Archiv článků: prosinec 2016

14. 12.

Trhy na Jiřáku v současné podobě končí. Tak vypadá podpora českých potravin v praxi

Petr Havel Přečteno 8250 krát Přidat komentář

Jednou z mála systémových a celostátně v praxi využitelných možností, jak podpořit existenci a ekonomiku drobných českých a moravských zemědělců a výrobců potravin, představují zcela nepochybně farmářské trhy. Ke spotřebitelům se díky nim dostávají produkty, které v běžných maloobchodních sítích většinou nekoupí, protože malí chovatelé, pěstitelé a potravináři nedokáží velké prodejny plynule zásobovat – celkově malý objem nabízeného zboží jim to ani neumožňuje. Jedinou možností, jak takové výrobky spotřebiteli nabídnout, je tak kromě prodeje ze dvora (v tom případě ale musí spotřebitel za farmářem) prodej na tržištích, respektive na veřejných prostranstvích, na nichž je prodej upravován tržními řády obcí, měst nebo jejich částmi.
Pro farmáře a malé potravináře je přitom optimální prodej ve větších městech, v nichž je více spotřebitelů ochotných si připlatit za čerstvost výrobků a jejich skutečně český původ. Takové předpoklady však splňují jen některá tržiště, reálnou garanci představuje v praxi pouze Asociace farmářských tržišť ČR (AFT), jejíž členové se řídí etickým kodexem. Ten mimo jiné ukládá organizátorům farmářských trhů prodávat na tržnicích AFT zboží, z něhož musí tvořit alespoň 90 procent potraviny, a tyto potraviny musí být vyrobeny z 90 procent z tuzemských surovin, což organizátoři trhů kontrolují přímo u producenta prodávaného zboží a pořizují k tomu příslušnou dokumentaci.
Zakládajícím členem AFT je Spolek Archetyp, který v Praze provozuje dvě farmářská tržiště – na Náplavce a na náměstí Jiřího z Poděbrad, lidově „na Jiřáku“. Z rozhodnutí městské části Prahy 3 ale farmářské trhy na Jiřáku v současné podobě končí. Praha 3 totiž vypsala na provozovatele Jiřáku výběrové řízení (nic jí k tomu ale podle zákona nenutilo, smlouva s Archetypem spadala do kategorie takzvaných podlimitních zakázek), které vyhrála teprve v průběhu letošního října překoupená společnost a bez zkušeností s organizací farmářských trhů. Samotné výběrové řízení je navíc hodnoceno jako netransparentní, verdikt sám byl učiněn na základě subjektivního hodnocení a bez požadavků na odbornou způsobilost budoucího provozovatele. Radní navíc akceptovali nabídku nadstandardních služeb, které v minulosti nabízel i Spolek Archetyp, avšak v jeho případě akceptovány nebyly. I když je ještě předčasné hodnotit, s jakým spektrem zboží se na Jiřáku v příštím roce návštěvníci setkají, je z výše uvedených indicií jasně patrné, že se na Jiřák dostanou kamarádi kamarádů a že záruka tuzemského původu prodávaného zboží nebude nijak garantována. Nový provozovatel samozřejmě členem AFT není, takže jej ke struktuře a garantovanému původu prodávaného zboží nic nezavazuje. Není to přitom první příklad v Praze, který prostřednictvím farmářských trhů hází klacky pod nohy českým maloproducentům. Na sklonku letošního léta upozornil v TV Stream Jan Tuna na případ místostarosty Prahy 5, který na stánku své firmy na pražském Andělu vydával německé a polské jahody za české, přičemž uvedený pořad také poukázal na korupční praktiky, které boj o lukrativní místa k prodeji „českých potravin“ v Praze (a v jiných velkých městech to zřejmě nebude o moc lepší) provázejí. Mimochodem i Náplavka, která nyní Spolku Archetyp v Praze zbyla, měla být před pár lety z pozice farmářského trhu vytlačena. Tehdy se ale Náplavky zastal mimo jiné stávající ministr zemědělství Marian Jurečka.
Všechny (a jistě i jiné) uvedené případy lze jednoznačně charakterizovat jako preferenci byznysu pro kamarády a vyvolené před skutečnou podporou menších tuzemských zemědělců a potravinářů, a obecně i malých tuzemských výrobců a producentů čehokoli. Líbivá slova politiků jsou tak v naprostém rozporu s činy, a z pohledu podpory malého a středního podnikání, o které všichni mluví, jde až na výjimky o populistické kecy.
Jedním z možných řešení je přitom revize stávajících, výše zmíněných tržních řádů, které nepokrytě nahrávají jarmarečním prodejcům a často ryze marketingovým akcím spojených s prezentací zahraniční produkce. Ve vyspělých zemích, třeba v sousedním Německu, je přitom zcela běžné, že například prodej čerstvého ovoce a zeleniny – typické to složce farmářských trhů, podléhá zvýhodněné sazbě nájmu za prodejní prostor, a to několikanásobně. To mimo jiné povzbuzuje pěstitele na prodejní místo přijet a prodávat, zkracuje cestu od producenta ke spotřebiteli a zvyšuje tak čerstvost prodávaného zboží, a také přihlíží ke skutečnosti, že ovoce, zelenina nebo například pečivo představuje vyšší nároky na objem (a přepravu), než je tomu třeba v případě prodejců hodinek či brýlí nebo, abychom zůstali u potravin, například čokolády, kterou z technologických důvodů žádný malovýrobce nevyrábí.
Naprosto zásadní je ale celkový filosofický přístup k využívání veřejných prostranství, tržišť i menších obchůdků zejména v turisticky atraktivních městech a místech. Právě taková prostranství by měla být prioritně využívána k prezentaci šikovnosti našich lidí, k představení identity, lokálních i národních specialit nebo právě lokálních producentů potravin. Místo toho se ale v Praze, u symbolu naší historie u Karlova mostu s výhledem na Hradčany prodávají ruské bábušky. Byznys prostě poráží lokální patriotismus a eroduje společnou a společenskou hrdost. Jestli je něco třeba v naší zemi od základů postupně změnit, je to právě tohle.

13. 12.

Voda nemusí být zdrojem konfliktů, ale spolupráce

Petr Havel Přečteno 2587 krát Přidat komentář

Jen málokteré publikaci o vodě se dostalo při jejím uvádění na český trh tak rozsáhlé mediální podpory a publicity, jako knize „Budiž voda“, jejímž autorem je americký právník a aktivista Seth M. Siegel. Nepochybně k tomu přispěla i osobní účast autora jak při oficiálním křtu knihy, tak především na celé řadě diskusních seminářů na téma vody, které proběhly jak za účasti odborné, tak laické veřejnosti.
Přestože se přitom drtivá většina informací o akcích spojených s prezentací publikace „Budiž voda“ soustředila na poselství, které lze shrnout jako varování před blížící se světovou krizí plynoucí z předpokládaného nedostatku pitné vody pro stále rostoucí lidskou populaci, je evidentně důležitějším poselstvím jak knihy samotné, tak jejího autora opakované zdůrazňování skutečnosti, že voda nemusí být zdrojem konfliktů, ale naopak možností, jak na občanské, národní i mezinárodní úrovni spolupracovat v prevenci rizik možného nedostatku vody a výměně know-how a inovací vedoucí k šetření s vodou. Inspirativním příkladem je stát Izrael (o jehož zkušenosti se zajištěním pitné vody na poušti fakticky celá kniha vypráví), který díky šíření vlastních zkušeností v nakládání s vodou a také poskytováním vody zemím, s nimiž nebyl a není v přátelských vztazích, dokázal výrazně zmírnit napětí ve svém bezprostředním i vzdálenějším okolí a omezit, nebo alespoň neprohlubovat rizika válečných konfliktů.
Jedním ze sloganů, pravidelně se objevující v souvislosti s možným nedostatkem pitné vody pro lidstvo v budoucnosti, je takzvaný „boj o vodu“, často doprovázený údajnými příklady z historie, v níž měla být voda zdrojem válečných konfliktů. Skutečností ale je, a v některých svých dřívějších přednáškách to připomínal například hydrolog Českého hydrometeorologického ústavu Jan Daňhelka, že přímo o vodu se v historii zatím žádná válka nevedla a možnost získat válečnými konflikty nové zdroje vody byly tak v praxi jen vedlejším produktem vítězných bitev. Není proto sebemenšího důvodu, aby byl „boj o vodu“ stigmatem budoucnosti, již proto, že v takové „válce“ by nebylo žádných vítězů, ale samí poražení. Jestli je tedy něco aktuální inspirací z uvedené publikace pro naši zemi tady a teď, pak to není "boj o vodu", ale potřeba spojovat síly v prevenci dopadů klimatických jevů, projevující se tu přebytkem, stále častěji ale nedostatkem vody.
I když i u nás existují pozitivní příklady spolupráce, symbolizované například existencí meziresortní pracovní skupiny VODA-SUCHO, které pracuje na národní strategii omezení dopadů klimatických vlivů zejména na zdroje vody v ČR, je naše společnost v posuzování kroků týkajících se nakládání s vodou, zajištění zdrojů vody i rizik dopadající na zdroje a kvalitu vod spíše rozdělena díky tomu, že značná část spasitelů společnosti nabízí pouze extrémní řešení bez ohledu na celek a alternativní možností. Proti sobě tak bojují zastánci přírodně blízkých opatření na zadržování vody v krajině se zastánci takzvaných technických řešení – tedy staveb (což nemusí být nutně přehrady), jejichž cílem je totéž, jen jinými prostředky. Zejména velké vodohospodářské společnosti jsou terčem populistické kritiky poukazující obvykle na zdražování vody, ačkoli naše země potřebuje obnovit tisíce kilometrů vodovodních a kanalizačních sítí, které jsou na hranici (spíše za hranicí) životnosti a které se obnovují především z vybraných poplatků za vodu. Část zemědělců má obavy z opětného ukládání kalů z čistíren odpadních vod na zemědělské půdě, ačkoli v minulosti tvořily tyto kaly obohacení půdy o organickou hmotu a zcela běžně se k takovému účelu využívaly, což opět naše země potřebuje za situace, kdy je k tomuto účelu nedostatek klasických statkových hnojiv. Severní Čechy se (zřejmě oprávněně) děsí narušení režimu podpovrchových vod rozšiřováním polského dolu Turów, zatímco výstavba našich dálnic a průmyslových areálů všeho druhu v ČR představuje obdobná rizika, ale to nás do doby, než se vynoří nějaký problém (třeba dálnice D8) nezajímá. Ministr zemědělství Marian Jurečka dokonce musí bránit kvalitní zemědělskou půdu před výstavbou dalších průmyslových areálů a center, o nichž nikdo neví, jak dlouho (spíše krátce) budou existovat, zatímco zastavěné pozemky budou například i pro účely zadržování vody nenávratně ztraceny. A tak dále…
Jinými slovy, v naší zemi jde zatím skutečně o „boj o vodu“ na všech možných úrovních. Nebylo by tak vůbec od věci, kdyby si publikaci „Budiž voda,“ byť je to opravdu tlustá kniha o 424 stranách, přečetlo co nejvíce lidí – a trochu se nad ní také zamysleli. Jistě – ČR není Izrael, ale principy řešení (snad kromě odsolování) nedostatku vody a především přístup k vodě je tím, co by naší společnost mohlo a mělo inspirovat.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy