Je skutečně ilustrativní, jak se v naší zemi pracuje s rádoby odbornými dokumenty, jejichž cílem je obvykle vytvořit zdání objektivního hodnocení nějakého problému, které se pak vydává za věrohodná data. Když se prostě některá analýza hodí, berou se její závěry jako fakt, když se nehodí, nemá vůbec šanci spatřit světlo mediálního světa.

S manipulačním použití analýz mají přitom v dobrém i zlém zkušenosti především různé státní instituce. Mimo jiné Lesy České republiky (LČR).

První stránky novin a otvíráky elektronických médií (televize a radia) plnila v posledních dvou týdnech čísla z „Analýzy ztrát vznikajících při nakládání s dřevní hmotou“, kterou si nechalo zpracoval minulé vedení LČR. Připomínám, že „Analýza“ dochází k závěru, že roční ztráty LČR se mohou pohybovat mezi dvěma až třemi miliardami korun.

To, co ovšem v žádném tuzemském médiu nezaznělo, je skutečnost, že uvedený dokument pracuje s hypotetickými ztrátami na bázi obecných rizik typu lidský faktor. Je to tedy analýza ve stylu „co by se stalo, kdyby“. Dlužno podotknout, že takto koncipovaný materiál by našel možné ztráty u kteréhokoli, nejen státního podniku, přičemž jejich výše by se v zásadě odvíjela od celkového obratu a velikosti firmy. Přesto vzala tuzemská media a po nich i nesvéprávní politici hypotetická čísla z "Analýzy" jako reálný popis stavu.

Nikdo si přitom nedal práci s možnou protiargumentací – prostě se nehodila, a tak po ní nikdo nepátral. Jenže ona existuje. Jde o materiál vytvořený na lesnické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně s datem 27. ledna 2008, který posuzuje „Analýzu“ z celkem jednoznačným závěrem: Jde o zcela bezcenný soubor cárů papíru (takhle to tam pochopitelně napsáno není). Co tam ale napsáno je, stojí za citaci. Antianalýza například konstatuje, že v „Analýze“ „není uvedena definice veličiny ztráta, přičemž bez definice této veličiny předložené respondentům nelze odhad pokládat za kvalifikovaný“. Kromě toho byl podle materiálu z univerzity v Brně „výběr dotazovaných podniků a jejich počet nejasný“ a „není uvedeno, zdali byl jejich výběr náhodný“.

To v praxi znamená práci s nevěrohodnými daty. Dále se v posouzení „Analýzy“ uvádí, že kvalifikace dotazovaných subjektů, které sloužily jako podklad pro vyčíslení miliardových ztrát, byla vzhledem k uvedeným dotazům rozdílná. Z některých dat lze dovodit, že „poučenost a povědomost dotazovaných o obsahu otázek je nulová“. „Variabilita odhadů vede k podezření z cíleného zkreslení některých odhadů,“ konstatuje se v posouzení „mediálně slavné“ „Analýzy“ ztrát. Stejně tak se v posouzení metodiky výpočtu ztrát konstatuje, že „je zřejmé, že chyb průměrných hodnot ztrát jsou nepřiměřeně velké“. A tak dále.

Budeme-li věřit odborníkům z lesnické fakulty, pak je „Analýza“, která okouzlila tuzemská média, amatérský výplod nějaké agentury, která za to dostalo dobře zaplaceno, aniž by ovšem pracovala s věrohodnými čísly. A opět je třeba podotknout, že jde o ztráty hypotetické, ne skutečné.

To vše jednoznačně posiluje dojem cíleného vzniku dokumentů proti současnému vedení LČR i ministerstva zemědělství. Opět je přitom třeba zopakovat, že státní lesy, jejich hospodaření, podmínky výběrových řízení a kvalita managementu si zaslouží zásadní revizi. Nepochybně se část dřeva ve státních lesích opravdu různými způsoby krade. Což je mimochodem obtížně doložitelné, neboť hodnota porostů není vedena v účetnictví. To ale není ani v účetnictví obcí a bude se to na základě povinnosti ČR přijmout mezinárodní účetní standardy měnit.

Skutečně varující je nicméně na celém humbuku kolem „Analýzy“ stále častější princip výroby „nezávislých analýz“ na zakázku. Jsou všude kolem nás – a jediné systémové poučení je: Nezávislým analýzám nevěřit. Žádná z nich totiž pravděpodobně nezávislá není.