Ačkoli nám stránky novin úspěšně plní globální oteplování, oteplování regionální by si možná trochu pozornosti také zasloužilo. Totiž: Blíží se nám pomalu léto a s ním po léta neřešený problém toxických sinic v tuzemských nádržích, rybnících a vůbec koupalištích všeho druhu. Média obvykle objeví problém, až když se koupaliště uzavírají, případně, když se do vody sype nějaká chemie. Jenže to už je poněkud pozdě.
Základní problém je, že zainteresovaná ministerstva, a jsou celkem tři (což je ovšem sám o sobě problém), nejenže situaci neřeší, ale dokonce možným řešením brání. A tak rok od roku stoupá v tuzemských stojatých vodách jak koncentrace, tak jedovatost (toxicita) sinic. Rok od roku pak uzavírají hygienici více a více koupališť, rok od roku přicházejí výzkumné týmy s dalšími riziky způsobené sinicemi a – nic. Některé ledovce prostě netají, a to i přesto, že v rizicích ze sinic přihořívá. Tyto organismy totiž například dokáží zabít plod v těle matky koupající se v sinicemi kontaminované vodě.
Vody by se tedy měly čistit. To sice, pravda, naše legislativa umožňuje, avšak příslušná vyhláška ministerstva životního prostředí taxativně povoluje pro tyto účely jen chemické látky. Aby bylo jasno, jak to probíhá. Firma, která by v ČR chtěla nechemickou cestou vyčistit vodu, nabídne, a to i testovaný výrobek, vodoprávním úřadům. Ty požádají o odborný posudek brněnské centrum pro cyanobakterie, které použití přípravku nepovolí, protože se odkáže na výše zmíněný zákon. Vodoprávní úřad následně firmu odmítne, neboť odborný posudek zní zamítavě. Centrum pro cyanobakterie ale nemá rozhodovací pravomoci, jen doporučující, takže ono vlastně nic nezakázalo. Následují dvě možnosti – buď se do vodní plochy nasype chemie, například modrá skalice nebo síran hlinitý nebo cokoli, co zákon povoluje, nebo se vyhlásí prostřednictvím místních hygieniků na příslušné lokalitě zákaz koupání. A je to.
V zahraničí se přitom biologické čištění vod běžně aplikuje, dokonce se v zahraničí používá technologie zapravování látek do vody patentovaná v ČR v roce 1998, která se ovšem u nás nepovoluje. Nepovoluje se ani přípravek s atestem Jihočeské zemědělské univerzity založený na obohacení kontaminované vody organismy, které sinicím snědí potravu, aniž by narušily jakýkoli jiný prvek místního biotopu.
Ledovce opravdu netají. Do poloviny loňského roku měly být podle oficiálních vyjádření úředníků ministerstva zemědělství i životního prostředí zpracovány zásady a metodika užití preparátů pro firmy nabízející komerční likvidaci sinic. Materiál byl hotov letos v únoru, ministerstvo životního prostředí jej ale odmítlo. Tedy jsme v bodě nula.
Možná by stálo za to připomenout, že toxiny sinic jsou zhruba desetkrát jedovatější než toxiny muchomůrky zelené. A že zatímco v roce 1952 bylo v ČR kontaminováno sinicemi 25 procent vodních ploch, v roce 1999 byl v rámci výzkumu EU zjištěn u nás masový výskyt sinic na 84 procentech vodních ploch a v současnosti je toxickými sinicemi zamořeno přes devadesát procent ploch.
Kupodivu jsem za celé roky v kauze sinic nezaznamenal žádnou aktivitu ochránců přírody (pokud nějaká byla, pak se příslušným aktivistům omlouvám). Zřejmě je ale výhodnější chránit přírodu než zdraví lidí. Ostatně, globální oteplování je také chytlavější než pár zoufalých rekreantů nekoupajících se na březích koupališť. Mimochodem, když se nám tak pořád otepluje, sinic přibývá. Teplo mají rády.