Pokus o podvod, poškozování dobrého jména ČR v zahraničí, zkreslování poskytovaných údajů, vytváření ekonomických a enviromentálních rizik a v konečném důsledku vytváření rizika krácení dotačních prostředků pro české zemědělství ze zdrojů EU – tak by bylo hodnoceno chování a dosavadní argumentace odpovědných úředníků Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) a komoditního odboru Ministerstva zemědělství ČR (MZe) v zemích, kde opravdu funguje demokracie a osobní odpovědnost jedince. Je smutnou skutečností, že u nás s největší pravděpodobností k takové reflexi nedojde.
Více než dva roky je přitom známo, že stejně jako ostatní země EU musí naše země vytvořit a účelně kontrolovat zásady takzvané správné enviromentální praxe (GAEC) mimo jiné i proto, že pokud se zásady dodržují a kontrolují, mají zemědělci nárok na bruselské dotace. Je přitom dobré vědět, že příslušné předpisy EU jsou jedny z mála, které mají opravdu smysl. Pokud se totiž zásady GAEC nedodržují, vzniká v krajině výrazné riziko vodní, větrné a půdní eroze, které ve výsledku ústí do zvýšení rizika povodní či naopak sucha, sesuvů půdy na silnice či zabahňování vodních ploch. Eroze všeho druhu kromě toho připravují vlastníky pozemků, na nichž v pronájmu zemědělci hospodaří, o desítky miliard korun ročně a samotné zemědělce o kvalitní půdu s možností dobrých hektarových výnosů. Je tedy v mnohavrstevném veřejném zájmu, aby se zásady GAEC dodržovaly.
Dva roky ovšem dělají zodpovědní úředníci na SZIF a MZe vše proto, aby byly povinnosti zemědělců vytvořeny formálně, „prozemědělsky“ a aby kontroly jejich hospodaření nenacházely prohřešky a pokud ano, tak opticky zcela zanedbatelné. Naše krajina tak chudne a zemědělci i vlastníci také, aniž ale o tom často sami vůbec vědí.
Teď spadla klec. EU totiž požaduje změnu dosavadních zcela nefunkčních podmínek hospodaření a hrozí odejmutím bruselských dotací. Oprávněně.
Bruselská kritika GAEC přitom míří na samou podstatu tuzemského zemědělství. Nezodpovědné chování v krajině, provázanost agrární lobby a kancelářemi úředníků, jejich neschopnost uvažovat v dlouhodobém časovém horizontu, omezená práva vlastníků, totální nezájem o zájem většiny „nezemědělské“ veřejnosti, zkreslování informací, iracionální argumentace. To vše je v ČR stále přetrvávající realitou a ve svých důsledcích působí v NEPROSPĚCH českého zemědělství.
Samotným zemědělcům se kupodivu nedá zas tolik vyčítat. Prostě se v krajině chovají tak, jak jim to naše legislativa umožňuje. Úředníci, kteří jsou toho příčinou, ale nemají v exekutivě ani legislativě co dělat. A to nejen z pohledu ČR, ale také (a možná především) z pohledu EU. Nevěrohodné informace, které prezentují v Bruselu, samozřejmě znevěrohodňují celý resort. Ortodoxní argumentace zemědělských „odborníků“ ve prospěch nefunkčních opatření kromě toho úmyslně deformuje rozhodnutí vedení ministerstva. Za blbce je pak někdo úplně jiný, než kdo je ve skutečnosti špatných rozhodnutí příčinou.
A kdo to tedy je?
Oddělení pro mezinárodní vztahy SZIF, Stálé zastoupení ČR při EU a na ministerstvu zemědělství pak celý úsek odboru zemědělských komodit, odbor enviromentálních podpor Programu rozvoje venkova a odbor přímých plateb. Těm všem pokus o oblbnutí Bruselu, k němuž se rádi i veřejně hlásili, tentokrát nevyšel. Bohudík.