Nedoporučit, doporučit, vyslovit pochybnosti – to je stručná geneze postojů šéfa legislativní rady vlády Cyrila Svobody k návrhu „zákona o vypořádání majetkových podílů, na něž vznikl oprávněným osobám nárok v souvislosti s transformací zemědělských družstev“.
Tím se má na svém středečním jednáním zabývat Vláda ČR.
Je všeobecně známo, že s majetkovým vyrovnáním obecně a zejména tak, aby jej nemusely plnit nástupnické subjekty družstev, která původně tuto povinnost ze zákona měla, nesouhlasí politická levice, a naopak, že dokončení procesu majetkového vyrovnání je součástí programového prohlášení vlády. Jinými slovy, Svoboda je v tomto smyslu součástí levice a v zásadě je tedy přeběhlíkem – nepřeběhlíkem. Problém je, že přestože má jistě na své názory právo, staví navrhované řešení ještě před rozhodováním kabinetu do pozice nepřijatelnosti, čímž dopředu ovlivňuje výsledný verdikt. Ještě větší problém je, že nemá tak úplně pravdu. Svoboda například tvrdí, že EU, konkrétně evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, se nebude podněty neúspěšných tuzemských žadatelů o majetek zabývat, protože jde v zásadě o vnitřní problém ČR vzniklý ještě před vstupem ČR do EU. Jenže kauzy nevydaného majetku nemají se vstupem či nevstupem ČR do Unie nic společného. Jednak v tom, že dlouhotrvající soudní spory konkrétních žadatelů o konkrétní majetek jsou právě kvůli délce soudního řízení úplně typickým podnětem pro stížnost do Štrasburku, přičemž evropský soud prakticky bezvýhradně rozhoduje ve prospěch těch, kteří jsou touto délkou soudních sporů postiženi. To v praxi znamená, že sankce za tato prodlení bude platit stát, čili daňoví poplatníci. Cyril Svoboda také zřejmě neví, že v rámci tuzemské legislativy existuje institut nemajetkové újmy, který dává osobám domáhajícím se svého majetku právo žádat o újmu ministerstvo spravedlnosti, které ovšem do zákonem stanovených šesti měsíců vyřízení žádostí buď nestíhá, nebo žádnou újmu nepřiznává. Nedodržování zákonů ČR je tak dalším z podnětů, s nímž se mohou po vyčerpání legislativních obran na tuzemské scéně poškození občanů ČR do Štrasburku obracet. Je vhodné podotknout, že ustanovení o nemajetkové újmě bylo přijato po vstupu ČR do EU. Do třetice zřejmě nebere Cyril Svoboda v úvahu skutečnost, že lhůta pro majetkové vyrovnání byla z původního roku 1992 posunuta o sedm let do roku 1999 a následně o dalších deset let do roku 2009. Celá kauza je tedy stále „živá“ a rozhodně neskončila před vstupem ČR do EU.
Je pochopitelně (bohužel) věcí politických dohod, zda se nějaké řešení dokončení majetkového vyrovnání najde nebo nenajde. Nenajde-li se však, pak je třeba zcela korektně říci, že sankce za neřešení zaplatíme my všichni, a podle všeho to budou miliardy. Svobodův postoj tak lze lidově přeložit tak, že zpochybňováním procesu narovnání bere ze státního rozpočtu na další roky peníze, které mohou například chybět na sociální problematiku – a to v zájmu podpory části zemědělských družstev, která v minulosti obcházela zákony. Mimochodem, ty účty nebude podle všeho platit současná vládní garnitura, ale až ta příští….