Před časem (26.1. 2010) jsem na tomto blogu uvedl přepis fiktivního příběhu zemědělce o tom, jaké překážky klade evropská legislativa a její specifická odnož tuzemská legislativa v zemědělství občanům, kteří se třeba i pro potěšení rozhodnou chovat jednu nebo dvě kozy. Pokud jsem zaznamenal z reakcí, měl tento (ne můj) článek velký úspěch. Mým cílem bylo ale zejména přiblížit laické veřejnosti prostředí, ve kterém se naši zemědělci pohybují. Dnes zveřejnila Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) kandidáty na letos prvně udělovaný titul „Byrokrat roku“ se stručným popisem povinnosti, které kandidující instituce po podnikatelích v zemědělství požadují. Myslím, že je to docela dobrý další obrázek o tom, co vše se musí, i když se to nemusí. Níže proto bez jakéhokoli zásahu do textu ASZ uvádím „TOP 10“ byrokratických opatření z mnoha tisíců, které se do „finále“ soutěže Byrokrat roku dostaly.

Povinnost projednat s obecními úřady a chovateli včel do okruhu nejméně 5 km od pozemku, na kterém bude aplikován přípravek chemické ochrany označený jako nebezpečný pro včely. S tímto požadavkem, který prostě prakticky mnohde dodržet nejde, však jen tak nic nehne. Přestože sami úředníci na jednáních v antibyrokratické komisi již před dvěma lety písemně přiznali, že tato povinnost v rostlinolékařském zákoně nemá žádný praktický význam pro ochranu včel, pročež nemůže nic změnit na volném pohybu těchto užitečných tvorečků, objevila se v letošní novele zákona snaha naopak o zpřísnění tohoto požadavku. Navržena byla totiž nová lhůta, během které by včelaři i obecní úřady měly být o plánované aplikaci zpraveni minimálně dva dny předtím, než se vyrazí na pole s postřikovačem. Alibistické setrvávání na tomto absurdním požadavku zajistil nominaci do této soutěže Státní rostlinolékařské správě.

Prohlášení provozovatele krmivářského podniku - v podstatě každý zemědělec, ať už vlastně produkuje cokoli, musel před časem vyplnit a odeslat formulář a přísežně prohlásit, že ve svém podnikání dodržuje hygienu krmiv. Místo, kam bychom nejspíš dospěli, pokud bychom se měli vydat cestou písemných závazků, že dodržujeme to, co je již zákonnou povinností, nelze snad ani ze slušnosti raději uvést. Formuláře od všech zemědělců nyní již dva roky bezpečně tlí v šanonech Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, který tuto pro praxi „přínosnou“ věc administruje.

Statistická šetření AGC – také jste zaznamenali stále obsáhlejší dotazníky, které se objevují čím dál častěji v poštovních schránkách zemědělců nebo jste byli dokonce poctěni přímou návštěvu vlezlých úředníků, kteří nejlépe v sobotu přicházejí zjišťovat kolik máte hektarů, od kdy podnikáte a další údaje, ježto jsou k dispozici v několika dalších státem vedených registrech? O nezbytnosti a přínosech tohoto úředního konání asi bude skálopevně přesvědčen Český statistický úřad, neboť tato šetření v různých obměnách páchá několikrát do roka.

Předkládání ověřených výpisů z obchodního rejstříku nebo osvědčení zemědělských podnikatelů jsou nadále součástí povinných příloh v tzv. národních dotacích, které vyhlašuje Ministerstvo zemědělství. Přestože již na detašovaných pracovištích MZe (na Agenturách pro zemědělství a venkov- AZV) existuje možnost ověřit pravost podpisu na žádosti o dotaci pověřenými pracovníky AZV a navzdory oprávněnému předpokladu, že Mze by z titulu své kompetence mělo mít ten nejlepší přehled o zemědělských subjektech, nelogicky stále trvá na předkládání těchto základních právních dokumentů. Tato opravdu flagrantní byrokracie jde jednoznačně k tíži Ministerstva zemědělství.

Požadavek posílat měsíční hlášení o dodávkách mléka jeho producentem i odběratelem, přestože evropská legislativa požaduje pouze jedno jediné – roční hlášení. Pěkně po česku si toto opatření vyložil Státní zemědělský a intervenční fond, který každoročně hezky zaplní své úřední poličky nikoli jednou bumážkou, ale pro jistotu hned třinácti. Tuto milou podporu papírenskému průmyslu patří ocenit, což?

Na požadavek evidovat byť jediné zvíře na farmě, vést pro něj stájový deník, mít zaevidované číslo a v mapě řádně označené místo hospodářství, jsme si tak nějak holt již zvykli. Na nesmyslnou a nákladnou povinnost elektronickým čipem identifikovat i jatečná jehňata nebo kůzlata, která jsou převážena na jatka do jiného státu, si ale zvyknout nejde. Rovněž si nechceme zvykat na přetrvávající povinnost označit skot nejpozději do 72 hodin po narození, pokud Brusel umožňuje, aby členské státy, tedy i Česká republika, stanovily lhůtu až 21 dní. Zcela po zásluze proto byla do této soutěže zařazena Česká plemenářská inspekce, která tyto povinnosti administruje.

Provádění každoroční kontroly výměry vinic za účelem výpočtu nároku v rámci podpory na restrukturalizaci vinic ačkoli jsou plochy vinohradů již mnohokrát změřeny a nové mohou vznikat jen omezeně, neodradí to pracovníky SZIFu, aby je nepřijeli zkontrolovat znovu. Zřejmě však na své kontrolní výjezdy nebo na moderní GPS úředníci spotřebovali všechny peníze, neboť pěstitelům s největší pravděpodobností nakonec na účet nedojde z této dotace ani koruna… Tato perlička je opět v dispozici Státního zemědělského a intervenčního fondu.

České výklady evropských veterinárních a hygienických podmínek, které představují investiční a jiné náklady, což jsou ve finále reálné překážky bránící většímu rozvoji minizpracoven vlastní produkce a lokálních trhů. Tuto dlouhodobě sedláky velmi kritizovanou oblast, ve které se zejména rodinné farmy musí složitě probojovávat k tomu, aby mohly svou produkci v malém zpracovávat a prodávat na svých dvorech má v kompetenci Státní veterinární správa.

Oznamovací povinnosti pro pěstitele máku jsou extra třídou nanicovatých administrativních požadavků. Pěstitele, který, při svém jarním nicnedělání nestihl nahlásit osetou výměru mákem a spolu s asi tak deseti dalšími obligátními údaji o své farmě referoval celnímu úřadu o den později, čeká zcela po zásluze správní řízení a pokuta. Pikantní je pak ničím nezdůvodněná a nezdůvodnitelná povinnost 5 dní před sklizní dopředu úředníkům nahlásit tzv. zneškodnění této nebezpečné byliny (zvláště pak, pokud si člověk vzpomene na kontroly, které mnohé úřady provádějí neohlášené nebo jen se lhůtou v řádu několika málo hodin). Zdá se, že na Celním úřadě, který v těchto záležitostech úřaduje, nejsou ke zrušení jen tyto povinnosti…

Černým koněm soutěže se ovšem možná stane opatření povinného doprovodu ke každé návštěvě budovy Ministerstva zemědělství v Praze na Těšnově. Svéprávní hosté, kteří navštíví jimi z daní placenou veřejnou instituci, se po ministerských chodbách nesmějí sami pohybovat a při cestě za vyřízením své záležitosti musí mít - tam i zpět speciální úřední doprovod. Možná je to způsobeno obavou, že by se neznalý venkovan ztratil v bludišti kanceláří. Podstatné ale je, že jde o plýtvání časem úředníků, kteří musí svou kvalifikovanou práci mnohokrát během pracovní doby přerušovat o tato nedůstojná pochodová cvičení na chodbách. Toto opatření, na kterém se v budově Mze sveřepě lpí již celou řadu let, je bezpochyby plně v rukou ministra zemědělství. Divokou kartu do soutěže proto obdrželo Ministerstvo zemědělství.