Tak tu zase máme září a s ním Měsíc biopotravin. A spoustu propagačních akcí, osvětových článků, vítání a prognóz světlých biozítřků, to vše za podpory státních a výhledově také evropských peněz. Nic proti tomu, potraviny z vlastní produkce, ať už bio nebo nebio, nějakým způsobem propaguje každý vyspělejší stát, a je to tak správně. Jinak by totiž nemuseli vlastní výrobci potravin v konkurenci s levnými produkty ze všech možných koutů planety Země přežít. Podstatné přitom je, že se o oněch různých koutech planety Země nedodržuje celá řada procesů ve výrobě potravin, a také proto jsou často levnější. Proto ta propagace o tom, že dražší je vhodné, protože pravděpodobně bezpečnější.
Zpět ale k biopotravinám. Právě proto, že zejména v Evropě je výroba nebiopotravin sešněrována neskutečným množstvím technologických a jiných předpisů, nelze tuto dosud výrazně většinovou kategorii potravin degradovat tezemi o tom, jak je méně kvalitní. V zásadě platí, že konveční potraviny se od biopotravin liší jen málo a často jsou i kvalitnější. Platí to i naopak, rozhodně ale nelze říci, že pojídáním biopotravin nějak zásadně pomůžeme svému zdraví. Pomůžeme – ale primárně ne sobě, jako spíš ekologickým zemědělcům a výrobcům ekopotravin a tím i určité životní filosofii a životnímu stylu. A také šetrnějšímu hospodaření v krajině. Což je legitimní, jen to není vhodné přeceňovat.
Například taková dotovaná propagace biopotravin na našem trhu. Docela by mě zajímalo, zdali se pokusil někdo analyzovat, co že to budeme vlastně podporovat. Protože vzhledem k tomu, že většina biopotravin na našem trhu je zatím původem ze zahraničí, budeme vlastně u nás propagovat zahraniční konkurenci vůči té naší. To není zrovna systémové.
Nebo prognózované obrovské nárůsty prodeje biopotravin v nejbližší budoucnosti. V našich podmínkách je růst prodejů jistě možný, protože naše dosavadní srovnávací základna je prostě mizivá. I tak se ale biopotraviny prodávají především ve velkých městech, a těch v naší zemi zrovna moc není. Zeptejte se kteréhokoli výrobce biopotravin, kolik svého zboží prodal v nějaké tuzemské menší obci. Odpovědí bude mlčení. Tím chci jenom říci, že onen obrovský prognózovaný nárůst má své limity. Navíc, při současné velmi rychle stoupající globální poptávce po potravinách se mnohem více než ještě třeba před rokem či dvěma otevírají pro klasické zemědělské výrobce i výrobce konvenčních potravin možnosti odbytu poněkud „snadněji“ konvenčně vyráběných potravin. Svět prostě dostává hlad a navíc se lidé neustále množí. Biozemědělství je přitom výrazně méně produktivnější než konvenční výroba potravin a nekritická sázka na něj by v praxi znamenala, že touto formou hospodaření není možno rostoucí populaci uživit.
A pokud se týká zdravých (bio) a méně zdravých (nebio) potravin, pak je jen otázkou, jak onu „zdravost“ hodnotíme. Pravda, biozemědělci nepoužívají chemii (není to ale úplná pravda, některé přípravky šetrnější k přírodě používat smějí), to ale znamená, že zejména v rostlinách je přítomno vyšší množství přirozených toxinů (jedovatých látek), kterými se rostliny v přirozených podmínkách brání proti predátorům (býložravcům). Naopak konvenční zemědělci používají více chemie, ta ale rostliny před predátory více chrání, takže potom nemají potřebu vytvářet taková množství toxických látek na svou obranu. Velmi zhruba řečeno, volba mezi biopotravinami a konvenčními potravinami je v zásadě o tom, zdali budeme v nějakém více či méně neškodném množství konzumovat spíše jedy umělé nebo přirozené.
Jistěže produkce biopotravin smysl má. Jako doplněk, jako technologie držící na uzdě současné trendy produkce „umělých potravin“ všeho typu a především jako typ hospodaření v krajině, který například nezvyšuje negativní dopady klimatických rizik. Není to ale žádné všespasitelské řešení na výživu lidí – ledaže že by většina lidských jedinců na planetě vymřela.