Kdysi jsem napsal, že se o téma vody společnost zajímá většinou jen ve dvou případech – když se zvyšují ceny vodného a stočného, a když nastanou povodně. Bohužel to platí neustále, přestože například ve vodohospodářské oblasti existují témata, která by měla zajímat každého z nás. Například výjimky v zákonu o vodovodech kanalizací, které osvobozují od poplatků za čištění dešťových odpadních vod společnosti, jako jsou České dráhy (ČD) či Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), a také obce vlastnící místní komunikace a kraje vlastnící krajské komunikace. Za všechny tyto subjekty platí poplatky za čištění dešťových vod občané a podnikatelé v cenách vodného a stočného. Prakticky nikdo to ale neví.
Na problém se snaží opakovaně upozorňovat Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR), zřejmě zatím nedostatečně důrazně. Právě v současné době je přitom ideální příležitost současný stav napravit – na Úřadu vlády totiž leží novela zmiňovaného zákona, která by mohla situaci změnit. Materiál, kterým se má zabývat Legislativní rada vlády, ale v předložené podobě nic nezmění, ba dokonce některé křivdy ještě prohloubí. Připomínky SOVAK, které mimo jiné navrhuje stávající výjimky zrušit, nebyly totiž vzaty v úvahu. V zahraničí přitom takto koncipované výjimky od poplatků za čištění vod samozřejmě neexistují.
Aby to bylo zcela jasné: Dešťová voda padající na drážní a silniční (a jakékoli) komunikace, a také chodníky, tedy na většinou na betonový nebo asfaltový povrch, se do takového podloží samozřejmě nemůže vsáknout, a končí proto v kanalizacích. Veškerou takovou vodu je ale nutné vyčistit, což samozřejmě něco stojí. Odhadem jde přitom o 500 milionů korun, což je zhruba částka, kterou občané platí za své starosty, hejtmany a státní subjekty, jako jsou ČD a ŘSD. Pokud by se výjimky zrušily, občané by platili nižší ceny vodného a stočného. Minimálně za situace, kdy mají lidé hlouběji do kapsy, by to mělo proboha někoho zajímat.
Zrušení výjimek by přitom mělo přinést řadu doprovodných efektů, které by byly pro společnost žádoucí a navíc by byly přínosem pro krajinu. Zpoplatnění čištění dešťových vod by totiž motivovalo (nebo by alespoň mělo motivovat) všechny dnes od poplatků osvobozené subjekty, aby se snažily zvýšit podíl vsakování vody do půdy na svých pozemcích. To by v praxi mimo jiné znamenalo impulz ke snížení rizik povodní, ke kterému přispívají i zbytečně rozsáhlé betonové plochy ve městech a jejich okolí.
Novela zákona by ale mohla řešit i jiné problémy. Například definicí postupů v případě kanalizačních přípojek, kde není znám jejich vlastník. To značně komplikuje opravy a rekonstrukce vodovodů a kanalizací, přičemž výsledkem jsou ztráty vody v potrubní síti, které dosáhly jen v roce 2011 (a to se situace postupně výrazně zlepšuje) 114 milionů kubíků vody. Kanalizační i vodovodní sítě jsou v dezolátním stavu zejména v menších obcích, které nedokáží sehnat dostatečné množství peněz na opravy. I kdyby je však sehnaly, komplikuje případné opravy i samotná legislativa. V některých obcích tak dosahují ztráty až 60 procent z celkově vyrobeného množství vody, což ovšem samozřejmě opět zaplatí občan jako konečný spotřebitel.
Kompetenčně příslušným ministerstvem pro legislativu v oblasti vodovodů a kanalizací je ministerstvo zemědělství. To sice návrhy SOVAK tiše podporuje, veřejně ani kuloárně ale o ně v meziresortních debatách o podobě zákonů nebojuje. Zejména dopravní lobby, která je navíc známa zejména předraženými zakázkami při stavbách čehokoli, tak vítězí nad řadovým občanem i v takových oblastech, jako jsou poplatky za vodné a stočné. A to i ve zcela marginálních detailech. Příkladem je opět navrhovaná podoba novely zákona, ve kterém se v oblasti osvobození od poplatků zatím prosadila jediná změna – totiž, že poplatky budou nově platit takové subjekty, které si pronajmou od ČD některý z jejich objektů, aby v něm provozovaly nějakou podnikatelskou činnost. Třeba prodej potravin. Což v praxi znamená, že dráhy ve svých objektech nebudou nadále platit nic, ale podnikatelé v objektech pronajatých od drah platit budou. Opravdu parádní podpora podnikání v ČR, kterou se sice zaštiťují všichni politici, ve skutečnosti jsou ale právě této skupině lidí, zejména na základě politických rozhodnutí, kladeny překážky prostřednictvím často nesmyslné legislativy, byrokracie či daňových mechanismů.