Archiv článků: leden 2016

21. 01.

Jak chránit zemědělskou půdu?

Petr Havel Přečteno 2585 krát

Na straně jedné množící se lukrativní nabídky ne zcela identifikovatelných firem a lidí činěné majitelům zemědělské půdy na nákup jejich pozemků, jejichž výši nemohou efektivně zemědělci, kteří na takové půdě hospodaří, čelit. Na straně druhé právo vlastníků půdy prodat své pozemky tomu, komu to uzná za vhodné, což je právo vlastníka zaručené Ústavou. Jak je za této situace zemědělskou půdu v naší zemi možné skutečně chránit a především – jak pojem ochrany půdy vnímat, to je otázka, na kterou není jednoduchá odpověď. Ale není to zase tak, že by odpovědi vůbec neexistovaly, pokud se ovšem dokážeme oprostit od emocí. Následující řádky jsou pokusem bezemoční postoj zvolit.
Stávající emoce zvedla svým zatím legislativně neuchopeným záměrem stanovit ze zákona povinnost vlastníka prodat přednostně půdu zemědělcům, kteří na ní v pronájmu hospodaří, Agrární komora ČR. Není přitom tak úplně pravda, že její návrh zákona „o nabývání vlastnictví k zemědělským pozemkům“ je totálním „bianco šekem“ na přednostní prodej zemědělcům, kteří na půdě hospodaří. Z paragrafu 3 totiž vyplývá, že vlastník by měl mít povinnost prodat svůj „pouze takovému zemědělskému subjektu, který splňuje podmínku kategorie mikropodniku nebo malého nebo středního podniku,“ a to podle „Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikro, malých a středních podniků“. Faktem ale je, že uvedená definice v praxi umožňuje nákup pozemků téměř komukoli, a kdo jí nesplní, rozčlení svůj podnik tak, aby definici splnil, což není problém. Uvedené ustanovení tak lze obejít.
Podstatná je tak především filosofie návrhu, která bere svobodu rozhodování zhruba 2,6 milionu (podle evidence listů vlastnictví v katastru nemovitostí) vlastníkům půdy v ČR, ale také porušuje závazky ČR v rámci EU, neboť po vstupu do Unie a následné novelizaci devizového zákona se naše země zavázala k tomu, že i zemědělskou půdu mohou v ČR nabývat občané EU. Což se ostatně v určité míře skutečně děje, nicméně podíl pozemků vlastněných zahraničnímu subjekty v ČR zatím není velký a pohybuje se v jednotkách procent. S případným přijetím zákona by tak měla ČR problém nejen u našeho Ústavního soudu, ale s vysokou pravděpodobností i na půdě EU. A to navzdory tomu, že řada zemí Unie nějakým způsobem omezuje okruh budoucích nabyvatelů zemědělské půdy a pracuje s nějakým systémem předkupních práv. Ne však způsobem, který fakticky vychází z kolektivizačních praktik minulého století, které jsou ostatně hlavní příčinou současného nežádoucího stavu naší krajiny, odtržení vlastníků od svého majetku a vysokého podílu nájemného hospodaření v našem zemědělství.
Je přitom vhodné zdůraznit, že současná právní situace nijak nebrání tomu, aby vlastník zemědělské půdy stávajícímu nájemci svou půdu prodal a vlastníci tak také ve většině případů činí. K tomu tedy žádný specifický zákon není zapotřebí. Jiná věc ale je, a to mohou potvrdit tisíce malých vlastníků, které obcházejí stovky zástupců různých „investorů“, že mnozí nájemci půdy nemohou finanční výhodnosti takových nabídek konkurovat. Nutno podotknout, že drtivá většina „investorů“ nemá se zemědělstvím nic společného a lze tak důvodně předpokládat, že nakoupenou půdu k zemědělskému hospodaření nepoužijí. Základní otázkou pak je, k čemu jí tedy použijí. Obvyklá vysvětlení, že půda představuje dobře uložený kapitál, zřejmě nebudou ta nejsprávnější, protože i když cena zemědělské půdy v ČR postupně mírně roste, bylo by skutečně efektivní zhodnocení investice během na poměrně dlouhou trať, a k tomu nemá většina „investorů“ dostatek trpělivosti. Lukrativní zhodnocení nakoupené půdy tak spočívá především v jejím vyjmutí ze zemědělského půdního fondu a následném využití k nezemědělským, ať již těžařským, stavebním nebo jiným průmyslovým (nebo strategickým) účelům. To ovšem mimo jiné vede k růstu rizik eroze a obecně k dalšímu propadu schopnosti naší krajiny zadržovat vodu, což je dnes její největší problém.
Jednou ze systémových možností, jak tomuto nežádoucímu vývoji zabránit, je rozčlenění naší krajinu na menší celky, a podpora obnovy a údržby takzvaných krajinných prvků, což jsou v současné době meze, skupiny stromů, samostatné stromy, stromořadí, terasy a travnaté údolnice. Také ale mokřady, slaniska a drobné vodní plochy, které, ačkoli je jejich začlenění do krajinných prvků již několik let připraveno, zatím ministerstvo zemědělství do podporovaných krajinných prvků nezačlenilo. Rozčlenění krajiny do menších celků je přitom jednou z cest, jak ochránit zemědělskou půdu před velkými a neidentifikovatelnými investory, kteří logicky preferují nákup souvislých pozemků a větších územních celků. Další systémovou možnost k ochraně zemědělské půdy představují již zmiňované podmínky vyjmutí půdy ze zemědělského půdního fondu. Pakliže současná politická reprezentace poplatky za vyjímání snižuje, vytváří tím prostor nejen pro různé „veřejné zájmy“ tuzemských průmyslových, dopravních a stavebních lobby, ale i pro spekulativní nákupy půdy všeho druhu. Bylo by značným paradoxem, kdyby existoval zákon deklarující ochranu půdy (což je jedním z důvodů předloženého návrhu Agrární komory), přičemž by jiný zákon téže politické reprezentace působil zcela opačným směrem. Opět je třeba konstatovat, že nic není jednoznačné – stejně tak jako lze chápat snahy o ochranu zemědělské půdy, lze chápat i potřebu rozumné výše poplatků za vyjímání půdy (a tedy ne-ochranu půdy), jde ale o to, který „veřejný zájem“ je „veřejnější“. Podle mne je to kvalita půdy a stav krajiny, už kvůli probíhajícím klimatickým změnám, vůči nimž není naše krajina dostatečně odolná. Politici to ale vidí jinak.
Podstatné zvýšení ochrany půdy také zavedla poslední velká novela občanského zákoníku, která do naší legislativy vrátila někdejší standardní zemědělský pojem – pacht. Pacht je přitom kvalitativně lepší podoba vztahu vlastníka zemědělské půdy s jejím nájemcem, neboť stanovuje, na rozdíl od prostého nájmu, povinnost toho, kdo má půdu propachtovanou, se o tuto půdu starat. Bohužel o možnosti využití institutu pachtu drtivá většina vlastníků nic neví, ačkoli jim dává možnost, jak zachovat úrodnost a tedy i cenu svého majetku (půdy) do budoucnosti. Tím jim ale také zároveň pachtovní smlouva dává možnost ochrany půdy, a to nejen z hlediska kvality, ale právě i z pohledu současného i budoucího nakládání s půdou. Pachtovní smlouvy by také vedly přirozeně k větší spolupráci vlastníka a zemědělců, kteří by na jeho půdě hospodařili, a tím by se do jisté míry eliminovalo riziko výprodeje zemědělské půdy do rukou „investorů“. Lze jen doplnit, že pachtovní smlouvy v současné době může uzavřít jakýkoli vlastník, který má v současné době uzavřenou nájemní smlouvu na dobu delší než dva roky, pochopitelně po uplynutí období, které hospodařícímu zemědělci nenaruší probíhající hospodářský rok.
Obecně nejlepší ochranou zemědělské půdy je ale minimalizace důvodů, proč by měl vlastník svou půdu vůbec někomu prodávat. I když lze jistě nalézt výjimky, je naprosto zřetelné, že nejméně důvodů k prodejům zemědělské půdy mají zemědělci hospodařící v systému rodinných farem, neboť jejich nejdůležitější strategickou prioritou je předat obhospodařovanou půdu v co nejvyšší kvalitě a minimálně ve stejné výměře následujícím generacím svých synů, dcer a vnuků. Tito lidé nikde na světě svou půdu neprodávají, a to ani za velmi výhodných podmínek, protože by tím popřeli samou podstatu rodinného farmaření. Zemědělci na rodinných farmách se naopak snaží další půdu pro své podnikání nakoupit, čímž roste plocha pozemků, které budou těžko předmětem spekulativních nákupů, a navíc takový přístup prospívá pestrosti krajiny. Samozřejmě i zemědělci z rodinných farem by na zákonem stanoveném předkupním právu vydělali, a lze tak jen ocenit, že proti předloženému návrhu bojují. Na druhou stranu, podíl vlastní půdy, na které hospodaří, je u rodinných farem podstatně vyšší, než u průmyslových zemědělských podniků – právnických osob, a hlavně – značnou část nakoupených pozemků museli zemědělci z rodinných farem tvrdě zaplatit – zdaleka ne všechna obhospodařovaná pole získali v restitucích. Právě v tom je ale základní pojistka, která je platná obecně: Kdo získá svůj majetek za cenu značného úsilí i finančních prostředků, ten si ho také váží a nemíní se jej jen tak vzdát. Stejně tak ale platí: Kdo snadno nabyl – snadno pozbyl, což ovšem právě představuje riziko neochrany půdy, zcela v rozporu s tím, jak je návrh na předkupní právo prezentován. Že je ale nějaká ochrana zemědělské půdy v ČR žádoucí, o tom žádná…..

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy