Přestože je v současné době hlavním mediálním tématem další vývoj na domácí politické scéně, nebylo by vhodné opomíjet poměrně důležité změny zákonů a vyhlášek, které by měly dospět do závěrečné fáze schvalování na červnovém jednání parlamentu. Je ovšem otázkou, o čem a jak bude vlastně parlament jednat. Tak či tak je jednou z takových změn novela zákona 676 o povinném značení lihu, která má být jedním z nástrojů boje proti černému trhu s alkoholem.
Dlužno přitom říci, že navrhovaná znění lze nejspíš charakterizovat parafrázovaným sloganem „tento způsob boje proti černému trhu s alkoholem zdá se být poněkud podivný“. Kromě toho, že by novela měla snížit maximální objem spotřebitelského balení lihovin ze šesti na jeden litr, což je správná ambice, nebudou mít patrně další navrhované změny na eliminaci trhu s černým alkoholem výraznější vliv. Může tomu být dokonce naopak.
Prostředkem spekulací a podvodů se například může stát změna, která se zrodila již v předchozím jednání parlamentu, totiž zavedení celkem čtyř pásem pro výši povinných kaucí skládaných výrobci a distributory lihovin. Původně se přitom uvažovalo o jednotné výši kauce (5 milionů korun), proti tomu ale protestovali menší výrobci, kterým vadila jednotná výše pro malé velké podniky s nesrovnatelně vyššími obraty i objemy výroby. Jistou logiku by tak mělo zavedení dvou pásem finančních povinností, stejně tak jako je tomu při výrobě jiných typů alkoholu, kdy například při výrobě piva využívají malé pivovary nižší spotřební daň. Čtyři pásma jsou ovšem něco úplně jiného, neboť minimálně teoreticky umožňují výrobcům či distributorům lihovin účelově přecházet z jedné kategorie do druhé, a když už nic jiného, tak legalizovat tímto způsobem případné daňové úniky.
Daleko horší je ale plán ministerstva financí bojovat s černým trhem s alkoholem neustálou inovací kolků. Bylo již mnohokrát opakováno, že sebebezpečnější kolek výrobě nelegálního alkoholu nezamezí, ba naopak, může jej svým způsobem legitimizovat, neboť spotřebitel se může domnívat, že bezpečný kolek znamená bezpečný alkohol. Kolky však nemají a nikdy neměly jinou roli, než daňově evidenční. To ostatně ve svých stanoviscích k záměru české strany inovovat kolky opakovaně v minulosti konstatovala i Evropská konfederace výrobců lihovin (CEPS). Taková opatření podle CEPS „nepomáhají potlačit černý trh s alkoholickými nápoji a mohou být v rozporu s předpisy Evropské unie“.
Přesto je ambicí ministerstva financí i některých poslanců zavést kolky s většími ochrannými prvky. Nejdříve formou tištěného unikátního kódu (takzvaného QR kódu) na celní pásku, a následně od roku 2015, navíc bez nutnosti měnit zákon, by měl být ke kolku přidán takzvaný RFID kód, v praxi čip v ceně zhruba 2,50 koruny. Povinnost RFID kódu není kromě toho podle stávající představy spojeno se změnou legislativy tak, aby byla zajištěna nutnost evidence prodeje výrobku mezi jednotlivými subjekty. Výsledkem tak bude pouze zvýšení cen lihovin, neboť odhadované náklady na tato opatření činí půl miliardy korun ročně, které v cenách zaplatí navíc konečný spotřebitel. Zavedení nových kolků bude tak pouze dobrý byznys pro výrobce kolků. Zároveň ale také bude precedentem k označování dalších druhů zboží novými "bezpečnějšími“ kolky, což už loni představitelé ministerstva financí oficiálně avizovali. Což bude opět jen pokračováním byznysu pro již zmiňované výrobce kolků, kterými mohou být v budoucnosti „bezpečněji“ označovány třeba cigarety, nebo další alkoholické nápoje, včetně piva.
Je přitom veřejným tajemstvím, že v boji proti nelegální výrobě alkoholu a lihovin zvlášť v minulosti selhávali zejména příslušné dozorové orgány, tedy spíš jednotliví jejich pracovníci. Má-li se tedy něco změnit, musí se změnit především výběr kontrolujících, jejich přístup k vykonávání dozoru nad trhem s alkoholem a přístup nadřízených k přístupu svých podřízených. Místo inovace kolků je prostě třeba spíše inovovat chování lidí. Normálně se tomu říká vymahatelnost zákonů.