Petr Havel

27. 06.

Nové studně a vrty občany rizikových lokalit před nedostatkem vody nespasí

Petr Havel Přečteno 3455 krát

Stejně jako už pravidelně v předchozích letech zasáhlo i letos naší zemi období sucha, respektive několik dní za sebou bez větších dešťových srážek provázených teplotami kolem 30 stupňů Celsia nad nulou. To vybudilo některé naše politiky a prakticky všechna média ke zvýšené komunikaci na téma předcházení rizikům sucha do budoucnosti, což by bylo veskrze pozitivní, kdyby ovšem stejně tak, jako v minulosti, nezůstalo nakonec jen u slov. Případně u projektů, které na první pohled vypadají dobře, protože se jejich prostřednictvím rozdávají občanům peníze, což samozřejmě s nadšením kvitují. Jenže podstata problému – stav naší krajiny, se tím neřeší.
Podstata totiž netkví v tom, že by měli občané naší zemi oproti současnému stavu výrazně šetřit vodou. Již dnes patří ČR k zemím s nejnižší spotřebou vody ve vyspělém světě, oproti EU je zhruba poloviční a oproti USA dokonce třetinová. Ne že by u nás žádné rezervy neexistovaly, jenže například úspory spotřeby vody v rámci populárního programu Dešťovka mohou dosáhnout jen zlomku procenta z celkové spotřeby vody v ČR, a i když to třeba některým zahrádkářům pomůže, v celku se tato úspora prakticky vůbec neprojeví. Nehledě na riziko kontaminace veřejných vodovodů a kanalizací při neodborném vyvedení vody zachycené ve studních a sudech pod okapy do veřejných sítí.
Také využití lokálních (místních) zdrojů vody v podobě studní nebo nových vrtů, jejichž cílem má být zajištění zdrojů pitné vody pro suchem trpící obce a regiony není systémovým řešením, a možná ani řešením dočasným. Málokterá země na světě je tak dobře hydrogeologicky prozkoumána, jako ta naše, takže představa, že bude možné někde narazit na zatím utajené a dostatečně vydatné zdroje pitné vody, je z podstaty naivní. Samozřejmě to nelze nikdy stoprocentně vyloučit, ale i když se nějaký nový pramen objeví, rozhodně to neznamená, že tím bude problém zásobování příslušného místa nebo jedince pitnou vodou do budoucna vyřešen. Prakticky ze všech vyjádření odborníků, hydrometeorologů a hydrogeologů opakovaně plyne, že suchem nejvíce ohrožené jsou takzvané mělké vrty, z nichž voda nejdříve zmizí. Za mělké vrty lze přitom považovat drtivou většinu soukromých studní i značnou část plánovaných vrtů, které mají zajistit vodu v nějaké lokalitě. Pokud tak chce stát takové projekty podporovat, bylo by vhodné vědět, že se tím jednak budou využívat podzemní zdroje vody, které ale chce tentýž stát prostřednictvím zvýšených poplatků za jejich odběr chránit. Ještě důležitější ale je, že hlubší vrty představují riziko narušení stávajících podzemních zdrojů pitné vody, takže zajištění vody formou vrtů pro jednoho může vyústit ke ztrátám zdrojů vody pro jiného. Podzemní voda je navíc často uložena v několika vrstvách nad sebou, a ne každá je vhodným zdrojem vody pitné. Teze, podle níž se využije „první voda“, která se ve vrtu objeví, je gruntu mylná. Vrty kromě toho podléhají poměrně přísné legislativě, a samozřejmě platí, že čím je vrt hlubší, tím je dražší. Stometrový vrt (ale i méně hluboký, záleží na hornině a prostředí, ve kterém se vrtá) představuje milionové náklady, další náklady a byrokratické komplikace pak představuje zmiňované dodržování platných zákonů a získání příslušných povolení. Právní rámec ostatně docela dobře rozebrala kancelář veřejného ochránce práv v září loňského roku, takže kdo se chce do budování studně nebo k provedení vrtu za účelem nalezení zdrojů pitné vody pustit, měl by si tento materiál přečíst.
Najdete ho na: https://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/chcete-si-stezovat/zivotni-situace-problemy-a-jejich-reseni/studny-vrty-vodovodni-pripojky/
Jasné ale je, že ani studně a vrty k trvalému zabezpečení zdrojů pitné vody nevedou. Jediným systémovým řešením je tak postupné napojování oblastí, kde tomu tak ještě není, na veřejné vodovody. A to pokud možno do sítí již existujících vodárenských společností, které mohou také vytvářet potřebné finanční zdroje na takové investice a ve výsledku principem solidarity dotovat ceny vody v malých obcích (aglomeracích) z poplatků vybraných ve městech, protože pokud by se mělo napojení několika obyvatel financovat jen z místních poplatků za vodu, příslušní spotřebitelé by se nedoplatili.
Jak už bylo ale řečeno, základní řešení ale není v dešťovce, studních, vrtech, ba ani v omezení občanského komfortu v podobě sprchování, a dokonce ani ve fenoménu letního napouštění zahradních bazénů, kterých je u nás nejvíc na obyvatele na světě. Řešení je totiž v krajině, ve zvýšení její schopnosti zadržovat vodu, čehož lze dosáhnout kombinací změn v podmínkách zemědělského hospodaření, hnojením statkovými hnojivy a cíleným využíváním lokalit „brownfiels“, místo dalších a dalších záborů více nebo méně kvalitní zemědělské půdy. Především je ale nutné zvýšit pestrost krajiny a rozčlenit naše velké širé rodné lány na menší celky, s terénními překážkami, mokřady, rybníky a dalšími prvky, v nichž by se dešťová voda mohla zachytit a postupně vsáknout. Dnes končí ve vodních tocích a nádržích miliony tun zeminy splavené z polí vodní erozí, přičemž roční objem takto splavené půdy činí neuvěřitelných 30,4 miliony tun. Na skále nebo tenké vrstvě zeminy se ale voda z dešťů neudrží a nemůže tak fakticky doplňovat ani vodu ve studních, ani vodu z vrtů. Respektive, může se tak dít jen v omezené míře, a jak již bylo řečeno, často jen dočasně.
Bohužel v současné době nastavené podmínky zemědělského hospodaření ani podmínky regulující stavební činnost stav krajiny nezlepšují, naopak, podle statistik se stav naší krajiny zhoršuje. Míček je především na straně ministerstva zemědělství, ale zdaleka ne jen toho. Pokud se přitom stávající přístup veřejnosti, politiků a zacílení dotačních programů a toků peněz týkající se hospodaření s vodou a jejími zdroji oproti současnému stavu nezmění, bude ještě hůř.

13. 06.

Za každý rok odkladu řešení v Heřminovech zaplatíme všichni více peněz

Petr Havel Přečteno 2135 krát

Zdánlivě téměř dvacet let se táhne spor o způsob protipovodňové ochrany obcí na řece Opavě, symbolizovaný plánovanou přehradou v Nových Heřminovech. Ve skutečnosti je ale kauza stará 111 let, a již tehdy bylo ideově rozhodnuto o tom, že přehrada v této obci je vhodná.
Právě genezi plánů na přehradu v Heřminovech proto není na škodu si připomenout, neboť i díky její neznalosti zaznívají dnes v emotivních diskusích sdělení, která nejsou pravdivá, protože mnozí z aktérů na realitu zapomněli nebo u ní nebyli. Tak například není pravda, že studie Václava Čermáka z roku 2005, která argumentuje proti výstavbě přehrady, nebyla nikdy zpochybněna. Je to naopak, zpochybněna byla, a to dokonce opakovaně, a to i posudkem Ministerstva životního prostředí (MŽP) z roku 2006. Ministerstvo ovšem svůj posudek oficiálně nezveřejnilo. Na druhou stranu je ovšem také pravda, že další z mnoha studií, dokonce jednu z prvních, kterou zpracovala již v roce 1997 Unie pro řeku Moravu, vláda při rozhodování o výstavbě nádrže vůbec neměla k dispozici, což samozřejmě rozhodování o přehradě usnadnilo. Tak či tak je zřejmé, že „kauzu Heřminovy“, jak už to ostatně v našich krajích bývá, provázely po celou dobu rozhodování o protipovodňové ochraně lokality četné manipulace, a to na obou stranách názorového spektra.
Zpět ale k avizované genezi. První zmínka o možné výstavbě přehrady pochází již z roku 1906, a současná kauza tak není ani zdaleka výmyslem dnešních úředníků. První řešení protipovodňové ochrany Heřminov a okolí vypracoval již v roce 1997, kdy obec postihly katastrofální povodně, Výzkumný ústav vodohospodářský (VÚV) T.G.Masaryka, tedy instituce, která dnes spadá pod MŽP. Jinými slovy, i orgány ochrany přírody se k výstavbě nádrže od počátku oficiálně klonily. Další již zřejmě neznámou skutečností je fakt, že sama obec Nové Heřminovy si v roce 2001 zadala studii, která jako řešení navrhla malou vodní nádrž, v červnu roku 2003 pak schválilo výstavbu velké nádrže vedení Moravskoslezského kraje. Protipovodňovou ochranou se následně zabývala opakovaně i vláda, a to nejprve v květnu 2006 (ustavení pracovní skupiny k nalezení řešení), v březnu 2007 (zpracování studie menší nádrže), v dubnu 2008 (rozhodnutí o menší nádrži), v únoru 2011 (kladné stanovisko EIA) a v dubnu 2014 (pokračování v přípravě realizace nádrže). Z toho mimo jiné vyplývá, že obecní referendum, které v roce 2008 výstavbu přehrady odmítlo, přišlo tak trochu s křížkem po funuse.
Tak či tak je zřejmé, že výstavbě přehrady v současné době již nelze zabránit, neboť již bylo do přípravných prací investováno mnoho peněz, včetně výkupů potřebných pozemků, a bylo by tak žádoucí poctivě a natvrdo konstatovat, že současné vedení obce Nové Heřminovy vydírá svým postojem stát a všechny daňové poplatníky. Každým rokem, ba každým měsícem odkladů se budoucí stavba jen více a více prodražuje, což ve finále zaplatíme všichni.
Je přitom zřejmě zbytečné rozebírat místní geologickou situaci, která je pro stavbu nějaké protipovodňové hráze veskrze optimální. Důležitější je spíše to, že jak výstavba přehrady, tak na přehradu navázané turistické a další služby mohou přinést tamním obyvatelům nové a atraktivní pracovní příležitosti, což v kraji se stále vysokým podílem nezaměstnanosti není nevýznamné. Pokud se přitom zastavíme u často citované Čermákovy studie, která je mantrou odpůrců přehrady, pak snad jen dvě poznámky. Jednak, že tato studie v praxi jen posílá problém s velkou vodou dále po proudu, takže hájí zájem Nových Heřminov na úkor dalších obcí v regionu. A také, že ve studii uvažovaný rozliv řeky do šířky mimo její koryto generuje fakticky úplně stejný problém, jako výstavba přehrady – totiž nutnost vykupovat příslušné pozemky, v tomto případě ale od řádově více vlastníků, než tomu je v případě přehrady, což v praxi znamená další jednání, další průtahy a další nesouhlasy. Velmi intenzivní zástavba podél toku navíc moc lokalit k rozlivu neskýtá, takže výsledkem by bylo jen velmi mírně snížené riziko dopadu povodní, ovšem za hodně peněz a za hodně dlouhou dobu.

Archiv článků: červen 2017

Nové studně a vrty občany rizikových lokalit před nedostatkem vody nespasí

Za každý rok odkladu řešení v Heřminovech zaplatíme všichni více peněz

Blogeři abecedně