Aktuální výsledky voleb do Evropského parlamentu se zatím posuzují hlavně z pohledu šancí jednotlivých osob, frakcí či zemí na ovládnutí budoucích pozic buď přímo v Evropském parlamentu, nebo Evropské Komisi či dalších evropských institucích. Zásadní bude ale také vliv výsledků voleb na Společnou zemědělskou politiku EU (SZP), která bude uplatňována ve všech členských zemí po roce 2020. Respektive zřejmě o něco později (nejspíše od roku 2022), neboť evropský dotační zemědělský dort ještě zdaleka není dopečen.

A téměř jistě se bude měnit, a to v především v neprospěch velkých průmyslových zemědělských podniků, které v rámci dosavadní pozice ČR usilují o zachování plné výše dotací pro všechny, tedy i pro ty největší zemědělce. Tedy – odmítají takzvané zastropování. Jenže k zastropování téměř jistě dojde, nepochybněji jistěji při novém složení Evropského parlamentu. V jeho složení totiž podle očekávání posílily strany preferující národní zájmy před další integrací EU, přičemž za jeden z národních zájmů lze považovat i podporu vlastních zemědělců. Tím spíše, že strany národních zájmů byly nejúspěšnější ve Francii, pro níž je zemědělství velmi významné (a tedy i nasměrování dotací do něj), a v Itálii, pro kterou platí v menší míře totéž, co pro Francii. V obou těchto zemí (a vlastně ve všech zemích kromě ČR, Slovenska a části Německa – bývalé NDR) je přitom zemědělství postaveno na menších a středních (a někde opravdu hodně malých) rodinných farmách, a není tedy moc důvodů se domnívat, že jejich představitelé budou souhlasit s dotační podporou velkých průmyslových zemědělců. Ještě důležitější pro další vývoj budoucí SZP je pak velké posílení environmentálně zaměřených stran, tedy Zelených, které již v dosluhujícím Evropském parlamentu daly najevo, že zastropování je hotová věc a maximální objem dotací na jeden zemědělský podnik navrhly na mnohem nižší hranici, než o které se při krácení dotací největším podnikům diskutuje.

Nové složení Evropského parlamentu tak není pro naše velké zemědělce dobrou zprávou (ale je dobrou zprávou pro možné zlepšení stavu naší krajiny). Je tedy nejvyšší čas přemýšlet, jak krácené dotace využít (ČR o tyto peníze nepřijde, jen je nesmí využít na platby na plochu, tedy fakticky na podporu produkce), případně, co by škrtům (zastropování) podléhat nemuselo. Leccos naznačuje ve svých postojích jak Asociace soukromého zemědělství ČR, tak i samotný ministr zemědělství Miroslav Toman. Podle asociace i ministra by neměly být kráceny dotace určené na péči o krajinu (dnes tzv. agro-environmentální opatření, nebo také ozelenění, nebo také splnění podmínek DZES - dobrého zemědělského a environmentálního stavu). Tedy – pokud se bude zemědělský subjekt o krajinu řádně starat a řádně na svých polích hospodařit, neměl by přijít o dotace bez ohledu na velikost. Takové řešení se zdá spravedlivé, politicky i lobbisticky průchodné a navíc žádoucí pro životní prostředí. I když je nyní samozřejmě předčasné mluvit o tom, jak to všechno nakonec dopadne, lze přitom nastíněné řešení považovat za velmi pravděpodobné.