poplatků za zábory půdy v budoucích průmyslových areálech, o nichž nikdo neví, jak dlouho budou plnit roli zaměstnavatele v příslušných regionech a po nichž zbydou v naší krajině v horším případě ekologické zátěže, v lepším případě novodobé brownfieldy. Těch již je i v současné době v naší zemi bezpočet a jsou tak praktickým důkazem pomíjivosti podnikatelských projektů, které se na svém začátku také zaštiťovaly veřejným zájmem. Dnes je nikdo nechce restartovat, protože levnější je vytvořit budoucí brownfield na zelené louce.
Žádná naše legislativa přitom systémově neřeší podmínky nakládání s půdou či s vodou právě u staveb na zelené louce, tedy například povinnost stavby pojímat tak, aby musely zadržovat nebo recyklovat dešťovou vodu či umožnit srážkovým vodám jejich vsakování do půdy. Motivace k takovým krokům je ale pro prevenci sucha nebo povodní klíčová a nástrojů k dispozici je celá řada včetně daňových zvýhodnění staveb, které přírodu méně poškozují. Selekci by navíc bylo možno na základě závazků stavebníků týkajících se budoucích použitých stavebních technologií použít již při poplatcích při vyjímání pozemků z půdního fondu, což by mohl být ke krajině vstřícný kompromis. O tom ale zatím nikdo neuvažuje, protože by to příslušné stavby prodražilo. Zároveň by to ale také vedlo k úvahám, kde a za jakých podmínek co postavit, když už se tedy stavět má. Připravovaný bianco šek na pokrývání půdy neprostupnými povrchy ve „veřejném zájmu“ je ovšem podoba zákona, který navzdory svému názvu zemědělskou půdy nechrání.
Ruku v ruce s podporou další degradace naší krajiny jde navíc další systémový přístup státu, a to další postupné omezování práv vlastníků půdy. Nové návrhy například snižují limity, za jaké maximální ceny lze vlastní majetek prodat, do hry více než v celém polistopadovém období vstupuje institut vyvlastňování, další změny zase mají ambici vlastníkům diktovat, komu musí půdu přednostně prodat. Jsme tak svědky procesu, který lze s nadsázkou přirovnat k procesům kolektivizace a s ní souvisejících metod v 50. letech minulého století, rozdíl je pouze ve volbě modernějších, sofistikovaných nástrojů. Stát navíc ani nemá zájem zjišťovat změny v kvalitě půdy, což je nejen pro vlastníky jedním z rozhodujících faktorů její ceny. Aktualizaci zmiňovaných BPEJ má totiž podle plánu ministerstva zemědělství převzít od nového roku Státní pozemkový úřad (SPÚ), ačkoli k tomu nemá odborný personál. Ten sice převezme od Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd (VÚMOP) – instituce, která se aktualizací zabývala po celou dobu své existence, což mimo jiné přináší pro dotčené pracovníky rizika další existence, protože musí dát ve VÚMOP výpověď a čekat, zda je SPÚ milostivě zaměstná. Pro ty, kteří budou mít to štěstí, to může být posun – úředníci v SPÚ mají vyšší platy než ve VÚMOP. To ale také znamená snížení stávajícího tempa aktualizace, která je již tak naprosto nedostatečná, neboť o navýšení peněz na tyto účely nikdo nemluví.
Kdysi jsem položil řečnickou otázku „kolik povodní ještě musí přijít, aby se společnost rozhoupala k nějakému řešení“. Dnes by se dala aktualizovat verzí, „kolikrát ještě musí naší zemi zasáhnout sucho“. Všechny výše zmíněné aktivity jsou totiž v rozporu s líbivými frázemi politiků do televizních kamer o nutnosti stav naší krajiny, půdy a zásob vody řešit a vedou ke zcela opačnému efektu. A to jen vrcholek pyramidy, která má stále širší základnu, do níž lze zahrnout opravdu široké spektrum změn iniciovaných lobisty ovlivňující politiky, včetně třeba podmínek Programu rozvoje venkova, jehož první kolo právě vyhodnocuje ministerstvo zemědělství.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy