V agropotravinářské oblasti to poslední dobou docela vře, zejména kolem současného a budoucího vývoje cen potravin. Do hry se už vložil dokonce antimonopolní úřad i ministr zemědělství – se stejným cílem: Umravnit cenami rozvášněné zemědělce a potravináře a v případě ministra přímo mlékárny. Snad to bude mít úspěch – modelový střet na jihu Čech skončil oficiálně smírem. Největší tuzemská mlékárna MADETA svým dodavatelům za mléko připlatí a oni jej na oplátku nebudou za výhodnější ceny vyvážet do Německa. To by mohla být první dobrá zpráva, neboť stabilizace dodavatelsko-odběratelských vztahů by byla velmi žádoucí. Zvláště, když se další růst cen mléka v zahraničí nedá očekávat. Světové ceny již klesají, EU navýší v příštím roce kvóty na výrobu mléka a tedy tak klesnou i v Evropě. Export suroviny již pak nemusí být tak výhodný, i když ceny v Německu asi ještě nějakou dobu o něco vyšší než u nás budou.
Jenže všechno má své ALE. Podle MADETY se musí vyšší platby za mléko projevit mimo jiné v cenách másla, které by mohlo stát až 50 korun. Nu, to by opravdu stát mohlo, otázkou je, kdo si takové máslo koupí, zvlášť, když jej jiné mlékárny umí udělat podstatně levněji – třeba i proto, že za mléko v blízkosti německých hranic je nutné zaplatit více než třeba v blízkosti hranic polských. Katastrofický scénář vycházející z modelově uzavřeného smíru by tak mohl dopadnout také tak, že pozitivně profláknuté jihočeské máslo bude neprodejné a zemědělci budou dál vyvážet surovinu do zahraničí, protože MADETA nebude díky propadu odbytu másla potřebovat současné množství mléčné suroviny.
Druhá relativně dobrá zpráva se týká přijatého znění novely zákona o lécích. Také v tomto případě došlo ke smíru, a to mezi chovateli hospodářských zvířat, kteří požadovali významnou liberalizaci prodeje veterinárních přípravků, a Komorou veterinárních lékařů, která naopak chtěla mít co nejširší spektrum léků pro zvířata pod svou kontrolou. Nakonec parlament přijal kompromisní pozměňovací návrh šéfa zemědělského výboru Jiřího Papeže, který v zásadě vychází vstříc chovatelům, nicméně veterinární přípravky na bázi antibiotik či hormonů pod kontrolou veterinářů ponechává. Jde o téměř optimální variantu, kterou média díky odbornosti celé problematiky prakticky nekomentovala, ač jde v případě antibiotik a hormonů v důsledku o lidské zdraví. Totální vyjmutí antibiotik z veterinární kontroly by totiž mohlo vést k nárůstu odolnosti lidí proti některým typům léků.
I zmíněný kompromisní návrh má ale své ALE. Chybí v něm například jasná specifikace odpovědnosti distributorů léčiv, jimž se nově přidávají kompetence při jejich uvádění na trh nebo odpovědnosti chovatelů, kteří mohou více než dosud některé veterinární přípravky sami aplikovat. To lze nicméně ještě „dopilovat“. Spíš bude zajímavé sledovat, zda chovatelé na veterinárních přípravcích opravdu ušetří, což je jeden ze záměrů lékové novely. Veterinární lobby je mocná, důkazem budiž i podezřele dobře načasovaná informace o objevu lidských antibiotik v chovech drůbeže ve východních Čechách, jako z udělání zrovna v době, kdy se o rizicích antibiotik v souvislosti s novelou zákona o lécích v parlamentu diskutovalo.