Archiv článků: leden 2016

21. 01.

Jak chránit zemědělskou půdu?

Petr Havel Přečteno 2010 krát Přidat komentář

Na straně jedné množící se lukrativní nabídky ne zcela identifikovatelných firem a lidí činěné majitelům zemědělské půdy na nákup jejich pozemků, jejichž výši nemohou efektivně zemědělci, kteří na takové půdě hospodaří, čelit. Na straně druhé právo vlastníků půdy prodat své pozemky tomu, komu to uzná za vhodné, což je právo vlastníka zaručené Ústavou. Jak je za této situace zemědělskou půdu v naší zemi možné skutečně chránit a především – jak pojem ochrany půdy vnímat, to je otázka, na kterou není jednoduchá odpověď. Ale není to zase tak, že by odpovědi vůbec neexistovaly, pokud se ovšem dokážeme oprostit od emocí. Následující řádky jsou pokusem bezemoční postoj zvolit.
Stávající emoce zvedla svým zatím legislativně neuchopeným záměrem stanovit ze zákona povinnost vlastníka prodat přednostně půdu zemědělcům, kteří na ní v pronájmu hospodaří, Agrární komora ČR. Není přitom tak úplně pravda, že její návrh zákona „o nabývání vlastnictví k zemědělským pozemkům“ je totálním „bianco šekem“ na přednostní prodej zemědělcům, kteří na půdě hospodaří. Z paragrafu 3 totiž vyplývá, že vlastník by měl mít povinnost prodat svůj „pouze takovému zemědělskému subjektu, který splňuje podmínku kategorie mikropodniku nebo malého nebo středního podniku,“ a to podle „Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikro, malých a středních podniků“. Faktem ale je, že uvedená definice v praxi umožňuje nákup pozemků téměř komukoli, a kdo jí nesplní, rozčlení svůj podnik tak, aby definici splnil, což není problém. Uvedené ustanovení tak lze obejít.
Podstatná je tak především filosofie návrhu, která bere svobodu rozhodování zhruba 2,6 milionu (podle evidence listů vlastnictví v katastru nemovitostí) vlastníkům půdy v ČR, ale také porušuje závazky ČR v rámci EU, neboť po vstupu do Unie a následné novelizaci devizového zákona se naše země zavázala k tomu, že i zemědělskou půdu mohou v ČR nabývat občané EU. Což se ostatně v určité míře skutečně děje, nicméně podíl pozemků vlastněných zahraničnímu subjekty v ČR zatím není velký a pohybuje se v jednotkách procent. S případným přijetím zákona by tak měla ČR problém nejen u našeho Ústavního soudu, ale s vysokou pravděpodobností i na půdě EU. A to navzdory tomu, že řada zemí Unie nějakým způsobem omezuje okruh budoucích nabyvatelů zemědělské půdy a pracuje s nějakým systémem předkupních práv. Ne však způsobem, který fakticky vychází z kolektivizačních praktik minulého století, které jsou ostatně hlavní příčinou současného nežádoucího stavu naší krajiny, odtržení vlastníků od svého majetku a vysokého podílu nájemného hospodaření v našem zemědělství.
Je přitom vhodné zdůraznit, že současná právní situace nijak nebrání tomu, aby vlastník zemědělské půdy stávajícímu nájemci svou půdu prodal a vlastníci tak také ve většině případů činí. K tomu tedy žádný specifický zákon není zapotřebí. Jiná věc ale je, a to mohou potvrdit tisíce malých vlastníků, které obcházejí stovky zástupců různých „investorů“, že mnozí nájemci půdy nemohou finanční výhodnosti takových nabídek konkurovat. Nutno podotknout, že drtivá většina „investorů“ nemá se zemědělstvím nic společného a lze tak důvodně předpokládat, že nakoupenou půdu k zemědělskému hospodaření nepoužijí. Základní otázkou pak je, k čemu jí tedy použijí. Obvyklá vysvětlení, že půda představuje dobře uložený kapitál, zřejmě nebudou ta nejsprávnější, protože i když cena zemědělské půdy v ČR postupně mírně roste, bylo by skutečně efektivní zhodnocení investice během na poměrně dlouhou trať, a k tomu nemá většina „investorů“ dostatek trpělivosti. Lukrativní zhodnocení nakoupené půdy tak spočívá především v jejím vyjmutí ze zemědělského půdního fondu a následném využití k nezemědělským, ať již těžařským, stavebním nebo jiným průmyslovým (nebo strategickým) účelům. To ovšem mimo jiné vede k růstu rizik eroze a obecně k dalšímu propadu schopnosti naší krajiny zadržovat vodu, což je dnes její největší problém.
Jednou ze systémových možností, jak tomuto nežádoucímu vývoji zabránit, je rozčlenění naší krajinu na menší celky, a podpora obnovy a údržby takzvaných krajinných prvků, což jsou v současné době meze, skupiny stromů, samostatné stromy, stromořadí, terasy a travnaté údolnice. Také ale mokřady, slaniska a drobné vodní plochy, které, ačkoli je jejich začlenění do krajinných prvků již několik let připraveno, zatím ministerstvo zemědělství do podporovaných krajinných prvků nezačlenilo. Rozčlenění krajiny do menších celků je přitom jednou z cest, jak ochránit zemědělskou půdu před velkými a neidentifikovatelnými investory, kteří logicky preferují nákup souvislých pozemků a větších územních celků. Další systémovou možnost k ochraně zemědělské půdy představují již zmiňované podmínky vyjmutí půdy ze zemědělského půdního fondu. Pakliže současná politická reprezentace poplatky za vyjímání snižuje, vytváří tím prostor nejen pro různé „veřejné zájmy“ tuzemských průmyslových, dopravních a stavebních lobby, ale i pro spekulativní nákupy půdy všeho druhu. Bylo by značným paradoxem, kdyby existoval zákon deklarující ochranu půdy (což je jedním z důvodů předloženého návrhu Agrární komory), přičemž by jiný zákon téže politické reprezentace působil zcela opačným směrem. Opět je třeba konstatovat, že nic není jednoznačné – stejně tak jako lze chápat snahy o ochranu zemědělské půdy, lze chápat i potřebu rozumné výše poplatků za vyjímání půdy (a tedy ne-ochranu půdy), jde ale o to, který „veřejný zájem“ je „veřejnější“. Podle mne je to kvalita půdy a stav krajiny, už kvůli probíhajícím klimatickým změnám, vůči nimž není naše krajina dostatečně odolná. Politici to ale vidí jinak.
Podstatné zvýšení ochrany půdy také zavedla poslední velká novela občanského zákoníku, která do naší legislativy vrátila někdejší standardní zemědělský pojem – pacht. Pacht je přitom kvalitativně lepší podoba vztahu vlastníka zemědělské půdy s jejím nájemcem, neboť stanovuje, na rozdíl od prostého nájmu, povinnost toho, kdo má půdu propachtovanou, se o tuto půdu starat. Bohužel o možnosti využití institutu pachtu drtivá většina vlastníků nic neví, ačkoli jim dává možnost, jak zachovat úrodnost a tedy i cenu svého majetku (půdy) do budoucnosti. Tím jim ale také zároveň pachtovní smlouva dává možnost ochrany půdy, a to nejen z hlediska kvality, ale právě i z pohledu současného i budoucího nakládání s půdou. Pachtovní smlouvy by také vedly přirozeně k větší spolupráci vlastníka a zemědělců, kteří by na jeho půdě hospodařili, a tím by se do jisté míry eliminovalo riziko výprodeje zemědělské půdy do rukou „investorů“. Lze jen doplnit, že pachtovní smlouvy v současné době může uzavřít jakýkoli vlastník, který má v současné době uzavřenou nájemní smlouvu na dobu delší než dva roky, pochopitelně po uplynutí období, které hospodařícímu zemědělci nenaruší probíhající hospodářský rok.
Obecně nejlepší ochranou zemědělské půdy je ale minimalizace důvodů, proč by měl vlastník svou půdu vůbec někomu prodávat. I když lze jistě nalézt výjimky, je naprosto zřetelné, že nejméně důvodů k prodejům zemědělské půdy mají zemědělci hospodařící v systému rodinných farem, neboť jejich nejdůležitější strategickou prioritou je předat obhospodařovanou půdu v co nejvyšší kvalitě a minimálně ve stejné výměře následujícím generacím svých synů, dcer a vnuků. Tito lidé nikde na světě svou půdu neprodávají, a to ani za velmi výhodných podmínek, protože by tím popřeli samou podstatu rodinného farmaření. Zemědělci na rodinných farmách se naopak snaží další půdu pro své podnikání nakoupit, čímž roste plocha pozemků, které budou těžko předmětem spekulativních nákupů, a navíc takový přístup prospívá pestrosti krajiny. Samozřejmě i zemědělci z rodinných farem by na zákonem stanoveném předkupním právu vydělali, a lze tak jen ocenit, že proti předloženému návrhu bojují. Na druhou stranu, podíl vlastní půdy, na které hospodaří, je u rodinných farem podstatně vyšší, než u průmyslových zemědělských podniků – právnických osob, a hlavně – značnou část nakoupených pozemků museli zemědělci z rodinných farem tvrdě zaplatit – zdaleka ne všechna obhospodařovaná pole získali v restitucích. Právě v tom je ale základní pojistka, která je platná obecně: Kdo získá svůj majetek za cenu značného úsilí i finančních prostředků, ten si ho také váží a nemíní se jej jen tak vzdát. Stejně tak ale platí: Kdo snadno nabyl – snadno pozbyl, což ovšem právě představuje riziko neochrany půdy, zcela v rozporu s tím, jak je návrh na předkupní právo prezentován. Že je ale nějaká ochrana zemědělské půdy v ČR žádoucí, o tom žádná…..

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy